Bukůvky
Táňa Kubátová
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418227/bmid_bukuvky-X4S-418227.jpg
4
51
27
Osud tančil charleston série
< 2. díl
Hledání lásky a štěstí pro ni není snadné, přesto se nevzdává a osud je k ní milosrdný. Historička a genealožka Štěpánka Michorowská se dostává ke starým dopisům a deníkům, které působivě vykreslují osudy hned několika členů jedné rodiny. Z těchto písemností sestaví příběh, mapující druhou polovinu dvacátého století, viděný převážně očima Karly Bukůvkové. Tato pozoruhodná žena se narodila v roce 1936 do továrnické rodiny a velkou část svého života byla nucena prožít ve společenské atmosféře, která jí pohrdala. Přesto neztratila svůj optimistický pohled na svět a našla způsob, jak svůj život nepromarnit a prožít jej naplno.... celý text
Přidat komentář
Na pokračování Osudu jsem se moc těšila a vůbec jsem nebyla zklamaná. Deníková forma se mi líbila, dávala tomu punc reálnosti. Všechny postavy se mi vryly do srdce, bylo moc zajímavé sledovat jejich osudy po tak dlouhou dobu, jak se vyvíjely, co prožívaly a jak jejich životy ovlivnily všechny politické události. Johanku jako hlavní postavu prvního dílu jsem si nejvíc oblíbila, ale zde mě její chování zklamalo - jak mohla svojí dceři tak komplikovat život! Na konci jsem zase čekala podrobnější vysvětlení, jak vlastně došlo k seznámení Valdemara se Štěpánkou. Každopádně příběhy mě tak zaujaly, že si půjčuji další díly - Štěpánku, Valdemara i Malomocnou, kterou paní Kubátová přeložila.
Dobře se mi četla zejména první část psaná formou dopisů mezi Annou Michorowskou a Janem Klenovským. Část vyprávěná prostřednictvím deníku Karly Bukůvkové mně přišla chvílemi zbytečně zdlouhavá a její vyprávění mi občas přišlo trochu telenovelní. Celkově knihu hodnotím kladně.
Táňu Kubátovou beru jako autorku hodně odpočinkových románů, maximálně tak na letní dovolenou, případně když potřebuju hodně vypnout. Tyhle knížky mě zaujaly obálkami, i anotace nezněla špatně. Tentokrát mě ale autorka velice mile překvapila, tohle jsem od ní nečekala. Samotný příběh Johany by byl nejspíš tuctový, ale protože ho autorka krásně zasadila do historických událostí, byl velmi zajímavý. Jde vlastně o takovou kroniku doby, autorka krásně popsala, jak jednotlivé události ve světě i u nás ovlivňují lidské životy. A zatímco v prvním díle mi byla Johana jakžtakž sympatická, v tom druhém mi lezla krkem svojí urputností. Do druhého dílu, který je napsaný převážně formou dopisů, jsem se trochu hůř začítala, ale pomohlo, že na začátku každého dopisu byl uvedený adresát i odesílatel. První díl doporučuju možná spíš milovníkům romantiky a filmů pro pamětníky, celek všem, kdo si čtivou formou chtějí osvěžit naše dějiny.
Byla jsem zklamaná,část psaná v dopisech zbytečně zdlouhavá mě nebavila a musela jsem se přemáhat abych vůbec dočetla.
Nadherna kniha, kterou jsem docitala v slzach... Obe, prvni dil "A zivot tancil charleston" i tato - "Bukuvky", jsou nepopsatelne zdarilym pocinem bajecne autorky s velmi poutavym stylem psani.
Take je kniha velmi poucna, popisuje osudy generaci nekolika rodin (vztahy, spolecnost), na pozadi historickych udalosti od roku 1945 do roku 2017. Dopisova a denikova forma mi moc sedela. Nepochybuji o tom, ze kazda ctenarka by si prala potkat sveho Michorowskeho... Davam 5 hvezdicek, byl to fantasticky ctenarsky zazitek!
Ach jo, tak jsem se neubránila slzám . Kniha se mi moc dobře četla. Příběh rodiny Bukůvkových, Michorowských a Klenovských je napsán pozoruhodně čtivě, i když jsem se zprvu formy dopisů a deníku obávala, příběh mě nadchnul a překonal očekávání. Toto pokračování knihy Osud tančil charleston se moc paní Kubátové povedlo, díky a doporučuji.
