Cesta
Cormac McCarthy
Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Literatura světová Thrillery Sci-fi
Vydáno: 2008 , ArgoOriginální název:
The Road , 2006
více info...
Přidat komentář
Mrazivé a ponuré, až bolí. Stojí na dvou postavách, ale nenudí. Ač přímočará, nikam nesměřuje. Končí tak, jak končit má, jinak ani nelze. Úsečné, depresivní. Není to kniha do nepohody. I když postkatastrofická témata jsou docela profláklá a vcelku neoriginální, drží se McCarthy na slušné úrovni, a to především díky způsobu vyprávění. (Z dalších knih věnujících se podobnému postkatastrofickému tématu bych vypíchla především Malevil, Chvalozpěv na Leibowitze či Den Trifidů, které Cestu přece jen smetou stranou.)
Jedna z nejlepších knih co jsme četl. Jestliže všechno, co jsme kdy dokázali, proměníme v prach, co se stane z nás? "Cesta" je ukázkou naděje v beznadějné situaci. Naděje, že ještě zůstaneme lidmi i když se touláme spáleništěm a víme že to nejcennější, vlastní děti, nejsme schopni ochránit. McCarthyho vize současného světa je mrazivá.
Mrazí a mrazí. S takovou beznadějí jsem se ještě nesetkal.
,,A my jsme ještě pořád ty hodný?“
Velmi působivý příběh na pozadí totální apokalypsy. Temné, beznadějné, přesto velice barvitě a poutavě vykresleno. Příběh je zdánlivě docela prostý, ale čtenáře zavede až na dno, na úplný základ lidského bytí.
Mám, už vžitú a stále pestovanú, nedôveru takmer vo všetko, čo dnešný svet dokáže považovať za „umenie“. Mimo iného aj preto, že aj z hovna dokážu reklamní mágovia upliesť bič a urobiť dobrý biznis. A funguje im to.
Minimalizujte to, oni už kritici všetko to úžasné nájdu sami (len im niekedy treba jemne naznačiť, na ktorýže to objekt majú svoje cibrené schopnosti zamerať). Napríklad.
A teraz k veci, teda k Ceste.
Áno, áno. Tá atmosféra, tie drsné scény, tie srdcervúce scény, navrch sem-tam plácnuté nejaké to „múdro“ a k tomu ešte univerzálne posolstvo ukryté medzi riadkami. Ale to všetko toto McCarthyho dielo jednoducho z biedy nevytrhne. A že Pulitzerova cena? Mám padnúť na zadok? To by sa už kľudne mohla ujsť aj niektorej tvorbe páně Kulhánka. Ale Cesta McCarthyho ňou bola ocenená možno za stručnosť (alebo s prihliadnutím k celoživotnému dielu starého pána?).
Uznávam, má to svoje kvality a bezpochyby je to presne také, aké to chcel McCarthy mať. Odviedol dokonalú remeselnú prácu. No a to je asi ten problém.
Citlivé duše nech neupadajú do mdlôb, ak to vyznelo príliš cynicky. Alibisticky dodávam, že toto moje hodnotenie je vyslovene subjektívne, determinované doterajšou skúsenosťou a ovplyvnené precitlivelosťou na prehnanú PR. A taká vyšpičkovaná PR vo mne vždy vyvolá silný pocit, že opäť raz ide viac o dobrý biznis, než o čokoľvek iné. No a to potom bývam niekedy až prehnane kritický.
A bezpochyby som ovplyvnený aj tým, že práve teraz, keď vyjadreniu svojich pocitov ohľadom McCarthyho Cesty dávam definitívnu písomnú podobu, mám za sebou Gallenziho Bestseller. :-)
Jednoducho NUDÁ, prečo si nepriznať, že to nebavilo a nič nedalo okrem jednej záchvevnej chvílky na konci...nechápem prečo to toľko vychvaľujete...asi by pár ľuďom prospelo, keby boli farboslepí plus dyskalkulici
Není snad postkatastrofický román, který bych nečetl. Je-li dokonce s nádechem sci-fi, nemůže se stát ani náhodou, že by mi unikl. Má to jednu velkou nevýhodu: jsem na tyto romány velmi náročný. I proto jsem nucen dát této knize pouze průměrné hodnocení. Je sice dokonale zvládnutá po stránce řemesla (výborná atmosféra, proměnlivá dynamika), bohužel co se týče originality, je to dost zlé. Kniha de facto nepřichází s žádným novým nápadem a možná proto, že se dobře čte, plave na povrchu a působí dojmem knihy napsané na základě pitomého amerického filmu. Autor má rozhodně na víc, bohužel přes již zmiňovanou povrchnost vyprávění a efektní příběh, zůstává kniha průměrným postkatastrofickým příběhem, který možná zamrazí, ale to je asi všechno.
Velmi temné. Chce to hodně odvahy a otrlosti dočíst Cestu do konce, odměnou je pak jakýsi závan naděje. Ponurý příběh otce a chlapce. Je po katastrofě, lidská civilizace dohasíná. McCarthy výstižně (bez okras, spoře, přesně) popisuje různě vyhrocená etická dilemata. To vše na pozadí extrémních existenčních podmínek, kdy spíše než na Dobro narazíte na nepředstavitelné Zlo. Jaký je vlastně smysl života?
Takové postapokalyptické Kdo chytá v žitě...cesta odnikud nikam, lemovaná tou nejautentičtější atmosférou, jakou si dovedete představit. Cesta je typickým příkladem díla, které v podstatě po celou dobu četby staví pouze na atmosféře a pocitech. A daří se mu to výborně.
