Cesta

31.01.2014

Knížka plná deprese a beznaděje...tohle bych zažít nechtěla. Přesto jsem se od ní nemohla odtrhnout...a doporučuji.

27.01.2014

Když nejde všechno od desíti k pěti, ale od mínus desíti k mínus stu.
V jednoduchých větách příběhu krystalizují strach, beznaděj, zima a zmar. Nelidskost a pouhé instinkty se mísí s láskou otce a syna a se zbytky dávných přesvědčení, že slabým by se mělo pomáhat. Neseme přece oheň... ale stejně člověka, který nám ukradl vozík, prakticky odsoudíme k zániku.
Zbytky původního světa, třeba plechovka koly - jediná červená v šedé poušti, se čas od času objeví, jen aby muži připomněly, co bylo kdysi; aby mu bylo líto... McCarthy také nádherně využívá symboly, už třeba nákupní vozík, který se z vlajkové lodi konzumu mění na proděravělou bárku holého přežití.
Na konci knihy mi nezbývalo, než se ptát sama sebe: co když přijde katastrofa, a co když to přežiju?

23.01.2014

Komorní výlet otec a syn v apokalyptické krajině snu,ne ne romantiku rozhodně nečekejte:-) i když vlastně...knize na atmosféře určitě pomáhá,pokud sami máte syna (děti) s hrdinou se stotožníte o věru více. Na to se jen tak nezapomíná:

My by jsme to nikdy těm lidem neudělali,vid tati?
Ne za žádnejch okolností.
Protože jsme hodní,ano. A neseme ohen.
Neseme ohen,přesně tak. Musíme dál...
Tak jo.

14.01.2014

Jako první jsem viděla film a to byla možná chyba. Knižní verze mě tolik nebavila a zklamala. Tak jo. Tak jo. Tak jo. - spojení, který se v každým rozhovoru objevilo min. 3x mi pak už dost vadilo. Také mi nevyhovovalo, že přímá řeč nebyla v uvozovkách. Knihu jsem ani nedočetla do konce, neb jsem věděla, jak to skončí a číst dalších 80 stránek o putování a hledání zbytků se mi už nechtělo. Bylo to pořád to samé.

05.01.2014

Knížku jsem přečetl jdením dechem ale stejně jsem se neubránil po jejím dočtení smíšeným pocitům. Na jedné straně naprosto dokonale popsaná postapokalyptická atmosféra zničeného světa, kde člověk žije od plechovky k plechovce, hledá jiné přeživší a zároveň se jim snaží vyhnout. Stroze ale výmluvně (někdy jedno slovo vydá za tisíc) vyjádřený vztah otce a syna ve snaze přežít ze dne na den a dojít k neurčitému cíli, jenž snad ani jeden z nich stejně nezná. Na straně druhé je ale až moc otazníků. Samozřejmě nemusí být řečeno vše, aby byl příběh silný, ale konec mi přišel nějak prázdný, prostě mi tam něco chybělo. Asi patřím k těm, co potřebujou mít daný pevný konec od autora, buď že všechno dobře dopadlo a Jeníček s Mařenkou žili dál spokojený život a nebo že všichni umřeli a se světem je konec..ale to je zřejmě jen mou omezenou představivostí :)

30.12.2013

Z fyzikálního hlediska je konec světa, respektive konec Vesmíru popisován jako moment, kdy se rozpínání vesmíru zastaví a hvězdy časem vyhasnou. Tepelná smrt vesmíru. Na McCarthyho cestě je zima. Pohyb znamená život. Proto museli otec se synem pokračovat, jít dál a udržovat oheň.

Nejdřív film, potom kniha. Dost mě překvapilo jak jsou si obě formy podobné ale pak mi došlo, že na všudypřítomné popelavé šedi a vztahu otec syn versus biblická apokalypsa se mnoho pozměnit / pokazit ani nedalo. Kniha stereotypním ukrajováním dne za dnem navozuje dojem života na trhací kalendář. Roční období ale dávno ztratila smysl, stejně jako hodiny. Zima je všude. Vše se řídí dle toho, kolik dávno prošlých konzerv zbývá.

Krátký dovětek. Knihu jsem četl v době kdy nám na horách foukal ostrý nárazový vítr. Jedné noci jsem slyšel padat stromy. Koukat po ránu na spadané jedle byl zvláštní pocit.