Miluju knihy od Kubátové je to taková letní klasika k vodě. Ale tohle mě dostalo. Hlavně myšlenka hlavní hrdinky Karly. To jak bojovala s režimem, jak si vlastně v sobě udělala svůj svět a našla své štěstí a rovnováhu mě dostalo k myšlence, že vlastně je důležité vážit si sama sebe a nemyslet si, že okolí nás udělá šťastné. Jde o to, že nemusíme mít školy a peníze, ale hlavně musíme být šťastní bez ohledu na to co se nám ideologie snaží vnutit. Nevím jestli to bylo hlavním cílem autorky, myslím, že asi ne, ale opravdu ve mě kniha nechala hluboký dojem. Plus jako bonus všechno to, co se odehrávalo okolo.
Těšila jsem se, až pokračování osudů Bukůvků vyjde. Tuhle knihu bych doporučila jako povinnou četbu pro studenty. Je plná historických faktů, přitom nenásilně zakomponovaných do života postav. Pro mě super.
Mám smíšené pocity z této knihy. První část (ve formě dopisů) se mi zdála zbytečně zdlouhavá a až v druhé části (ve formě deníku ) jsem se začetla.
Tak za mne rozhodně NE! Protrápit se tolika slovy dopisů, které snad ani nemohly tolik slov obsahovat? Prostě jsem jenom prolistovala tlustoknihu a připadala jsem si jako na nezáživné hodině dějepisu. A přitom šlo o důležitou část naší historie, která je podaná , z mého hlediska, ne zrovna šťastným způsobem.
Za snahu autorky jedna hvězdička a druhá za hezkou obálku.
Pokračování knihy Osud tančil charleston mi určitě sedlo lépe - prvorepubliková červená knihovna zmizela jako mávnutím kouzelného proutku. A i když meziválečná doba v ČSR určitě nebyla jen idylická, s časy poválečnými lze srovnávat jen stěží.
Kombinace dopisů a deníkových zápisků byla sice rozumnou volbou, ale ani ona není zárukou svěžího a zajímavého jazykového stylu. Kniha je rozsáhlá a víceméně jednotvárný způsob vyprávění jí neprospívá. Pro mne byla sice lépe stravitelná nežli Osud, ovšem současně se naplnily mé obavy ze srovnání s podobně zaměřenou Kdo šije u Podolské. Posledně jmenovaná je jednak výrazně kratší, ale přitom nemám pocit, že by ji (nebo nás, čtenáře) autorka odbyla. A navíc je napsaná mnohem zajímavějším jazykem.
Takže jsem ráda, že jsme tohle románové zpracování naší novodobé historie do naší knihovny koupili, ale já osobně se k němu vracet nebudu.
"Mladí lidé si myslí, že se k stáru změní a že se jim s věkem najednou něco přepne, zkrátka že nějak zmizí ta kontinuita jejich vědomí a jednoho dne se probudí jako staří lidé. Jenže ono se nic takého nestane. I oni budou mít pocit, že jsou stále titíž, takoví, jak sami sebe znají odnepaměti, a rovněž budou překvapeni, proč se najednou octli v tom starém těle."
Hezký příběh navazující na knihu Osud tančil charleston psaný formou dopisů. Zajímavé osudy v kolotoči dějin.
Táňu Kubátovou čtu ráda, je to taková "oddechovka". Romány si půjčuji v knihovně, a tak jsem četla na sebe navazující sérii postupně, podle toho jak byly knihy vydány. První byl Valdemar, pak Štěpánka, další Osud tančil charleston a poslední Bukůvky. Líbil se mi popis života v různých obdobích od meziválečného až po současnost. Při četbě Bukůvek jsem tedy jednotlivé osoby znala už z předchozích románů. Asi nejvíc mě zasáhl popis toho co se zde dělo po roce 1948. Je to tedy popsáno mírnější formou, skutečnost musela být asi mnohem zrůdnější.
Já jsem četla nejdříve "Malomocnou",ta se mi líbila tak,že jsem si ji nakonec pořídila do své knihovničky."Bukůvky"mě taky bavily,ač přece jen o trochu méně. Včil mi chybí přečíst vše,co je mezi tím a já si to přečtu.
