Baader Meinhof komplex

28.01.2023

Velice pečlivé a poctivé zpracování vzniku a fungování jedné z nejznámějších městských guerill v Evropě. Pokud vás zajímá, kde se nachází bod zlomu, mezi politickým aktivismem a terorismem, ale i mezi právním a policejním státem, je toto publikace pro vás.

Autor zvládl na výbornou dvě věci:
1) pečlivou rešerší získaná data poskládat do logického a chronologického rámce, který se nejen dobře čte, ale i díky postupnému dávkování zásadních informací až gradací kniha příjemně odsýpá.
2) zachoval objektivitu popisu. Hlavní antagonisty ponechal bez soudu, čímž poskytl čtenáři prostor pro vlastní interpretaci jejich motivů, činů a z nich plynoucích důsledků.

Jde o část německých dějin, které se (snad kromě Německa) nedostává tolik prostoru, což je určitě škoda, jelikož je velice zajímavá a poučná.

17.12.2019

Německá historie je velmi rozsáhlá a určitě zajímavá, ale tak nějak Hitler. Německá historie rovná se Adolf stejně jako se českej hokej rovná Jarda Jágr.

Ale všichni víme, že život není zdaleka takhle jágr a tak se tentokráte v pečiho literárních vratech doví svět něco o Německu 70.-80. let. My se to ve škole neučili, takže teď bacha - nesu vám noviny, pozor dejte!

Když zase začala válka ve Vietnamu v 68, tak spousta levičáckejch studentů chodila protestovat - “Napalm do palm nepatří!”, “Vietnam, vietnaš, Vietná - fandí celá Letná!”. Todle je jen pár transparentů, který nikdo na ty demošky nenosil, ale mohl by, kdyby byl v Čechách, že jo. No ale my měli tenkrát jiny problémy. Třeba to, že jsem ještě nebyl na světě a nemohl tydle transparenty udělat. Peči, kam zas odbočuješ s tou svoji motorkou na recenze? Zpátky do Němec!

Takže v západním Německu sice měli zkušenosti s tim, že spousta rodičů a dospělých lidi všeobecně byli bejvalý/skrytý nackové, ale na druhou stranu nevěděli, že takovej komunista, je úplně to samý hovado. Takže mladý protestovali proti imperialistům a místo hraní playstationu házeli po ulicích molotovy. Než jednoho dne jedno bengo zabilo omylem jednoho protestanta. Tím se zažehlo peklo, který trvalo 25 let a stálo život asi 50 lidi.

Andreas Baader aka Áďa Báďa to celý vedl a potom co vypálil nákupák, tak ho zavřeli do basy. Tam se lehce radikalizoval a Ulrike Meinhof aka Ulrike Meinhof ho tam odsud s par kamarádama vystřílela v roce 1970 ven a od ty doby se valil německem teror frakce rudé armády.

Hru na městskou guerillu dotáhli k dokonalosti a jeli třeba na par týdnu na výcvik do Libanonu. Automat na Colu ve výcvikovým kempu a další funky požadavky a kecy vedly k tomu, že dokonce i palestinská guerilla jich měla plný zuby a zrušila jim trénink.

Pak se vrátili, ukradli par aut, zabili pár policajtů a brzy na to je chytli die Benga. Tady jsem myslel, že kniha skončí. Pan Aust mne ale přečůral, protože následovalo dalších 350 stran. A stálo to za to. 7 let ve vazbě a samotný proces nakonec vedl k tomu, že v Německu zavedli protiteroristický zákony, počítačovou evidenci zločinců, a spoustu dalších šmakulád.

Spoiler alert - kamarádi, kteří byli na svobodě unesli člena představenstva Daimleru & jedno letadlo Lufthansy s 90 rukojmíma a žádali propuštění Ádi Bádi a dalších 3 spoluvězňů. Po třiceti dnech bylo letadlo osvobozeno, na to konto byl pan manažer zastřelen a všichni čtyři vězni se v cele zabili. Bum. Konec jak vínečko. Za mne 10/10.

29.06.2015

Autorovi knihy musím přiznat, že skvěle zvládl být objektivní a popsat vše tak, aby si čtenáři a čtenářky mohli, nebo spíš museli udělat vlastní názor.

27.01.2014

Z dnešního pohledu snad až neskutečný a neuvěřitelný příběh. Opravdu na pováženou, jak se všechno tohle mohlo odehrát. Já jsem tedy nejprve viděl film, který byl na základě knihy natočen, ten se mi hrozně líbil a tak jsem byl na knihu docela zvědavý. Na RAF mně vždycky zaráželo několik věcí a kniha to jen podporuje. 1) Nechápu, jak se někdo jako Ulrika Meinhof mohla dát dohromady s lidmi jako Baader a Ensslinová (aniž by to byla vůči nim výtka). Nepřekvapuje mě ani tak to, že se Meinhof, evidentně teoreticky nadaná a přemýšlivá, nakonec dostala na dráhu teroristky, to není zase tak těžké, dívá-li se člověk kolem sebe a vidí-li, jak jakékoliv snahy končí v prázdnotě (aniž bych nějak politický terorismus adoroval). Ale to, jak se v RAF dokázali spojit v mnoha ohledech naprosto rozdílní lidé, od citlivé Mainhof, přes šovinistického Baadera až po elitářskou Ensslin. 2) Vždycky mě docela bavilo, jak se k nějakému striktnímu a čistému politickému teroru dostala vlastně až třetí generace RAF. Protože co dělala ta první s Meinhof, Baaderem a Ensslin v čele? Kromě jednoho útoku na obchoďák vlastně jen vylupovali banky a kradli auta. V teoretické rovině, díky schopné Meinhof, která se občas nechávala dost unést, to samozřejmě politika byla, ale v té praktické rovině převládala spíše klasická kriminalita, která se na nějakou politickou základnu dala naroubovat jen těžko. A druhá generace nedělala už nic jiného, než že se jen pokoušela dostat z vězení tu první. Tady už o politice v činech nemůže být řeč skoro vůbec. Takže se politickému teroru vlastně naplno věnovaly až generace další a v tom vidím největší problém knihy, protože těmto se věnuje velmi zkratkovitě snad jen ve dvou kapitolách. Ano, osudy prvních dvou generací jsou určitě zajímavé, ale pro trochu zainteresovaného natolik známé, že vlastně jen potvrzují a zpřehledňují již známé. A já bych si tolik přál dozvědět se něco o těch dalších generacích, vždyť RAF existovala až do roku 1998, ještě celých dvacet let po Stammheimské hromadné sebevraždě (ano, já jsem přesvědčen o tom, že, s posvěcením úřadů, které o tom věděly, ale nijak nezasáhly, všichni vězni spáchali sebevraždu), kterou kniha končí. Jestli to ale nebude tím, že kniha asi není o RAF jako takové, ale o Baader, Meinhof, Ensslin komplexu... I přesto je to ale zajímavé čtení, a jak jsem již řekl na začátku, v mnoha ohledech překvapivé a neuvěřitelné. Až si člověk řekne, šlo by něco podobného dneska?

05.12.2013

Kniha super a film taktéž. Píše dopodrobna o teroristické skupině RAF. Zaujal mě způsob boje a také jejich hrdosti.