Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537156/bmid_az-uvidis-more-662a5b44149c6.png
5
1176
1176
Poutavé vyprávění o nelehkých osudech řeckých uprchlíků mezi námi v druhé polovině minulého století. Kniha vypovídá o historii Řecka, o občanské válce, která zemi rozdělila, a o minulosti řecké komunity u nás.V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala...... celý text
Přidat komentář
Velké plus za téma. Možná trochu opomíjené, pro mnoho lidí neznámé, přitom je to hodně zajímavá část našich dějin.
Já sama pamatuju jako malá holka na základní škole hloučky tmavovlasých dětí, které na chodbě naší školy odpoledne po vyučování čekaly na hodinu řečtiny. Děti narozené už u nás, školní výuka v češtině, ale jazyk své původní domoviny si udržovaly. Ale to už je hodně dávno... A i nedávno jsem se setkala s Řekyní, která se narodila a vyrůstala u nás, její osud byl podobný, jako ty v knížce popisované, sama zde vystudovala, vdala se, měla děti a zůstala zde až do důchodu, i po smrti manžela, ale třeba její bratr se vrátil do Řecka. Půl rodiny u nás, půl rodiny v Řecku.
Takže osudy řeckých uprchlíků mě hodně chytily, zvláště těch opuštěných dětských, po drsné občanské válce v Řecku (nevěděla jsem, že to tam bylo takové divoké!) hozených do neznámých poměrů v neznámé zemi. Vlastně dost smutné, že v nové domovině uprchlíci české pasy ani po letech nedostali a ve staré vlasti je jako bývalé komunisty nazpět nechtěli. To jsem vůbec netušila, že dlouhá léta neměli možnost se do Řecka aspoň podívat, a i to slučování rodin a hledání příbuzných bylo takové polovičaté. Teprve po listopadu 1989 se jejich poměry začaly blížit normálu, to bylo hodně dlouhé čekání...
První část knihy strhující, a vůbec nevadil jednoduchý popisný styl.
V druhé části dovyprávěné osudy mnoha postav se mi zdály už trochu ploše a občas schematicky popsané, i když chápu, že autorka chtěla dovyprávět jednotlivé osudy postav až do konce a věřím, že mnoho příběhů skutečně proběhlo stejně, jak popsáno.
Návraty se mi zdály možná příliš zidealizované, Řecko nejsou jen zlatavé pláže, taverny a polehávání... I když ano, i mně se v létě zdálo městečko Kokkari na ostrově Samos, které autorka s takovým nadšením popisovala, jako ráj na zemi a dovolená v Řecku byla posledním popudem pro přečtení téhle knížky.
I s ohledem na téma a záslužnou úlohu autorky při mapování příběhů řeckých uprchlíků pro společnost Post Bellum (Paměť národa) nakonec v hodnocení trochu přidávám.
Kniha pro mne byla obrovským přínosem..O přílivu řeckých uprchlíků jsem věděla,ale o jejich tíživé situaci nikoliv.Utíkat do cizí země před válkou je pro mne nepředstavitelné.Zejména,když mnohdy nevěděli rodiče o svých dětech a děti pochopitelně o svých rodičích.Ocitli se v zemi,jejíž jazyk neznali,nejen jazyk,ale naprosto jiný způsob života.Překvapilo mne,že děti,třeba 10-ti leté nevěděly své jméno,jen třeba přezdívku,neznaly ani svůj věk,natož datum narození.Kniha rozhodně stojí za přečtení.
Tenhle skvělý román pojednávající o osudech řeckých uprchlíků, kteří svou rodnou zemi opustili kvůli občanské válce, a díky tomu se dostali do Československa, je něčím, co zpracovávám ještě dnes, i když jsem knihu dočetla včera večer. Upřímně si myslím, že přesně takové knihy by se měli stát povinnou literaturou, neboť nám to dá o minulých dobách mnohem lepší představu, jak nějaká moderní učebnice dějepisu.
Ústředními postavami jsou z počátku malé holčičky Sotiria a Koula (Karla), které se kvůli útěku z rodné vlasti dostaly až do Československa. Od malinka drží spolu, a i když jsou obě zcela rozdílné, jedno mají společné – byly donuceny opustit svou rodnou zem a naučit se žít v naprosto cizí zemi, naučit se zcela cizí jazyk a přizpůsobit nové zemi i době. Dívky si tak společně prošly dětským domovem, následně internátem, stále působili jako nejlepší kamarádky, avšak poměrně brzy se jejich pouto začalo trhat, a vše nebylo tak růžové jako dřív. Postupně se do vyprávění jejich životů dostanou i další postavy, díky kterým do sebe jednotlivé dílky začnou zapadat.