Tenhle styl psaní formou deníku a dopisů mám ráda. I když se to četlo trochu déle, protože, je to cca 520 souvislého textu. Každopádně se mi kniha od začátku hrozně líbila a byla jsem napjatá jak ty jejich osudy dopadnou, ale ke konci jakmile se dali ti dva dohromady mi to už přišlo trochu vleklé. Jenže konec byl zase super a i slzičky ukáply. V knize mi občas přišlo, že se tam děje až moc náhod, některé budiž, ale čím víc sem se přibližovala ke konci, tím víc mi to přišlo nereálné. Nicméně kniha jako celková se mi moc líbila a něco jsem se přiučila z historie a jak to chodilo. Knihu dám ještě přečíst babičcce, která to zažila a nechám si říct co tm bylo už moc :) Bohužel za vleklost a až moc náhod musím dát jednu hvězdu dolů.
Tak nevím nevím jak ohodnotit tuhle knížku. Příběh byl hezký, psaní formou dopisů mám moc ráda. Ale vzhledem k tomu, že jsem předchozí knížku nečetla (nevěděla jsem, že je toto pokračování), tak jsem se dlouho nemohla zorientovat v postavách. Knížka se také dost vlekla, naopak některé pasáže bych ráda měla rozepsané více. Prostě nebyl to úplně můj šálek kávy.
Bylo mi líto, když jsem se s osudy rodin musela rozloučit. Začala jsem knihou Osud tančil Charleston. V ní se začal odvíjet příběh, na který navázala kniha Bukůvky. Kdybych nečetla předchozí knihu, Bukůvky bych asi nepochopila, popř. bych knihu odložila. Proto radím : Pokud na Bukůvky narazíte a rozhodnete se pro ně, přečtěte si nejprve knihu "Osud tančil Charleston". Příběh Vám bude dávat větší smysl.
Jinak zpět ke knize Bukůvky: Ze začátku mi dělal problém spletenec postav a psaní formou dopisů (pan "X" paní "Y"). Po první třetině jsem si zvykla a děj odsýpal. Že bych se ale chtěla někdy k této knize vráti, to ne.
Štítky knihy
Brno deníky dopisy láska Vídeň komunismus socialismus poválečná doba ságy železná opona
Autorovy další knížky
| 2019 |  Bukůvky |
| 2017 |  Vánoční zázraky |
| 2018 | Osud tančil charleston |
| 2006 | Hrníček z lásky |
| 2009 | Abstinentka |
Kniha Bukůvky je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 72x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 77x |
| Chystám se číst | 49x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 2x |
Knihy formou dopisů ráda nemám, zde jsem tomu dala šanci. Četla jsem po kouskách mezi před( vánočním ) shonem, tudíž se mi to i hodilo. Dopis dva, tři a mohla odložit.
Doba byla také výborně načasovaná, tak nějak víc jsem si uvědomovala, co vše máme, co vše můžem ztratit, a jak drahá a křehká je svoboda.
Když plníme koše, otáčíme topením, zdobíme stromky, a pod nimi jsou hromady dárků, obchody jsou plné nesmyslů, které si nutně musíme koupit, a jediný výstřel za okny je ten od rachejtlí ( máme tolik peněz, že je doslova vycházíme do vzduchu ).
Už opakovaně jsem psala, že nikdy nepochopím, jak člověk, který přežije válku a koncentrák, si myslí, že nic horšího na světě není- a ejhle, nějaký vypasený soudruh mu opět všechno vezme, uvrhne ho do žaláře, roztahuje se v jeho domě a na svobodu ho pustí, až když je smrtelně nemocen a nemůže už více z něj vytěžit. Zabije tím jeho, jeho ženu, ale i nenarozené děti nedostanou žádnou šanci na život.
Ideologie!
“ Ta bída není v hmotném nedostatku, ač u nás nic není, a ještě se na to stojí fronty.
Bída je v tom, že jsme denně stavěni před rozhodnutí, zda se sehnout nebo přijmout ránu.
Bydlení v kotelně mého bývalého domu mě netrápí, ani mé stáří a neduhy.
Ale nemožnost dýchat svobodně je tím nejhorším trápením“
Kniha ukazuje i jaká je autorka dobrá spisovatelka, máte pocit, že čtete skutečné dopisy, bez snahy zavděčit se čtenáři. Každá postava má svůj specifický rukopis a každá má svůj mikrosvět, do něhož můžeme nahlédnout. Myšlenky ne vždy čisté, se nám otvírají a my žijeme nelehké životy s hrdiny.
Jen toho trampování tam bylo ažaž, můj tatínek tramp byl, a tak vím, že veškeré krásné myšlenky tohoto hnutí se scvrkly na ( většinou ) prochlastaný víkend, kdy první lahváč se otvíral hned ráno ve zmíněném posledním vagonu nebo v motoráčku :-/