Čas je hráč
Charles Baudelaire
Výbor z díla. Verše a básně v próze vybral, uspořádal a doplnil doprovodnými citacemi Vladimír Mikeš, který je také autorem eseje, životopisného pásma, vysvětlivek a bibliografické i ediční poznámky. Kniha obsahuje Nadarovy portréty Baudeleira a fotografie soudobé Paříže od Eugèna Atgeta.
Přidat komentář
První z knih Zlatého fondu poezie, se kterou jsem měla tu čest. Báječný výbor, pro seznámení se s Baudelairem, a to seznámení celkem zevrubné, naprosto ideální. Především jsem ocenila, že kniha obsahuje jednak některé originály básní a různé překlady téhož textu. Pročež krom obdivování Baudelaira, přináší i poznání ohledně překladatelské činnosti jiných, českých básníků.
Nejsem nijaký velký milovník poezie a kromě Erbena a Shakespeara nikoho moc neuznávám...přesto Baudelaire si mě získal. Jeho báseň Ó, já tě zbožňuji , si pamatuji i po letech, a ani nevím proč. Určitě stojí za to přečíst si alespoň pár jeho básní, přece jenom jeho styl je skutečně jedinečný.
"Teď rozhostila se ve mně dlouhá tichá noc,
jak ve sklepě bez klíče, jenž náhodou se ztratil"
„Ach, pamatuj, že Čas je hráč; když hra už vázne,
on vyhrá bez falše, vždy stůj co stůj.“
Není pochyb o tom, že Baudelaire byl podivín a citově velice nevyrovnaný člověk. Z jeho životopisu jsem vyrozuměl, že málokterý chlapec by si lepil jeho plakát na zeď, málokterá matka by ho dávala svým dětem za vzor a málokterý člověk by se s ním chtěl vůbec setkat. Byl to výstřední hejsek. Však jeho dílo … je předmětem sporů. Je Baudelaire skutečně pouhým vynálezcem sobeckosti v literatuře, pouhým objevitelem krásy ve zlu a dnes už nemá co říct? Udal svým žákům směr, ale poté byl jimi překonán? Abych pravdu řekl, sám nevím. Netroufám si cokoliv o takových věcech říkat, netroufám si vypustit z úst oblíbenou větu učitelů literatury, že to byl nadčasový autor a že má význam pořád. Nejsem tak zběhlý v poezii. Důležité je, že MĚ Baudelaire oslovil. Ne jako titán moderní poezie, ne jako přemožitel měšťácké společnosti, ne jako génius, co předběhl svou dobu, pouze jako básník, jakkoli to zní podivně. Získal si mě velkým literárním umem a jednotlivými myšlenkami, nikoliv svým významem pro moderní literaturu. Až se stanu literárním expertem jistě budu mít požitek z historicko-literárního kontextu, ale dnes se dívám na Baudelaira zjednodušeně. Bohudík? Bohužel?
Nej. básně: Epigraf na odsouzenou knihu, Zdechlina, Upír, Smutek Luny, Pohřeb prokletého básníka, Splín, Destrukce, Proměny upíra, Špatný sklenář, Opíjejte se!, Žebrotu pobít
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1997 |  Květy zla |
| 1999 |  Báseň o hašiši |
| 1979 | Malé básně v próze |
| 2001 | Umělé ráje |
| 1974 | Francouzský symbolismus |
Čas je hráč - a Charles Baudelaire byl hráčem času svého života ....
" Vím, že jsem dlouho žil pod klenbou sloupořadí
jež slunce barvila jak štětce malíře
a jejich veliké a rovné pilíře
se večer třpytily jak čedičoví hadi.
A moře rozlilo své vlny do říše
a vezlo oblaka, jež nad hlavami pádí
slyšel jsem akordy, jež velkolepě ladí
s barvami západu jak péra vějíře ..."
/Přece jen trocha pozitiv mezi skepsí.../
Básník odhalil morbidní psychologii ducha, který dospěl k listopadu svých pocitů....
Vylíčil symptomy duší předvolaných před tribunál bolesti ....
V knize je předložen obraz básníka i člověka - a pro milovníky poezie doporučím.