Běguni
Olga Tokarczuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/383094/bmid_beguni-gwC-383094.jpg
4
261
261
Román, kterému autorka zasvětila tři roky práce, je odvážným dílem, v němž vypovídá hodně o sobě a svém vidění světa. Běguni (Poutníci) byli příslušníci ruské pravoslavné sekty z osmnáctého století. Věřili, že svět je dílem ďábla a ten má největší moc nad lidmi, kteří stojí na místě. Tokarczuková píše, že se setkala s dnešními běguny, kteří neustále jezdí moskevským metrem. Děj není založen na osudech postav ani na příběhu, je postaven na kulturním fenoménu: cestování. Proč lidé cestují, proč nezůstávají na místě? Odkud se bere lidský nepokoj, potřeba přemísťovat se? Jsme všichni nomády, pro které je překonávání prostoru smyslem života? Autorka popisuje svět dnešních poutníků, kteří s sebou vozí svou cestovatelskou výbavu (miniaturní šampony, skládací zubní kartáčky, pantofle), své nemoci z časových posunů a vlastní jazyk. Návštěva tohoto světa je díky autorčinu vypravěčskému mistrovství velkým zážitkem.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě oslovila mezinárodním oceněním, krásnou obálkou londýnského metra a poprvé jsem objevila polskou spisovatelku s touto prestižní cenou. Bohužel kniha předčila me očekávání, mnoho slovních převratů ke kterým jsem se neustále vracela, kterým jsem kolikrát ani neporozuměla. Líbil se mi humor spisovatelky za to, jak umí krasně pracovat se slovy.Kniha je určena spíše pro náročnější čtenáře. Já si u ní tak jako u cestování opravdu neodpočinula.
Především knize škodí označení román. Když si pak zvyknete, že to román není, ale spíše pospojované myšlenky a dojmy, pak už to jde. A pak se můžete propadnout do Olžiného světa plného bizarností a objevných myšlenek. Ale přiznám se, že někdy toho na mě bylo až příliš, přílišná ekvilibristika, přílišná fascinace tělem, která se ocitá ve slepé uličce, jakoby už někdy Olga řekla vše. všechny ty fascinující metafory po čase trochu otupí vnímání, takže nakonec je z hloubky paradoxně mělkost. s nikým se příliš nesblížíme, k nikomu nepřilneme.
Vlastně jsem si chtěl přečíst autorku s Nobelovou cenou. Mám rád cestování, mám rád Polsko a tak to zůstane i po přečtení tohoto díla. Jsem z něj trochu zklamán, ale, na druhou stranu, je to neotřelé počtení.
Tokarczuk podľa mňa píše tak, ako vyzerá - extravagantne (je to pani po 50-tke s dredmi). Skôr ako o román ide o mikropríbehy prekladané úvahami hlavne o tom, čo všetko vedie ľudí na cesty. Cítiť tu aj autorkinu až naturalistickú fascináciu ľudským telom. Nečítalo sa to vždy ľahko, ale niektoré myšlienky ma presvedčili, aby som si knihu zaradila do kategórie – chcem mať doma na poličke.
Olgu Tokarczukovou mám za svou srdeční autorku už dlouho. A tady se mi stala ta nehoda, že jsem byl možná příliš natěšený, měl jsem příliš velká očekávání. Téma běguňství, přitažlivá anotace, schéma metra nad mapou světa, tak moc jsem byl připravený na splynutí se spisovatelčiným tokem myšlenek. Proč se to označuje za román? Ze všeho nejvíc to připomíná odkladiště nejrůznějších nápadů, které se nehodí jinam, povídky i výkřiky, které spojují dvě autorčiny obsedance - cestování a kosti, resp. pitevní nahotu lidského těla. Nikdo je neumí podat tak, jako ona, ale zde jsem byl zklamán, čekal jsem souvislý příběh a větší hloubku. Přes to všechno jsem s chutí nalézal pasáže, kde O.T. nezapře svůj mimořádný talent, popustí uzdu svému básnickému stylu, nebo jinde zaujme neotřelým vhledem.
