Báje, mýty, dějiny

28.01.2022

Jsem ráda za originální myšlení, a i když jsem někdy skeptická k autorovým zdrojům (zvláště když cituje severskou mytologii), tak jeho přístup mě baví a hlavně mi dává smysl. Nemusí mít ve všem pravdu, ale rozhodně ve mně vzbudil zájem o hlubší studium. Což se mnohým těm, co jdou s proudem, nepovedlo.

Vzpomínám si, jak tato kniha málem Dušanu Třeštíkovi předčasně zkrátila život... Ono je dobré si občas pustit mozek na špacír, ale není dobré si něco vymyslet a pak pro to hledat důkazy. Nějaké se najdou vždycky, viz Däniken. Nicméně je to dílo, které přibližuje komparatistiku obyčejnému čtenáři a to je nesmírně důležité. Konečně zas takový úlet to není, Kalandra s mýtickými knížaty zacházel daleko svévolněji. Podstatný je přínos k očištění našich nejstarších dějin od skutečných nesmyslů a vazeb na falza, stejně jako jejich rozšněrování z ideologických schémat (kniha byla napsána v době, kdy se o Nejedlého marxleninském výkladu vzniku českého národa nepochybovalo, včetně pitomostí typu "dívčí válka je odrazem matriarchátu"). Beru závěry, tedy předpoklad existence ztraceného eposu "o smrti Vlastislavově" a především výklad posloupnosti mýtických knížat jako koruptely jako významný příspěvek k protohistorii Čechů.