Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537156/bmid_az-uvidis-more-662a5b44149c6.png
5
1176
1176
Poutavé vyprávění o nelehkých osudech řeckých uprchlíků mezi námi v druhé polovině minulého století. Kniha vypovídá o historii Řecka, o občanské válce, která zemi rozdělila, a o minulosti řecké komunity u nás.V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala...... celý text
Přidat komentář
13/23 Vím, že v ČR žije několik lidi s řeckými kořeny, říkala jsem si, panebože, co je sem mohlo táhnout? Už to vím Velmi zajímavý příběh, s citem napsaný. Moc se mi líbilo, že pro čtenáře nezůstaly žádné nezodpovězené otázky.
Musím rict, že tato knížka pro mě byla velmi poučná. Dozvěděla jsem se něco z řeckých dějin, z řecké kultury. A hlavně jsem se dozvěděla něco o řeckých přistěhovalcích u nás v ČR (Jeseníky), tedy o části naší historie, o které jsem nic nevěděla.
Knížku určitě doporučuji ke čtení.
Na základce jsem měla řeckou spolužačku. Byla tmavovlasá, tmavooká a byla jednou z nás. Jen její jméno a příjmení se od našich odlišovalo. Patřila do 1. generace Řeků narozených u nás, takže pro ni život v ČR už musel být mnohem přirozenější a jednodušší než např. pro její rodiče. Zapadla a já si na ni vzpomněla až po mnoha letech, když mi tato kniha poodkryla osudy řeckých emigrantů. Nenapadlo mě dřív se o ně nějak zajímat.
Na knize mně ze začátku hodně vadil jednoduchý vypravěčský styl i jazyk. Téma a precizně propracované postavy mi rychle nabídly možnost na toto zapomenout, náhle jsem nepotřebovala vytříbenou formu, neb jsem hltala stránku za stránkou, dohledávala na internetu a užívala si pasáží popisujících rozličný přístup obou národů k rodinnému životu, vztahům mezi mužem a ženou, ke stravování, oblékání, tradicím A kapitoly, které popisují návraty některých postav domů, do Řecka, byly tak autenticky vykreslené, že jsem chtěla taky společně s nimi stát po ramena v moři, sedět na terase obrostlé omamně vonícími květinami, krmit se olivami či fetou.
Prostě doporučuji.
Když jsem začínala tuto knihu číst, neměla jsem vysoká očekávání. Ve finále jsem byla velmi mile překvapena. Netušila jsem, že mě příběh Řeků, kteří utíkali před válkou a skončili v Československu natolik zaujme.
Příběh je napsán s citem a provádí nás po 70 let životem dvou dívek/žen, které se právě v Československu ocitly. Nečekejte nějaké dramatické zvraty, ale citlivý a poutavý příběh. Kniha se čte velmi příjemně a mohu rozhodně doporučit.
Krásný příběh. Také jsem nevěděla a momentech z řecké historie, které tu jsou zachyceny. K tomu ukázka života v socialistickém Československu a pak Řecko, hlavně Kefalonie. Moc jsem si užívala části, kdy se hrdinové znovu ocitli v této krásné zemi a charakteristika Řeků je pravdivá - taková, jak ji znám z pobytů v Řecku. I když zpočátku nedokáže hlavní hrdinka pochopit nedochvilnost Řeků a jejich přístup k životu nestresovat se, nakonec se sama také přizpůsobí a prostě přestane nosit hodinky. Navíc na vás dýchne vůně moře a řeckých jídel. Určitě sáhnu po další knížce této autorky.
To co se dělo v Řecku po druhé světové válce jsem vůbec netušila a že u nás v Československu bylo mnoho detských uprchlíků na komunistickou "převýchovu", to jsem vůbec nevěděla.
Příběhy Řeků mě zaujali a kniha se četla velice pěkně.
Možná k zamyšlení, že ona emigrace jakých koliv uprchlíků tu byla a určitě i do budoucna bude.
O řeckých uprchlících v Československu jsem toho věděla pramálo a tahle kniha mě velmi oslovila a poučila. Chvílemi mi připadalo, že se autorka trochu opakuje, ale příběh byl čtivý a bavil.
S postavami v knize prožijeme 70 let. Autorka dokázala naprosto poutavě vylíčit Řecko takovým způsobem, že cítíte vůni pomerančovníků, šumění moře, vůni řeckých jídel. A stejně poutavě vylíčila Československo a následně Českou republiku. K postavám si vytvoříte vztah a budete chtít číst dál a dál a dozvědět se, jaké osudy je potkaly. Doba komunismu je v knížce velice čtivá, bez přetvářek a vytváření iluzí. Rodiny, které se rozdělovaly a opět sektávaly. Osudy, které byly místy velice propletené a setkání dojemná. Je to nádherný příběh plný radosti, bolesti, odhodlání a naděje.