"Říkal, že smrt si značkuje místa jako pes, který očurává své teritorium. Někteří lidé to okamžitě poznají, jiní se jednoduše po určité době cítí nesví. Každé zastavení se na místě odhaluje subtilní všudypřítomnost zesnulých." ... "Taky říkal, že když se pohybujeme, nezbývá nám na podobné neplodné meditace čas. Proto se lidem na cestách zdá vše nové a čisté, panenské a - v určitém smyslu - nesmrtelné."
(Pozn.: přísné 3* dávám jen ve srovnání s tím lepším od O.T.)
Tokarczukovou mi v covidové situaci seslalo snad samo nebe. sice jsem ji měla v merku už dlouhou dobu, ale příznačnější chvíli si skutečně nemohla vybrat. v době restrikcí a znepříjemňování "běgunství" mi její přelety letadlem i vlakem dělaly doslova blaho na duši.
její ojedinělý a osobní výklad běhu děje mě nutil připomínat si vlastní cestovatelské zážitky. nevím, zda právě kvůli tomuhle faktu jsem se často v jejím přelétavém toku myšlenek ztrácela stejně jako moje 160 centimetrová maličkost v rušné metropoli, anebo byla sama autorka poháněna potřebou stihnout nám říci vše co měla na srdci stejně jako cestovatel chtíčem stihnout tento rok navštívit ještě to a ono. tak či onak mi byl její spisovatelský um příjemný.
Běguny řadím mezi knihy, které mě bezesporu ovlivnily a jejich čtení mi bylo nadmíru blízké.
káj-džas?
Zvláštní knížka. Zpočátku vyžaduje soustředění, aby si čtenář zvykl na naprosto ojedinělý způsob vyprávění - drobné útržky myšlenkových pochodů, dopisy, příběhy bez konce - které se ovšem v závěru tiše spojí v celek. Proč někdo utíká do samoty před životem? Proč utíká před partnerem? Proč sám před sebou? Kdo je k útěku nucen? Kdo nemá stání, musí být stále v pohybu, stále zažívat změnu? Knížka je vynikajícím materiálem k přemýšlení pro nás pozorovatele svého okolí, života vůbec, pro lidi, kteří jsou ve vnitřní emigraci. Některé aspekty knihy nedokážu ani dobře a srozumitelně popsat, ale celek mi utkvěl hluboko v mysli a knížku jsem nečetla naposled. Vrátím se. Doporučuju všem, kdo nepotřebují jednoznačný vývoj příběhu a zapojí rádi vlastní představivost.
Pokud máte rádi útržky rozhovorů a příběhy bez point, je to knížka pro vás. Ale kromě čtivé formy mě to moc neoslovilo. Jestli Poláci říkají že je něco složité jak český film, tak tohle je nepochopitelné jak polská kniha...
Knihu jsem si již zařadil do své soukromé soutěže o nejlepší četbu letošního roku a myslím si, že se umístí na některé z nejvyšších příček. Superlativy bych mohl dále pokračovat, protože dílo mě opravdu uchvátilo. Je to literární (žánrový) "eintopf", gejzír nápadů, ohňostroj myšlenek, vodopád slov, poezie v próze. Bezesporu nevšední čtenářský zážitek. Vřele doporučuji všem čtenářům, kteří v knihách hledají nejenom zábavu, ale i podněty k zamyšlení.
Za mě úžasný. Nečekejte jeden příběh, ale povídky na několik stránek, i úvahy na pár řádků. O tom, že nejčastěji se ztrácí klíč v hotelu od pokoje č. 9, o moreplavcich, ktere nejde dat na jedno misto, o tom jak potkavame lidi v letadle... malickosti i velké myslenky, ktere spojuje nit putování a touhy jit na další misto. Sama cestování do dalek, ale i cesty hodinu busem po ČR miluju ,takže jsem se v hodne věcech našla.
Velmi si cením jazyka a znalostí kterým spisovatelka Tokarczuková vypráví své vhledy na cestování a s ním spojené prožitky, zážitky a vlastně celý život. Přiznávám, že ne vždy se mi to četlo lehce a odměnou mi bylo, když jsem našla v textu pointu nebo myšlenku, kterou chtěla spisovatelka vystihnout.