20.12.2013

Pokud se mi vybaví nějaká kniha, která mě opravdu zasáhla, tam někde strašně hluboko, kde už se chápání mísí s mystikou, tak je to Cesta od McCarthyho. Neskutečně silný zážitek. Četl jsem a chvílemi se přistihnul, že zadržuji dech.
Kdykoliv ten syn řekne v těch hrozných podmínkách "tati", tak mě šel mráz po zádech.
Věcné, přesné, jednoduché, děsící, dojemné.
Ke knize se vrátím, ale zatím kolem ní chodím oklikou, mám z ní normálně strach.
Síla, fakt síla.
Autor má můj obdiv za to, jak zpracoval toto téma, a s jak zdánlivě jednoduchým vyjadřováním dosahuje tak silného dojmu.

11.12.2013

Tahle kniha mě celkem dostala. Někde jsem četl, že by ji člověk neměl číst pokud je otec a má potomka. Nevěděl jsem proč a v té době jsem ani otec nebyl. Po přečtení neuvěřitelně popsaného příběhu, kdy otec se synem žijí jenom z toho co najdou a co mají nákupním vozíku, už tomu rozumím. Nedovedu si představit, že by tenhle příběh byl reálný, měl jsem z něho husí kůži.

27.11.2013

Silný príbeh. Zničená zem. Otec a syn putujú na juh za teplom a ich najväčšia starosť je zaobstarať jedlo, teplo a úkryt pred zlými ľuďmi. Svet, v ktorom najhoršie ľudské pudy vyšli na povrch. "Čitateľom", ktorí majú rôzne výhrady k tomuto dielu, chcem odkázať : Absencia úvodzoviek v priamej reči má svoj zámer...svet, ktorý je tu opisovaný, môžeme kedykoľvek zažiť aj my, stačí jeden poriadny vulkán so zmyslom pre humor, ľudožrúctvo je tu na mieste, zrejme vám ešte nikdy od hladu neskrúcalo črevá tak, až ste ronili krvavé slzy....no, a ďalších mudrlantov je tu habadej, nechcem sa moc rozpisovať. Osobne si myslím, že toto dielo je geniálne svojím obsahom aj formou podania...možno mal autor zrovna zlé životné obdobie, alebo ho písal v alkoholovom opojení, ale určite sa dobre vyzná v ľuďoch a v ich povahách, hlavne v ich negatívach...Ľudia ukážu, akí skutočne sú jedine v najťažšom období svojho života a bohužiaľ sú to poväčšine zlé vlastnosti. Chvalabohu ale sú aj ľudia ( a bodaj by ich bolo čo najviac ), ktorí nám prinášajú svetlo.

21.11.2013

První jsem viděl kousek filmu, a byl jsem zvědaví, jaká bude knižní verze. A musím říct, že mě uspokojila. Pochmurný příběh dvou rodinných příslušníku, kteří pomalu a přes všechny útrapy míří ke svému "mysu naděje". Sice děsivá představa zanechání svého dítěte na pospas beznaději a mrtvému světu mě přišla nepředstavitelná, ale i v tom spoustě všudy přítomného spadlého popela, smrti a nicoty je přeci jenom trocha světla na konci tunelu.

15.10.2013

Čekala jsem více..
Sice silná myšlenka, nad kterou stojí za to se chvíli pozastavit, ale podle mě by to šlo více rozvést, například více zápletek. Nevyhovoval mi dialog bez uvozovek.

11.10.2013

zajímavá knížka.. jen mě od začátku do konce zajímalo, jaká ta katastrofa se vlastně stala :) fascinující popis prostředí, ale jinak mě kniha úplně nenadchla.. všude popel, mrtvoly a na konci smrt.. na druhou stranu mi tato kniha přivála tak trochu "čerstvý vzduch" - nejsem zvyklá číst sci-fi literaturu, takže právě proto jsem spíš z knihy nebyla úplně unešená

29.09.2013

Deprese sbalená na cesty. Působivá kniha ale rozhodně ne pro každého. Všudypřítomná beznaděj, zničený svět, neutuchající hlad a zima a vylidněná krajina a pokud už tam nějací lidé jsou, věřte, že je lepší se jim vyhnout. Právě scény setkání s jinými přeživšími jsou asi nejděsivější ze všeho, zejména ta pasáž se sklepem ve kterém si lidé skladují...no však si to přečtěte. Kniha je krátká ale je to koncentrovaná beznaděj a deprese od začátku do konce. Na druhou stranu malinká jiskřička naděje by se tam přeci jen možná nakonec i našla...