Naprosto tísnivá, pohltivá atmosféra s neuvěřitelně silnými momenty, ze které mi po celou dobu bylo na zvracení. Příběh o lásce otce a syna. To, co se Cormacu McCarthymu povedlo nejvíc, je forma, v jaké celou knihu napsal. McCarthy vlastně vůbec žádný příběh nevypravuje, nevnucuje nám žádné názory a jen popisuje, bez emocí, cestu otce a syna zdevastovanou, krvelačnou krajinou. Od dob Hobita (cca 15 let) se mi ještě žádná kniha tak nelíbila.
Cesta možná není to správné slovo, použil bych spíše "pouť". Pouť vlastně od nikud nikam. Jedinou hnací silou je mužův syn (Bůh, jak ho sám označuje). Postapokalyptický svět ve kterém žijí "dobří" a "špatní". Pěkně vykreslená atmosféra, ale námět a příběh mi až moc připomínal americké velkofilmy na dané téma.
[048/11] (ebook) Těžko psát o dobrých knihách pochvalné komentáře. Těžko psát dlouhý komentář o něčem, co se slovy jen stěží dá vyjádřit. Není to ani tak pro náročnost textu, jako jednoduchost myšlenky, která je natolik pravdivá a reálná, že by se každým dnem mohla stát běžným životem.
(EB str.: 096) ,,Chcete umřít?“
,,Ne. Ale možná mě mrzí, že už jsem neumřel. Když žijete, tak máte smrt pořád ještě před sebou.“
Nevíme, co se stalo, proč se to stalo a co to zapříčinilo a přitom toho známe více než dost. Prostě se to jednoho dne událo a je to tak. Nevíme jména přeživších a nevadí nám to. Nevíme, co se podělalo a nevadí nám to. Nevíme, kdo to provedl a… je nám to jedno. Stejně jedno, jako muži a chlapci, kteří v tom musí žít. Nemluví o tom, prostě žijí, dokud mohou žít a jsou rozhodnuti to vyřešit vlastní rukou, jakmile si někdo usmyslí ukončit jejich existenci. Vystačí si s jen malým množstvím slov a stále se opakující konverzací a přitom pomocí takové trošky dokáží vyslovit vše, co potřebují.
(EB str.: 045) ,,A my jsme ještě pořád ty hodný?“
Spíše než krutosti jednotlivých pasáží jsem si všímala toho tichého souboje otce a syna. I když je kanibalismus hrozná věc, v krizové apokalyptické situaci by se většina zachovala stejně a kdo ne, byl by sežrán. Jsem převážně realistka a tak mě to ani přinejmenším nešokovalo, ale překvapila mě ta neuvěřitelná kontrastnost lidské morálnosti, která přímo vystupuje na povrch. To naprosté postrádání touhy po uchování lidstva, kterou nahradilo uchování sebe sama. Kanibalové se vůbec nezaobírali otázkou přežití druhu, ale pouze přežití jedinců a i ti, co žili vy skupinách, se museli postupem času pozabíjet. Zachovali by se lidé stejně? Myslím, že ano. Není to nic filozofického, ale váha této myšlenky naprosto demoluje ty utopické kecy, které nám jsou neustále předestírány.
(EB str.: 009) Zdvihl obličej ke světlající obloze. ,,Jsi tam?" zašeptal. ,,Spatřím tě v poslední chvíli? Máš vůbec krk, aby tě šlo uškrtit? Máš srdce? Buď navěky proklet... a máš vůbec duši? Ach Bože," šeptal. ,,Bože."
Život prostě není Hollywood.
Naprosto strhující kniha odhalující to nejhorší a i to nejlepší z lidství najednou. Pouze pro silné nervy, četla jsem bez přestávky do 2 hodin do rána a pak už nespala, citlivým povahám a těhotným upřímně nedoporučuji. Zcela souhlasím s tím, co psal někdo v komentech, že je důležitý přečíst si Poledník a pak Cestu, pro mě je to zásadní kniha, jedna z těch, na kterou dlouho (možná nikdy) nezapomenu (ačkoli s tou věčností... chlapec dobře ví, věčnost není čas vůbec žádný).
Můj názor je, že mě tato kniha moc nezaujala, ten příběh se mi moc nelíbil :-(
Tato kniha je buď tak úžasná, až jsem ji nepochopila nebo jsem ji pochopila a je o ničem, ale přesto bych všem doporučila, ať si ji přečtou.
Oceňuji délku, údernost, atmosféru a příběh, neřešící všechny ty otázky, které spisovatelé podobných příběhů řeší rádi. Půjdeme? Tak jo.
Lehké čtivo o těžkých věcech. Kniha Cormaca McCarthyho by se, a to i formátem, dala považovat za příručku pro postapokalyptickou dobu, kdy největším problémem přeživších je jejich vlastní prdel, kterou se jim neustále snaží někdo ukousnout. Prasátka a jiné plniče žaludků už prostě nejsou. A neví se proč nejsou, neví se kolik lidí přežilo a neví se, zda tamti jsou zrovna ti hodní, nebo ti zlí. Ale hlavně se neví, jestli má jakákoliv snaha přežívat smysl, protože není vůbec jisté, že je ještě na světě něco, co má smysl hledat. A to je to největší závaží celkové tíhy doléhající na bezejmenné hlavní hrdiny, ale i na čtenáře, kterého McCarthy bravurně donutil tlačit jejich životně důležitý nákupní vozík po jejich boku.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Zaplať pán Bůh, že je to jenom fikce. Dost silný zážitek.Beznaděj, deprese.