Češi a Evropa
Ladislav Hejdánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385148/bmid_cesi-a-evropa-zhR-385148.jpg
5
2
2
Evropa a úkol Čechů v ní, reflexe naší nedávné minulosti, národ a nacionalismus. To jsou některá z důležitých témat, kterými se zabýval filosof Ladislav Hejdánek. Jeho texty jsme do přítomné publikace vybrali ke stému výročí založení Československa. Nejde o všechny texty na daná témata, zařadili jsme ty z nich, které mají podle nás největší potenciál oslovovat i dnes. Témata v nich obsažená jsou čím dál naléhavější a Hejdánkův pohled je čím dál výjimečnější.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1990 |  Filosofie a víra |
| 2012 | Úvod do filosofování |
| 2010 | Setkání a odstup |
| 1997 | Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti |
| 1993 | Dopisy příteli |
Knihu hodnotím bez první eseje, Vítězí pravda v dějinách, protože na tu jsou mé gymnaziální základy filosofie zcela nedostatečné.
Ve zbytku, ačkoli se Hejdánkovy úvahy a myšlenky v některých esejích opakují, byla kniha velmi zajímavá a některé myšlenky (ač datované k roku 1990) pro mě byly novým pohledem na nesčetněkrát popsanou problematiku. Mám na mysli například paradox nulity Mnichovské dohody ve vztahu k poválečnému odsunu Němců: za předpokladu, že Mnichovská dohoda je od počátku považována za neexistující, nezaniklo ani předválečné Československo a tedy ani jeho právní řád, který občanům přiznával základní lidská práva. Občany byli ovšem také čeští Němci a Maďaři, kteří byli po válce odsunuti bez ohledu na lidská práva, bez jakéhokoli soudu jen proto, že byli Němci. Cožpak by tohle bylo možné v právním státě s respektem k lidským právům?
V mnoha ohledech jsou Hejdánkovy úvahy z devadesátých let (a dopisy z let sedmdesátých) stále aktuální a staví Čechy před klíčovou - nebál bych se říct existenciální - otázku: jaká je naše národní idea? Protože národ, který nemá národní ideu, je národem zbytným a směřujícím... kam vlastně? Obhajoba lidských práv byla naší národní ideou v devadesátých letech a na začátku let nultých, ovšem po smrti Václava Havla jako by se tato idea, díky níž jsme ve světě měli své místo, vytratila a nebyla nahrazena ničím. Jak ale píše Hejdánek ve shodě s Masarykem, naše národní otázka se musí stát otázkou světovou, nebo nebude otázkou vůbec. A v tom má (mají) bezpochyby pravdu.
"Davová duše se stala skutečností a je to duše velmi nepokojná, při vší průměrnosti až podprůměrnosti vzpurná a náchylná k občasným excesům. Tím se stává vítaným "materiálem" pro pro nejrůznější demagogy a zakomplexované a ambiciózní pseudovůdce, kteří mají schopnost oslovit masového člověka v tom, co nejasně cítí a tuší, co si matně přeje a co naproti tomu velmi konkrétně (a obvykle zcela mylně a jen zástupně) nenávidí. Spojí-li se tato "tendenční přání" či "pudová přání" s akutními sociálními a hospodářskými těžkostmi, je půda dokonale připravena pro hybridní vypuknutí davové posedlosti, za určitých podmínek ústící ve vyslovené davové šílenství, jaké dnes představují zejména právě krajní nacionalismy."