25.09.2013

V tomto dramatickém románu, který se odehrává na polních, vesnických a státních cestičkách a cestách, čtenáře zaujme někdy až přirozeně tvrdý a tím pádem i upřímný dialog otce syna. Jejichž hlavním motivem je přežít. V dnešním světě, plného dopravních prostředků, dvoukolových pomocníků, vozíčků si málokdo umí představit, že bychom skoro celý den putovali a před sebou táhli nákupní košík. A jak vidno z románu, je to neocenitelný a dobrý \"společník\". Souhlasím se čtenářem chamylem docela realistická vize, která nám nabízí kolik síly a naděje v lepší zítřky se může skrývat v jednom muži, který žije jen pro svého syna.

22.09.2013

Pre mňa jedna z najlepších kníh v mojom živote. Fascinovala ma psychológia postáv, dialógy medzi otcom a synom. Takisto som otcom, ktorý miluje svojho syna a tak som sa celý čas konfrontoval s príbehom a citovo ho prežíval.

(Film nebol zlý, napriek tomu sklamal: Chlapca, ktorého podľa dialógov v knihe odhadujem na 5-7 rokov, hral oveľa starší chlapec a tak jeho vety ako aj vystupovanie vo filme vyznievali dementne a zaostalo.)

19.09.2013

Stručný, hutný, a silný příběh o jedné cestě.
Otec a syn beze jmen putují světem, který zničila neznámá katastrofa. Amerika je jedním velkým spáleništěm, slunce je neustále skryto za mraky, z nebe padá popel, rostliny pomřely, zvířata jsou jenom vzpomínkou a jakýkoli cíl je jen iluze. Smyslem života, který se podle měřítek současného člověka ani životem nazvat nedá, je přežít do dalšího dne, najít v mrtvém světě alespoň trochu jídla, nezmrznout a vyhnout se toulavým tlupám zbídačených vrahů a kanibalů. Otec ví, že musí chlapci dát všechno, i když neexistuje žádná naděje. Tak kráčejí zničeným světem a nesou oheň.
Kniha nemá nijak výrazný děj, nejde koneckonců o cíl, ale o cestu. Vyniká především díky neskutečně silné atmosféře, je o prostém každodenním přežívání ve zničeném a opuštěném světě - to je popsáno neskutečně detailně a věrohodně.
Zároveň má člověk pocit, že čte nějaké zásadní poselství o životě, Bohu a lidstvu. Žádné doslovné metafory ani náznaky, opravdu jen neodbytný pocit pod povrchem, někde hluboko ve vašem srdci.
Kniha je poměrně krátká, snadno se čte, McCarthyho styl je přímočarý, syrový, bez zdlouhavých souvětí či zbytečných kudrlinek, prostý popisů pocitů či nálad. Ty jsou vyjádřeny prostě dějem.
Napsat něco tak silného, hlubokého a svým způsobem existencionálně zásadního tak neuvěřitelně prostě, říct tak mnoho a přitom neplýtvat slovy, a v obyčejném příběhu o putování dvou lidí obsáhnout skutečnou hloubku duše Člověka, to je skutečným spisovatelským uměním, které bylo po právu oceněno Pulitzerovou cenou.

17.09.2013

Atmosféra skvělá ale děj mi přišel slabší.

15.09.2013

Děsivý, mrazivý příběh. I když ve výsledku nemá nijak extra děj, hltala jsem stranu za stranou, vážně mě to vtáhlo do postav a děsila jsem se, hladověla a i radovala s nimi za každý malý zázrak. Snad takhle nikdy nedopadneme.

13.09.2013

Ke knize jsem se dostal přes film, na který jsem šel, protože byl podle knihy, která dostala Pulitzerovu cenu... Tudíž jsem znal dějovou linii a moje očekávání bylo vysoké. Musím říci, že kdybych knihu opravdu nechtěl dočíst, odložil bych jí v polovině. Nesedlo mi líčení děje, kde se vlastně moc nedělo, čekal jsem nějakou zápletku, či větší kontrast mezi vzpomínkami hlavních postav a krutou realitou. Celkově to na mě působilo plochým dojmem. Ani mě to nenutilo přemýšlet. Jako skautskému vedoucímu mi vadily naprosté nelogičnosti typu: v dešti si dám na hlavu deku - asi abych měl víc mokrých věcí - i když mám ve vozíku plachtu a igelit. Prostě jsem měl problém knize uvěřit.

Dal bych 2 hvězdičky, ale ke konci jsem stejně musel zatlačit slzu, tak dávám jednu navíc za citový zážitek.