Čertova krčma: (Štupartský dům v Praze)
Eduard Herold
Čertova krčma (Štupartský dům v Praze) - román z druhé polovice 17.století. Jiřímu Píznici ( šlechtici) byli odcizeny důležité listiny, které prokazují jeho rodový původ a nárok na dědictví rodu Hozlaerů z Hozlova. V Praze se pátrá po zloději těchto listit, po člověku, který se vydává za Víta Hozlaeura z Hozlova. Díky svému příteli se seznámí se šlechtičnou Klárou Žďárskou a její rodinou, kde se mu podaří na jejich sídle v Kladně potkat i falešného Hozlaeura. Jiří se do Kláry zamiluje a protože to zjistí Hozlaeur a chce svého soka, který po něm jde odstranit, vyzve Jiřího pro urážku na souboj, při kterém Jiřího Hozlaeur zraní. Klára se o Jiřího stará a po uzdravení se JIří vrací zpět do Prahy, kam se schoval Hozlaeur. Hozlaeur intrikuje a přesvědčuje Klářinu rodinu, aby si jí mohl vzít (Hozlaeur touží po penězích a dělá pro to vše). Když už probíhá zásnubní obřad Kláry (proti její vůli) a Hozlaeura Jiří se to dozví a na poslední chvíli, přede všemi odhalí falešného Hozlaeura, důkazy nemá, ale dostane čas aby své tvrzení dokázal. Hozlaeur dále intrikuje v Praze i v Kladně v sídle Žďárských a postupně se zbavuje nepohodlných svědků. Těžce raněný nepohodlný svědek Václav nechá vyhledat Jiřího a prozradí mu celou věc s hledanými listinami a věci se začnou postupně rozmotávat... (obsah knihy, jsem napsala mými slovy, jak jsem knihu z roku 1874 přečetla - vodovodnice)... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
17. století středověk Kladno stará Praha historické romány záměna Žďár nad Sázavou (zámek) konec 17. století
Autorovy další knížky
| 1894 |  Vyšehrad |
| 1890 | Svatováclavská zemská trestnice v Praze |
| 1930 | Jednota panská |
| 1881 | Dějepisné novely |
| 1885 |  Markvart z Vartemberka |
Když jsem knížku objevila doma v knihovně, a zjistila, že je kniha z roku 1874 skoro jsem si sedla, že takhle starou knihu doma máme.
Je to moje asi čtvrtá takhle stará kniha, kterou jsem si přečetla.
Nejsem historik ani specialista na jazyky, ale bylo pro mne velké dobrodružství si přečíst takhle starou knihu, už jen kvůli tomu jak se mluvilo před 146 lety. Nebo čím se naši předci bavili, jakou literaturu četli... Taková literární "archeologie".
Řekněte sami kolik knížek jste si přečetli kde se psalo "Jezdcové sestoupili s koňů a záhy seděli kolem bílého na pažitu rozloženého ubrusu, na který kuchař rozmanitá jídla snášel. Bylyť tu v ladném nepořádku podle sebe studené šunky, uzené jazyky hovězí, takové též maso svinské rypáky a uši, kýty rozličného druhu, pečeně bílím zázvorem posypaná a. p."
A když jsem na prvních stránkách četla popis staré Prahy a okolí, kterou znám o to zajímavější to pro mne bylo.
Děj románu je prostý a asi podobný dnešním historickým románům, nicméně mě překvapila, že kniha 146 let stará i na moderní čtenářku ke konci může působit napínavě a vtáhnout do děje.
Pro mě to byla učiněná češtinářská lahůdka.