Bleskové portréty 20.století

Bleskové portréty 20.století https://www.databazeknih.cz/img/books/96_/96609/bleskove-portrety-20-stoleti-96609.jpg 3 15 15

Sto čtyřicet poutavých medailonů věhlasných jedinců, s nimiž se britský historik setkal během více než šedesátiletého působení v pozici novináře, spisovatele a veřejně činné osoby, představuje v osobitém úhlu pohledu celebrity 20. století a s nimi i ducha tohoto neklidného věku. Některé nabízejí vtipné glosy, jiné se zaměřují na neznámý rozměr dotyčné osoby, mimo jiné princezny Diany, prezidenta Reagana, premiérů Churchilla nebo Thatcherové, evropských i cizokrajných státníků, umělců z řad spisovatelů, malířů, hudebníků či herců. „Pouze zvedám oponu, abych předvedl lidskou komedii, jíž jsem byl svědkem, a nabídl čtenářům to, co jsem viděl, slyšel a dozvěděl se, často jen šeptem či v poznámkách utroušených po straně,“ vysvětluje svůj výběr autor. „Psaní životopisů lidí, kteří byli povoláni do vysokých úřadů nebo se ocitli v ohnisku významných událostí, mě vždycky přitahovalo, poněvadž mě nesmírně fascinuje vztah mezi inteligencí a politikou. Skutečností zůstává, že z velmi chytrých lidí bývají zřídka dobří vládci, zatímco muži a ženy průměrné inteligence se nejednou zhostí nejvýznamnějších úřadů velmi úspěšně. Morální charakter vládce je nakonec důležitější než jiné vlastnosti, ačkoli ty se mohou zdát pro počáteční úspěch nezbytné. “ ... celý text

Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: , Leda
Originální název:

Brief lives , 2010


více info...

Přidat komentář

onRock
26.10.2017 2 z 5

Česká edícia (Leda, 2012) knihy Bleskové portréty 20. století zahrnuje len 138 položiek z pôvodných 246 medailónov. To bolo prvé sklamanie.

Druhé sklamanie bol nevyvážený a neobjektívny spôsob písania skíc mnohých osobností. Osoby autorovi nesympatické sú zhodené a naopak osoby autorovi sympatické sú hodnotené až prehnane pozitívne a nekriticky. Napríklad, obľúbený pápež Ján Pavol II („Bol to veľkolepý človek a mimoriadny pápež ... z jeho zvrchovanosti ste skutočne cítili, že ste v prítomnosti zástupcu Kristovho ... svetec, za ktorého verím bude čoskoro vyhlásený.“) a autorom neobľúbený Ján Dvadsiaty tretí („... cirkev obrátil hore nohami...“)).

Tretie sklamanie bola úroveň mnohých skíc v štýle miestnej krčmy a najhoršieho bulváru - najmä tých osobností, ktoré autor nemusel. Často autor zachádza až do nevkusných detailov (napríklad to aký má kto penis a ako kto súloží).

Subjektívne panoptikum života osobností najmä britského života. Zaujímavé ale aj nezaujímavé pikošky. Kniha čiastočne podáva správu aj o morálnom poklesku samotného autora knihy (niektoré postavy nemusel takto zosmiešniť a ponížiť). Správa o tom, ako sú intelektuáli, politici a umelci 20. a 21. storočia morálne skazení (zrejme vrátane autora knihy).

HTO
07.11.2016 5 z 5

Buď má Paul Johnson paměť jako slon, nebo si vede podrobné deníky. Viděl jsem s ním ovšem zcela nedávný rozhovor a myslí mu to stále skvěle, třeba to má opravdu v archivu v hlavě.

Překvapily mne dvě věci. Dosud jsem četl pouze jeho knihy o umění a historii a udivilo mne proto, jak moc se neshodujeme v názorech – on po odborářských nepokojích v 60. letech přešel k toryům a psal dokonce proslovy Margaret Thatcherové, a v katolicismu je tvrdě proti Druhému vatikánskému koncilu (hned po jeho knize jsem četl Hanse Künga, který má na Jana Pavla II. a Benedikta XVI. úplně opačný názor). A potom to, že kniha je místy trochu drbárna (a ještě semtam vcelku jedovatá). Na druhou stranu, jsem rád, že jsem se díky tomu dozvěděl terminus technicus pro to, čím paní Simpsonová okouzlila krále, totiž „baltimorský svěrák“.

Kniha je oproti anglickému originálu zkrácena; byly vynechány portréty u nás neznámých lidí. To je myslím škoda, protože jsme se mohli poučit. Tak či tak, strávil jsem s ní, i díky tradičně vynikajícímu překladu Petry Diestlerové, báječný večer.


Koňadra
05.02.2015 4 z 5

Mám vo veľkej úcte Johnsonove knihy, vlastním asi významnú väčšinu z toho čo boli vydané v češtine, resp. v slovenčine. Táto ma však zaujala menej. Dôvody sú asi na mojej strane.
Sčasti preto, že niekoľko mien portrétovaných mi ani nič nehovorilo a keď, tak mi neboli zrejmé súvislosti v ktorých by sa asi čitateľ mal orientovať. Chce to vzdelanejšieho čitateľa.
Na druhej strane Bleskové portréty nie sú portrétmi, ale len črtami z jedného alebo niekoľko málo pohľadov (nevyhnutne a logicky autorovych) na "portrétovaného" a Johnson niekoľko krát pri písaní knihy neutajil svoju sebastrednosť a bezvýhradnú istotu o svojej pravde, ako etalóne.
Takže som sa prestal snažiť čítať knihu postupne, ale vyberal som si.
V každom prípade, práve Johnsonova sebaistota mu umožnila mnohým črtám vtisnúť humorný nadhľad, občas je až sarkastický. A ja som netušil, že niekedy v živote budem Johnsonovu knihu čítať aj ako zábavný bulvár.