Autorka čerpala informace od řeckých emigrantů, kteří jí své príběhy vyprávěli a ona je mohla zpracovat ve své knize se svými postavami. Mě čtení donutilo googlit i místa a řecké pokrmy, o kterých bylo v knize psáno. A tohle mám ráda, když se můžu při čtení dozvědět i něco nového.
Kniha, který mi vyrazila dech. Začala jsem ji číst bez jakéhokoliv očekávání a bez jakéhokoliv doporučení. Tak nádherný příběh jsem už dlouho nečetla. Nejenže mi kniha rozšířila historické znalosti, ale nabídla také velmi silný příběh jedné rodiny a jejich blízkých. Vřele doporučuji.
Kniha, která mě hodně překvapila, vůbec bych po ní nesáhla nebýt společného čtení. Krásně se prolínající příběhy dvou dívek z Řecka, které se dostali do Československa v období občanské války. Sledujeme jich život, život jejich přátel, rodiny, kamarádů. Knížka je hrozně čtivá a za poslední dobu, nejlepší knížka, co jsem přečetla.
Nádherná kniha! Neměla jsem očekávání, autorku jsem neznala, ale píše opravdu skvěle, hned jdu na její další knihu.
Příběh se mi moc líbil, krásně se to čte a vůbec jsem o tom, co se popisuje v knize, nevěděla.
Pro mě nová autorka objevená díky čtenářské výzvě. Sledujeme příběh dvou řeckých dívek Kouly a Sotirie, které se dostaly do Československa kvůli občanské válce v Řecku. Autorka postihuje dlouhé časové období (od roku 1948 do roku 2018) a kromě osudu řeckých uprchlíků tak nabízí i (třebaže okrajove) obraz proměn naší země. Celá kniha je rozdělená do poměrně krátkých kapitol pojmenovaných po jednom z hrdinů. Střídá se tak pohled Kouly, Sotirie, její dcery, manžela atd. Mám tyhle emigrantské příběhy hodně ráda (sama taky žiju v jiné zemi i když v podstatně jiné situaci a dobrovolně) - je zajímavé sledovat co člověku chybí. Většinou je to - potvrzuji;) - jídlo. I když knedlík jsem oželela s radostí (ti co už četli budou vědět). Moc pěkná knížka a už se poohlížím po novince této autorky.
Za mne, mohu tuto knihu vřele doporučit! Krásný příběh a uvědomění, jaké to může být při útěku z rodné země kvůli záchraně vlastního života a života dítěte. Soused proti sousedovi - občanská válka.
Skvělá kniha! Rodinná i světová historie, zklamání, hledání a nakonec návrat ke kořenům. Obdivuji autorčinu znalost českých i řeckých reálií.
Kniha mi ukázala trošku jiné Řecko než je obecně známe a část jeho děsivé historie. Příběh je velmi dobře a zajímavě napsaný. Osudy hlavních postav mě hodně zasáhly a konec mě úplně odrovnal. Neskutečně silné čtení. Moc doporučuji!
Hlavní devizou této knihy je silné téma. Občanská válka v Řecku, která vyústila útěkem početné části obyvatelstva do zemí bývalého socialistického bloku, zavede naše malé osamocené hrdinky až do Československa.
Informace, které jsem se o životě řecké komunity u nás dozvěděla, byly velmi zajímavé. Ačkoli autorka vytvořila fiktivní příběh, opírala se o zážitky skutečných řeckých uprchlíků, které zaznamenala v rámci projektu Paměť národa.
Mínusem pro mě byl jednoduchý vypravěčský styl a spíše zkratkovité převyprávění pohnutých příběhů.
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2010 | Legenda Hana Zagorová: Málokdo ví |
| 2007 | Celebrity 2008 |
Skvěle odvyprávěný příběh o řeckých uprchlících, kteří zakotvili v tehdejším Československu. Skoro nic jsem o tomto tématu nevěděla a vždycky jsem ráda, když se v knize dozvím něco zajímavého, což mě následně přiměje si dohledávat další informace. Navíc se mi moc líbilo, jak plynul děj přes v podstatě celý život hlavních postav. A postavy jsou to různorodé, někdo si pořád jen stěžuje, někdo se snaží ze života získat co nejvíc, někdo je smířený... tak jak vidím lidi kolem sebe. Ten trochu strohý styl, co tu je zmiňován, mi sednul a asi i díky tomu mi to celé připadalo opravdovější.