Bubáci pro všední den
Pavel Buksa
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/172811/bubaci-pro-vsedni-den-0ef-172811.jpg
4
132
132
Zápletky všech sedmi povídek jsou založeny na podivuhodných setkáních lidí s bájnými a pohádkovými bytostmi a jevy, jež zkomplikují jejich dosud obyčejný život a naruší jeho stereotyp. Plachý účetní dostane od stařečka kouzelný prsten, který mu umožní proměňovat se v medvěda (Silná osobnost). Správce hradu Šaratice potká v křížové chodbě Bílou paní a ohlásí to ministerstvu kultury, které vyšle k prozkoumání jevu odbornou komisi (Jak Pupenec k štěstí přišel). Žurnalista se dostane do potíží, když mu někdo hodí oknem do pokoje mrtvé zvíře, které nejen mluví, ale navíc myslí tak neúprosně logicky, že jeho odpovědi působí někdy jako politická provokace (Mrtvá kočka). Jiný redaktor se při reportážní návštěvě kanálů pod městem setká ve starém sklepení s pidimužíkem a ten mu nabídne své služby – zabíjet paličkou lidi, na něž mu ukáže (Kokeš). Dvěma důstojníkům se na chodbě kasáren zjeví duch vojáka, který se tam oběsil před sto lety, a oni se děsí povinnosti hlásit případ nahoru (Mimořádná událost). Plivník chce pomoci zbohatnout svému pánovi, jenž si ho v opilosti „vyseděl“, a pracuje pro něho tak, že daleko překonává všechny normy; tím vzbudí nevoli spoludělníků a vytvoří podniku neřešitelné administrativní a právní obtíže (Plivník dlaždiče Housky). Konečně strašidýlko Vikýřník, žijící na půdách a střechách, pomůže podporučíku Bezpečnosti, potěšeno jeho přátelstvím, dopadnout půdního zloděje a slíbí mu pomoc i v dalších případech, je však otřeseno, když z jeho rozhovoru s manželkou pozná, že jím má být jen využito v zájmu kariéry a potom odkopnuto (Balada o Vikýřníkovi). Vyústění povídek a jejich hlubší smysl vyplývá z toho, jak se jednotliví lidé, případně i bubáci s nečekanou situací vyrovnávají; člověk zpravidla v tomto vztahu neobstojí. Schopnost proměnit se v medvěda a budit v lidech úděs změní mentalitu ušlápnutého úředníčka natolik, že se začne cítit mimořádnou bytostí, rozhodne se jít za svým zájmem cestou silných – a pokusí se o loupež ve spořitelně. V záležitosti Bílé paní odborník z komise u přednosty na ministerstvu nakonec zapře, že zjevení spatřil, ač předtím důkladně popsal a historicky zařadil jeho oblečení, a navrhne suspendování nešťastného správce, který trvá na tom, co viděl. Důstojníci se rozhodnou dělat, že duch není a nikdo ho neviděl; a kdo by jej uviděl, bude potrestán pro šíření poplašných zvěstí a rozvracení morálky. Atp. Nejsvéráznější řešení přináší Balada o Vikýřníkovi: zhrzené strašidýlko vyškolené předtím příslušníkem Bezpečnosti v zásadách lidské morálky si vzpomene na jeho slova, že špatné je nedodržet slib nebo využít pro sebe práce někoho jiného a že všichni mají bojovat, aby se takový způsob života nikomu nedařil; a protože takto špatně se zachoval jeho falešný přítel, pokládá za svou mravní povinnost zmařit příslušníkovo prospěchářství: začne samo krást na půdách. Michalovy povídky představovaly závažný impuls ve vývoji české satiry přelomu 50. a 60. let; povznesly ji svým básnickým viděním, obrazotvornou silou, vtipem a jízlivou ironií i pronikavostí svého soudu o světě. Jejich vůdčím motivem je nedůvěra k strnulým konvenčním a dogmatickým představám o skutečnosti a k myšlenkovým schématům. Smyslem zjevování bubáků na scéně střízlivého všedního dne bylo prověřit jednotlivé typy lidí, uvést ve zmatek jejich sebeuspokojené a zjednodušené myšlení, vnímání skutečnosti přes citáty z tzv. klasiků marxismu-leninismu nebo přes služební předpisy; předmětem výsměchu je především omezenost byrokraticko-dogmatických představ o skutečnosti. Autor nepominul ani jiné lidské nectnosti jako závist, hamižnost, kořistnictví nebo zbabělost, proradnost, přetvářku, podlézavost, ochotnou přizpůsobivost. K tomuto cíli obrátil tradiční metodu lidových pohádek naruby: zatímco v nich hrdina nejčastěji přichází z lidského světa do kouzelných končin, zde naopak pohádkové bytosti vstupují do lidské reality, z níž se ovšem po