Olga Tokarczuková a její "psychologie cestování" - román Běguni. Poetickým stylem a jazykem předkládá množství příběhů (jež někdy zabírají pár desítek stran, jindy sotva pár řádků), občas oscilující mezi povídkou, esejem, filozofickým zamyšlením a básní v próze. Propojenost jednotlivých textů je tu zjevnější (motiv, téma, postavy), jindy mnohem méně. Nejde o román s jasnou dějovou linií, nebo zápletkou. Z určitého hlediska spíš než o román, jde o sbírku různých krátkých útvarů, nejvíce propojených tématem cest a motivem lidského těla (v pohybu X zakonzervovaného, přičemž tento motiv nejčastěji vstupuje do textu skrze orgány). Jenže i když tradiční struktury románu chybí, a kniha se na první pohled tváří jako sbírka textů často nesouvisejících jeden s druhým takřka vůbec, dohromady tato mozaika skládá určitý a vcelku jasný (románový?) obraz - pojetí cest a cestování v takřka komplexní podobě. Místy nelehké, místy zábavné čtení, vždy na vysoké úrovni. Kniha o cestování, ale rozhodně ne z kategorie "čtení na dovolenou". Stojí za to, pročítat se Běguny!
Plna očekávání jsem si zapůjčila jako první kus od této Nobelovou cenou oceněné literátky právě román Běguni. Očekávání (logicky) vysoká. Zklamání je slabé slovo. Doteď mi hlavou rezonuje nejvýstižnější věta - "co to jako mělo bejt???" Po celou dobu jsem kroutila hlavou. A kroutím doteď. Místy jsem si říkala, že to psal buď člověk pod vlivem, anebo pod velkým časovým tlakem bez možnosti si to po sobě přečíst a dát do nějakých smysluplných celků. Absolutně nenacházím význam či nějaké vyústění knihy. Možná jsem to jenom nepochopila.
Poslouchala jsem audioknihu a nestačila žasnout nad bohatostí jazyka, úvah a toku myšlenek autorky. Nemohu tvrdit,že jsem vše pochopila či "chytla" hned napoprvé (někdy jsem si musela vyprávění vracet, protože mi něco uteklo z důvodu nepozornosti), ale klobouk dolů nad zpracováním. Naprosto originální a úctyhodné, i když pro mě místy trochu neuchopitelné...i tak bravo!
Já nevim, ale ta knížka je prostě divná. Měla jsem problém jí vůbec dočíst, natož abych si jí nějak užila... Vážně nevím, "co tím básník chtěl říci".
S Olgou Tokarczuk som mal trochu problém, kedysi dávno som začal čítať nejaké jej knihy, a ani jedna ma neoslovila. Našťastie som sa cez audiočítanie na ČR Vltava dostal ku knihe Běguni, a som veľmi milo prekvapený. Je to síce zvláštna kniha, akési mozaiky minipríbehov, úvah, esejí a myšlienok, ktoré spolu zdanlivo nesúvisia, ale napokon zistíte, že sú dosť prepojené, a teda spoločnou myšlienkou, o potrebe vždy niekam unikať... kniha ma postupne čoraz viac vťahovala, dojímala, a vlastne dosť nadchla...možno preto, že som sám človek, ktorý nevydrží na jednom mieste, a potrebuje sa neustále presúvať či už formou cestovania, alebo iného pendlovania... Jediné čo mi príde mimo je to, že sa kniha nazýva "románom"...myslím, že toto román určite nie je (i keď dnes sa už románom nazýva kde čo)... skor akýsi filozoficko existenciálny zápisník... alebo jednoducho, bez škatuliek, krásna originálna vec, ktorá stojí za prečítanie!
Neobyčejná kniha. Kniha jaksi nestálá, v pohybu; kniha, která je řekou. A tato řeka, jako jakási hlavní kostra příběhu, teď a tady, plyne - někdy pomaleji, jindy rychleji, dynamická a neustále se měnící. Žije svým životem, jednotlivými zákruty i zátočinami a odehrává se v ní část příběhů. Sem tam se odpojí drobnější potůček, který doteče do míst, kde autorka chvíli setrvává a rozehrává magický koncert. Někdy se onen potůček vleje zpátky do hlavní linie mohutné řeky a jindy odplyne v dál a už se o něm nikdy nic víc nedozvíme. Jindy slýcháme o jiných potůčcích a jiných řekách, které už dávno vyschly nebo se změnily v jiné. Myšlenka ale zůstává.