Vydrží pevný vztah mezi Sotirií a Karlou, nebo jejich přátelství nebylo až tak velké? Vrátili se obě jednoho dne zpět do své rodné země? A jak to vlastně všechno bylo? – Na tyhle otázky si musíte najít odpovědi sami, ale můžu říct, že je zde snad vše, co by měl správný příběh mít – přátelství, láska, naděje, ale i bezmocnost, vztek, soucit nebo alkoholismus a skrytá, mnohdy nevyřčená tajemství.
Autorčin styl je velmi pozoruhodný, až bych se jej nebála nazvat lehký, což vzhledem k tématu knihy může působit až paradoxně. Skvělé je řazení do jednotlivých období, tj. od roku 1948 až do roku 2018, což je samo od sebe něčím, co tuto knihu dělá jedinečnou. Krátké kapitoly a pomalejší plynutí děje je také tím, co patří mezi výhody této knihy. Ráda bych řekla i něco, co nebylo až tak dobré, ale to mě úplně nenapadá – snad je, že vzhledem k počtu postav jsem si musela vytvořit jejich mapu, abych se v tom postupně nezačala ztrácet.
Nějak se neumím rozhodnout, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Částečně mě děj i nudil. Na druhou stranu velmi zajímavý příběh řeckých přistěhovalců. Ale každopádně stojí za přečtení.
Kniha se zabívá osudy Řeků, kteří k nám přišli v padesátých letech po občanské válce. Hlavní hrdinky jsou dvě dívky, které se dostanou do Čech bez rodičů a vyrůstají v dětském domově.
Tuto knihu jsem si chtěla za každou cenu přečíst, neboť osudy Řeků, kteří imigrovali do naší země v době komunismu, mne velmi zajímal. Sama jsem měla na střední škole spolužačku Řekyni. Také v mém městě jsem znala jednu řeckou rodinu. Podařilo se mi ji sehnat v knihovně na rezervaci, neboť jsem ji potřebovala jako poslední téma do čtenářské výzvy.
Nikdy jsem netušila, jaké byly začátky těchto lidí, přesunutých do cizí hostitelské země. O občanské válce v Řecku v poválečných letech jsem nic nevěděla, tudíž mi nebylo jasné, proč se tolik řeckých obyvatel v naší zemi octlo. Až při čtení této knihy jsem se dozvěděla, že šlo v největší části o řecké děti, které ztratily své rodiče v občanské válce, nebo se jim ztratili po cestě do Československa, a teprve často po dlouhých letech se některým z nich podařilo své rodiny najít a scelit.
Příběh dívenky Sotirie mne velmi zaujal, stejně tak jako ji, jsem si oblíbila i další osoby kolem ní. Kamarádku, údajnou sestřenici Koulu, později Janise, její rodiče Elpidu a Miltiadise, a další osoby, které v příběhu vystupovaly a jednotlivě v různých kapitolách o sobě mluvily.
Děj je rozsáhlý, táhne se po několik desetiletí, začíná v roce 1948 a u Sotirie končí až v roce 2018. Je zajímavé, že všem hlavním osobám, které v příběhu vystupují, se podařilo splnit si svůj sen a vidět moře. Řecké moře, v zemi, odkud pocházeli a nakonec se tam natrvalo vrátili. Ne každý Řek, přesunutý do Československa v době občanské války o to stál. Naskytlo se mnoho těch, kteří Českou zemi přijali bez výhrady za svou, oženili se, nebo provdaly za Čechy, jejich děti už o svém řeckém původu věděly jen z vyprávění rodičů, a do Řecka se podívali nanejvýš jen na dovolenou.
Krásně napsaný příběh, který mi mnoho dal a mnoho prozradil, zaslouží si všech pět hvězdiček.
Literární klenot. Téma, které se v hodinách dějepisu nezmiňuje a které nejspíš většina z nás zná pouze okrajově nebo dokonce vůbec. Občanská válka v Řecku, řečtí emigranti v Československu, a to vše popsané na osudech několika postav. Kniha určitě zůstane v mé knihovně.
Kniha se krásně četla a hodně mě poučila. Takových příběhů si mimořádně cením! Čas strávený četbou je pro mne největší relaxace. A pokud se současně dozvím něco nového, je to bonus. Přečetla jsem rychle, ale nezapomenu dlouho. Výborná knížka!
Velmi povedená kniha o osudu Řeků v pol. 20 století mapující časové období od války, přes těžká léta komunismu až po současnost. Autorka se opírala o skutečná fakta a události. Také máme řecké přátele, co přišli do Československa, přestěhovali do Ostravy a tady vychovávali své děti a nakonec se vrátili do svého milovaného Řecka.
Vzpomínky na první ryze řeckou cestovní kancelář, s kterou jsme se i my poprvé vydali do Řecka, řecké restaurace, které vznikly po roce 1990 a jsou úspěšné dodnes.
Jak již napsala čtenářka Harena jedna z nejkrásnějších knih. Děkuji paní autorce.
Hlavní postavy této knihy prchají z Řecka před válkou a ocitnou se v Československu. Z dětí, které neumí slovo česky se postupně stávají dospělí a snaží se žít svůj život jak nejlépe podle svého úsudku umí a tím jak čtěte o jejich životě doufáte,že přeci jen to moře uvidí... Nádherně propracovaná kniha.