morální a citové stránce i způsobem myšlení vymykají. V několika případech je řešení konfliktů shodné s pohádkovými principy: zlo je potrestáno (v povídce Silná osobnost účetní ztratí možnost proměnit se zpět v člověka a skončí v kleci zoologické zahrady) a poctivost, čestnost odměněna (správce Pupenec je přeložen, ale na lepší hrad), leckdy však je myšlenkové jádro příběhů mnohoznačné (zvl. Kokeš). Michal pracuje s nadsázkou až ztřeštěnou, kterou přivádí na samu hranici únosnosti. Přitom se mu podařilo spojit poetičnost s čapkovskou civilností a haškovským plebejstvím v textech mile rozverných a současně dravě kousavých. Epické vyprávění svérázně obohacuje také spousta detailních postřehů charakterizujících lidi i dobu (např. "...Pupenec míří ve svátečním odění k nádraží, vyzdoben odznaky masových organizací," - "Hlavní inženýr byl svého řemesla cukrář"), shazování typických frází (na otázku, jaký má poměr k současnému zřízení, mrtvá kočka odpoví, že nemá zájem o nic, ani o současné zřízení, protože nepotřebuje k své existenci potravy) i aforistické výroky ("Všichni se sice divili, ale nikdo se nedivil přespříliš. Kdo se moc diví, prozrazuje, jak je nezkušený"). Exilové vydání.... celý text
Přidat komentář
Seděl pohodlně rozložen u mého psacího stolu, nevelkou prostoru místnosti zamořoval hustým dýmem z čibuku a s pozoruhodnou lehkostí vyprávěl už hotové povídky, jejichž humor byl zcela jiný, než s jakým jsme se tenkrát běžně setkávali v literatuře, čerpal z jiných zdrojů a z jiného, překvapivého vidění světa, měl v náznaku cosi společného se Zosčenkem z nejlepších let a chutnal hořce. Všichni, jak jsme se tak náhodně sešli (Ivan Klíma tenkrát ještě nepronášel filipiky proti kuřákům), jsme byli nadšeni, neboť ani v nakladatelské redakci se člověk s průkazným novým talentem nesetkává příliš často.
Z Epilogu Zdeňka Pochopa uvedeného ve vydání z roku 1991
Opravdu nečekaně vtipná kniha. Už je to déle, co jsem to četla. Asi po ní brzo opět zašmátrám v knihovničce :-) Vřele doporučuju, určitě nezklame.
z knihy:
"Proč to všechno děláš?" ptal se večer doma Plivníka.
Plivník se nad takovou neznalostí podivil a vysvětlil, že slouží tomu, kdo ho vyseděl, což je pro něho jako pro Plivníka samozřejmé. Zejména dbá, aby jeho majitel zbohatl. Je-li majitel řemeslníkem, pracuje Plivník za něj, je-li obchodníkem, nosí mu zboží a do pokladny peníze, je-li důstojníkem, Plivník za něj huláká, kdežto je-li úředníkem, podpírá mu v pracovní době hlavu, aby se neudeřil o stůl.
Dlaždič Houska si přál vědět, zda by mu Plivník nemohl rovnou nosit peníze. Plivník to však odmítl s odůvodněním, že Houska by byl zavřen a on, Plivník, by za něj musel chrastit řetězem.
Další dotaz, v čem spočívá Plivníkova spolupráce, je-li jeho držitelem lehká žena, Plivník nezodpověděl. Houska si to vyložil ve zlém, protože se domníval, že se nad něj Plivník vyvyšuje, a celý večer už na něj nepromluvil.
Po velkém úspěchu svých prvních dvou knih se Karel Michal stal dramaturgem Československého filmu. V tomto období vznikla ve spolupráci s režisérem Zdeňkem Podskalským filmová podoba povídky Jak Pupenec ke štěstí přišel, jeden z nejúspěšnějších českých filmů vůbec (během jednoho měsíce na milion diváků), dodnes populární Bílá paní. Základní motiv konfrontace současného světa se světem nadpřirozeným zůstal. Jenom byl ještě ostřeji zaměřen na současné politické poměry. Filmový příběh se rozrostl o osudy malého českého městečka, kde se nejenom místní, ale i ministerští funkcionáři pokoušejí využít kouzel Bílé paní ze středověkého obrazu. Jedovatě vyhrocenými situacemi film nešetří. Pokus zapřáhnout kouzlo do komunální politiky však ztroskotá. Tam, kde měl být most, vykouzlený Bílou paní, není nic, ačkoliv dechovka hraje, fábory vlají a stranický tajemník řeční o pokroku, jímž je pro obec mimo jiné nový most. Když na závěr vyzve občany, aby se dostavili na druhý břeh a ti lezou do vody a plavou, přikáže otec malému klukovi, který jediný se diví: „Drž hubu a plav.“ Výrok, kterým Michal natrvalo obohatil česká lidová rčení.