„Když jsem stála na protipovodňovém valu a dívala se do proudu, uvědomila jsem si, že – přes všechno nebezpečí – bude vždy lepší to, co je v pohybu, než to, co nedělá nic; že změna je ušlechtilejší než klid; že nehybnost se časem rozpadne, zdegeneruje a obrátí se v prach a všechno, co se hýbe, bude trvat věčně.“
V kontrastu k jednomu z hlavních motivů - pohybu - nacházíme ještě zcela opačný – klid, setrvávání, konzervaci, uchování daného okamžiku, hmotné tkáně, jsoucna, aby bylo dostupné navždy, nejen teď a tady. A zároveň hledání smyslu toho všeho, smyslu bytí.
„Strávil jsem svůj život na cestách, cestoval jsem do nitra vlastního těla, dovnitř vlastní odřezané končetiny. Vypracoval jsem nejpodrobnější mapy. Rozebral jsem zkoumaný předmět na prvočinitele na základě těch nejlepších postupů. Spočítal jsem svaly, šlachy, nervy a cévy. Používal jsem k tomu vlastní oči, ale spoléhal jsem i na bystřejší zrak mikroskopu. Mám dojem, že jsem neopomněl ani tu nejmenší část. Dnes si tak mohu položit otázku: co jsem hledal?“
Běguni jsou knihou složenou z příběhů různých lidí v různých časech, s odlišnými pohnutkami, motivy, děsy a obavami. Je to kniha natolik specifická, že je pro mě vcelku obtížné napsat nějaký konkrétní komentář. Stejně tak jako vyprávět, „o čem to vlastně je“. Nicméně je skvělá a já jsem si ji nesmírně užívala. A užívám - ještě stále rezonuje...
„Tak se hýbej, kývej se, houpej, choď, běž, utíkej, jak se jen zapomeneš a zůstaneš stát na místě, zmocní se tě jeho velké ruce, promění tě v kukačku, ovane tě jeho dech páchnoucí po kouři, spáleništi a po velkých smetištích za městem. Promění tvou barevnou duši v malou plochou dušičku vystřiženou z papíru, z novin, a bude ti vyhrožovat ohněm, morem a válkou, bude tě zastrašovat, až ztratíš svůj klid a přestaneš spát. Ocejchuje tě, zanese do svých rejstříků a vydá ti dokument stvrzující tvůj pád. Ovládne tvé myšlenky nedůležitými věcmi, co máš koupit a co prodat, kde je laciněji a kde zas dráž. Odteď se budeš trápit maličkostmi – cenou benzínu a tím, jaký má vliv na splácení půjčky. Každičký den budeš prožívat v bolestech, jako kdybys žila za trest, ale kdo spáchal zločin, jaký a kdy, to se nikdy nedozvíš.“
Možná jsem příliš ovlivněná tím, že je kniha označená jako román. Od románu očekávám aspoň minimální dějovou linku, postavy... To jsem v Běgunech nenašla. Je to spíš spousta zajímavých postřehů vypravěčky o světě okolo ní. Bavily mě, ale hledala jsem pořád podvědomě ten příběh. Zlom pro mě nastal, když autorka začala mezi úvahy vkládat kratší samostatné příběhy. Nechápala jsem proč, přišlo mi to celé zmatené, vypravěčka v nich přece nefiguruje... Nakonec kvůli téhle zmatenosti jsem dala knize jen tři hvězdičky.
Štítky knihy
polská literatura středoevropská literatura Bookerova cena
Autorovy další knížky
| 2010 |  Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých |
| 2008 |  Běguni |
| 2016 | Knihy Jakubovy |
| 2007 | Pravěk a jiné časy |
| 2020 | Bizarní povídky |
Kniha se nedá číst jako detektivka jedním dechem. Lidské tělo a jeho zkoumání a popis jako spojující článek. Krátké úvahy o tom, co žene lidi na cesty a k tomu několik zajímavých delších příběhů, které nejsou podávány v celku, ale v několika pokračováních. Zvláštní humor, slovní obraty, metafory. Kniha si najde své příznivce, i když jich nebude asi mnoho. Spojení deprese a cestovatelské vášně, politický podtext naznačen politickým vývojem Polska a okolních států po druhé světové válce. Zajímavý příběh z Moskvy, život, ze kterého není úniku. Ocenění knize patří.