Být sám sebou: Pocit vlastní hodnoty a zkušenost identity

Být sám sebou: Pocit vlastní hodnoty a zkušenost identity https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/232879/mid_byt-sam-sebou-pocit-vlastni-hodnoty-6zi-232879.jpg 4 3 4

Kdo vlastně jsem? Jak mě vidí jiní lidé? Co mě dělá nezaměnitelným a jaký chci být? Ten, kdo má pocit, že žije v souladu se sebou, zakouší rovněž dobrý pocit vlastní hodnoty, který také vyzařuje navenek. Identita je něco živého a stále se znovu ustavuje. A jestliže se cítíme být úplně a naprosto v souladu se sebou, pak je také náš pocit vlastní hodnoty dobrý. Verena Kastová vysvětluje, co nás vlastně drží pohromadě – jako lidi i jako svébytné osobnosti. Standardní dílo velké psycholožky. Verena Kastová, Dr. phil., psychoterapeutka, docentka na Institutu C. G. Junga v Curychu, profesorka na Universitě v Curychu, předsedkyně Mezinárodní společnosti pro hlubinnou psychologii. Autorka řady knih.... celý text

Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: , Emitos (Nakladatelství Tomáše Janečka) , Emitos (Nakladatelství Tomáše Janečka)
Originální název:

Trotz allem: ICH: Gefühle des Selbstwerts und die Erfahrung von Identität


více info...

Přidat komentář

Emik87
17.02.2024 5 z 5

Knížka se chvílemi četla trochu obtížněji, ale je plná zajímavých informací. Doporučuji.

VasnivaCtenarka
17.12.2023 3 z 5

V knize se můžeme dočíst jaké oblasti našeho života se mohou podílet na tvorbě naší identity. Jak moc naší identitu ovlivní například naše fantazie, práce, vztahy, sexualita, kreativita atp. Pro lidi, kteří se často ptají, kým vlastně jsou, může právě tato část knihy pomoci propojit si souvislosti a poznat tak více sebe sama.

Stejně tak se zde čtenáři dozví, jak moc se na naší identitě podílí emoce, pocit vlastní hodnoty, citové vazby apod.

Tak jak má psychologie samotná několik směrů, které ovlivňují nazírání na různé psychologické jevy, je samozřejmé, že i na vlastní identitu a sebehodnocení lze nazírat různě skrze tyto směry. Autorka nám zde předkládá právě nazírání na danou problematiku očima pana Eriksona a pana Junga.

Pro laiky se může jednat o zajímavé čtení, pokud rádi čtou teorie z oblasti psychologie. Pro nás, kteří se psychologií zabýváme více do hloubky, v této knize asi příliš nových informací nenajdeme. Ovšem tím rozhodně netvrdím, že by si ji studenti či laická veřejnost neměla přečíst. Myslím, že studenti psychologie v prvním ročníku v knize najdou cenné informace, které ocení především v oblasti psychologie osobnosti, kde díky knize mohou “zaválet při zkouškách. Získají tak alespoň lepší přehled na danou problematiku a náhled na věc z jiného úhlu pohledu, než jak jim předá jejich vyučující.

Osobně bych ocenila, kdyby autorka do své publikace vnesla ještě více příkladů a kazuistik ze své letité praxe. Domnívám se, že by to čtení příjemně oživilo a čtenář by tak dané problematice možná o trošku lépe porozuměl. Pro laiky může být kniha trošku hůře čitelná, protože s jedná přece jen mnohdy o klasickou teorii.

Přesto však mohu knihu doporučit nejen laickým psychologům, ale také všem, kteří se sami sebe ptají, kým jsou. Nejedná se o terapeutickou publikaci, která čtenáře “osvítí, ale nabízí skvělý základ pro náhled na svou identitu. A na tomto základě se již dále dá terapeuticky stavět. Knihu však mohu doporučit i odborníkům, kteří se na poli vědecké psychologie pohybují již delší dobu a to zejména proto, že opakování je matkou moudrosti a kdo ví – třeba se tam dozví něco nového, což jim může rozšířit obzory a tím i zkvalitnit jejich práci s klienty. Ne nadarmo se říká, že každý psycholog musí mít otevřenou mysl, aby mohl celoživotně nasávat nové informace a rozvíjet se.


Kakarinka
23.10.2021

Zajimava kniha, velmi zajimave tema. Bohuzel se mi misty cetla velice tezko. Odkladam na neurcito.

Bonda
26.08.2015

Příjemné, přístupné popularizační čtení.

„Dítě musí pociťovat, že si s ním matka nyní ráda hraje, ale také to, že se matce líbí, co dítě dělá. To matka přirozeně nevyjadřuje slovy, ale způsobem, jakým se podílí na hře.
Dornes se domnívá, že mnohá psychická onemocnění souvisí s oblastí touhy po uznání. Uznání neznamená laciné pění chvály, ale akceptující provázání. To se dá vyjádřit různě. Kohut to formuloval tak, že dítě potřebuje vnímat třpyt v matčiných očích. A tento třpyt potřebuje nejen dítě, potřebují jej i dospělí lidé: třpyt v oku partnerky nebo partnera nebo někoho blízkého. Často si s ohledem na tento třpyt zůstáváme navzájem hodně dlužni.“