Po návratu do Prahy se Pavel Buksa živil všelijak. Jako přidavač u zedníků, dlaždič a posléze jako správce přístavu. Jak tak chodil po hospodách a vyprávěl svoje historky, začalo se o něm vědět. A protože mu koncem měsíce chyběly vždycky tři čtyři stovky, tak mu redaktoři z nakladatelství Naše vojsko opatřili lektorování rukopisů. To šlo dobře tak dlouho, než Buksa strhal a k vydání nedoporučil knihu jednoho ze zasloužilých umělců, který vyhrožoval, že si půjde stěžovat na Ústřední výbor KSČ. Tehdy kluci z Plamene uprosili Buksu, ať proboha některý ze svých příběhu napíše, aby lektorem nebyl toliko dlaždič, ale aspoň začínající autor.
A tak vznikla první povídka, teď už Karla Michala, Plivník dlaždiče Housky – a literární senzace (Plamen, č. 3/1961) – zárodek Bubáků pro všední den a literární senzace. Ještě týdny po tom se lidé v Praze zdravili: „Už jsi četl Plivníka?“
Plivník sežral chleba, vypil vodu z ponožek a křepce poskakoval po světnici. Tihle Michalovi bubáci jsou fakt nesmrtelní, dokonce i ta kočka, přestože je mrtvá.
Hodně originální dílko. Dobové, dost satirické a místy až tragikomické. Ale zasmála jsem se, pobavila i zamyslela. Měl toho napsat víc, v podobném duchu, škoda.
"Nevíš. Být mrtvý neznamená být lexikon." (z povídky Černá kočka) Tahle hlášku jsme začali používat i doma :)
Je škoda, že toho Karel Michal nenapsal více. Velmi vtipné a chytře napsané příběhy. Je to satira na lidské chování, která je stále aktuální.
Vážně originální povídky. Dost jsem se bavila a pak to musela strkat všem známým k přečtení. :-D Líbily se mi povídky o plivníkovi, vikýřníkovi a živé/mrtvé kočce.
Originální a vtipné povídky. Bohužel, je to satira na tehdejší dobu a spousta věcí už je dnes pro lidi, kteří to nezažili, nepochopitelná. Přesto se dají číst i dnes, není to však tak úplně to, co mám ráda.
Kokeš, co chceš? Toho zadního, vem palici majzni ho! x) Vtipné čtení, zvláštní jazyk...
Štítky knihy
humoristické povídky rozhlasové zpracování české povídky satirické povídky
Část díla
- Balada o Vikýřníkovi 1961
- Jak Pupenec ke štěstí přišel 1961
- Kokeš 1961
- Mimořádná událost 1961
- Mrtvá kočka 1961
Autorovy další knížky
| 1962 |  Bubáci pro všední den |
| 1961 |  Krok stranou |
| 1967 | Gypsová dáma |
| 1966 | Čest a sláva |
| 1963 | Hovory s veverkou |
Ono vlastně se jedná o střet rovnou tří bubákovských světů. Ti první, či spíše prvoplánoví, totiž strašidla, duchové, mrtvé mluvící kočky a další zpropadení tvoři, slouží - alespoň tak to vidím já - jen jako katalyzátor, startující souboj bubáků skutečných, byť pouhým okem neviditelných:
Bubáků v nás (našich strachů, zbabělostí, sebepodceňování...) vs. světa bubákovského "husákovského" - dere se mi to na jazyk, i když vím, že tehdy měl bubák Husák zrovna svých bubáků dost, neboť právě vylezl z vězení. Ale nevadí, na věci to nic nemění. Prostě se jedná o bubáky, které vytvářel pokřivený reál-soc-kom režim. A že mu právě tohle šlo jak na drátkách, netřeba vlastně ani dodávat.
Karel Michal vše naprosto mistrně popsal.
°° Pár dní nato obdržel (ve věci Bílé paní) správce Pupenec přípis. Ježto mu bylo cestovat do Prahy, musel se s celou věcí svěřit ženě. Přijala to statečně. Poslední dobou se vnitřně připravovala na neblahé důsledky, které s sebou přinášela Pupencova zvýšená duševní činnost.
"Mistr Jan Hus," pravil Pupenec důrazně, "se dal pro pravdu upálit."
"Mistr Jan Hus!" řekla jeho žena. "Mistr Jan Hus, osle, neživil rodinu."
Na tom setrvala. Přesto však pozorovala s jistou hrdostí, kterak pravdymilovný Pupenec míří ve svátečním oděvu k nádraží, vyzdoben odznaky masových organizací. °°