Tohle bylo...
Kdybych napsala hezký, kecala bych, protože to nebyla lehká a oddechová knížka, alespoň místy, ale neskutečně jsem si čtení užila, knížka se těžko odkládala.
Za mě jedna z top knih roku 2023
Vždycky mne zajímalo, odkud se vzalo tolik řeckých přistěhovalců v naší zemi. Museli se sem dostat ještě v době, kdy jsem byla dítětem, nebo ještě nebyla na světě. V mládí jsem poznala několik Řeků. Byli mi sympatičtí, ale neuvažovala jsem o tom, odkud přišli a proč.
Při čtení této knihy mi bylo mnoho prozrazeno. Nevěděla jsem, že tito lidé byli tady internováni a neměli na výběr, zda tu zůstanou, nebo se mohou kdykoliv vrátit domů. Překvapilo mne, že komunistům záleželo, aby zastávali ty samé ideje jako oni, aby se nesnažili navázat známosti s lidmi z jiných kapitalistických zemí, dokonce ani se netoužili vrátit zpět do Řecka. Měla jsem za to, že všichni si mohou dobrovolně odjíždět na prázdniny či na dovolené do své původní země, případně tam kdykoliv zůstat. To, že nemají svůj vlastní pas, ani ho nemohou získat, neboť neměli ani české, ani řecké občanství, mne ani nenapadlo. Nedovedla jsem to pochopit.
Při čtení knihy jsem se dozvěděla, že situace se pro ně změnila až po změně státního zřízení v naší zemi po roce 1989. Kniha se mi moc dobře četla. Jsem moc ráda, že jsem na ni narazila.
Krásně napsaný příběh řeckých uprchlíků, kteří nás provedou svými životy od opuštění Řecka, přes život v komunistickém Československu až po návrat ke svým kořenům. Díky této knize jsem se dozvěděla, že k nám migrovali Řekové, o čemž jsme se ve škole vůbec neučili a jak se museli temperamentní Řekové přizpůsobit životu u nás.
Čtivý román, ve kterém se snoubí opravdu to nejlepší, co čtenář chce. Zajímavý námět, historické pozadí, nevšední postavy a osudy, které svým hrdinům autorka přisoudila. Ačkoli kniha nezpracovává vůbec jednoduchá témata (válka, migrace, komunismus, vykořenění, pocit nikam nepatřit vs. zbořené ideály o celoživotních snech), přesto se neubráním příjemnému dojmu z celku. Perfektní čtení, neváhejte a čtěte.
Tady je opět vidět, že je autorka novinářka a psaní zvládá na jedničku. Mám prostě rád knihy od lidí, kteří umí dobře psát. Trochu náročnější, asi to není úplně čtení po náročné směně v práci. Ale sednout si v klidu do kavárny, plně se tomu věnovat a užívat si dobrou knihu, to je tento případ. Za mě rozhodně doporučuji.
Kniha má právem vysoké hodnocení, opravdu krásná kniha, na kterou nezapomenu a někdy se k ní vrátím. Velmi čtivá a informativní , co všechno musela Sotirie a Koula překonat, to smekám. Ostravu-Porubu znám a proto mě překvapilo, co se tehdy odehrálo. Také se dozvíte něco o Řecku , jejich obyvatelích, zvycích. Až jsem měla chuť si sbalit a letět k moři. Pro mě TOP kniha.
Nádherné čtení! Sice velmi jednoduše civilně napsané, ale ten příběh chytne za srdce. Je v něm vše, co má správný příběh mít, navíc reálné jádro. Řekové jsou národ velmi temperamentní a hrdý, což je v knize velmi pěkně zachyceno. Život v té řecké komunitě v tehdejším Československu byl barvitě vylíčen, silně na mě zapůsobila jejich jakási neukotvenost, vykořeněnost a stesk po rodné zemi. Neměli skutečný domov, ani tady, ani tam. Sebevědomá , podnikavá a silná Sotiria byla mou nejoblíbenější postavou, její život byl jak na horské dráze, ale se všemi ranami a podrazy se výborně vyrovnala a vyšla z nich silnější než předtím...dobře pochopila, že člověk by měl svůj život prožít tak, jak on chce, protože patří jen jemu a nikomu jinému a že čas strávený tady je omezený... Určitě se pustím i do dalších knih autorky :-)
Moc mě bavila. Vůbec jsem o tom nevěděla s trošku se stydím za svoji neznalost. Na knize se mi líbilo hlavně vývoj postav a to, že žádná z nich nebyla kladná ani záporná, prostě obyčejní lidi žijící neobyčejné životy.
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2010 | Legenda Hana Zagorová: Málokdo ví |
| 2007 | Celebrity 2008 |
Audiokniha
Moc krásný příběh, skvěle vyprávěný...