Aviaries
Zuzana Brabcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447532/bmid_aviaries-IGb-447532.jpeg
4
51
51
Tato kniha byla vydána českým nakladatelstvím Twisted Spoon Press, které sídlí v Praze a vydává díla českých a slovanských autorů v anglickém jazyce. Oficiální anotace nakladatelství: Aviaries is a novella composed of random diary entries, vignettes, dreams, observations, interior monologues, meditations, short anecdotes, newspaper headlines, and excerpts from poetry and prose, central among which is a passage from C.G. Jung's essay on the Kore. All these elements meld together in a collapse of time to create, similar to the work of Unica Zürn and Leonora Carrington, a phantasmagoria of the life of a woman navigating a city indifferent to those living on the margins. Interactions with other residents of Prague’s Smíchov district, characters who might be figments of her imagination, and the other women in her life – infirm mother, artsy sister, absent, dumpster-diving daughter – have reached a point where fantasy and reality seamlessly merge. The death of Václav Havel in 2011 provides the opening, and from there the prose throbs in a kaleidoscope of contemporary news reports, flights of hallucination, wordplay, and metaphoric association to testify to what it is like to be alone and lost and indigent in a world that has stopped making sense. It is an unsparing vision of present-day Prague where life has become a morass of the bizarre and the grotesque. Brabcová’s final novel before her unexpected death, Aviaries received the Josef Škvorecký Award in 2016 for best prose of the year and was shortlisted for the Magnesia Litera Book of the Year Award in 2017.... celý text
Přidat komentář
Mám ráda poetický jazyk, snové výjevy i metafory, ale co je moc, to je moc. Autorčina sestra v knize prohlašuje -,,vždycky jsi byla divná", já bych spíš řekla blábolivá. A psychiatr by to jistě pojmenoval ještě přesněji.
Jedna z (mála) knih, kterou si určitě s odstupem času budu chtít přečíst podruhé... a potřetí... a pak zde o ní možná i něco napíši... Nelehké ale krásné čtení!
Depresivní, zároveň krásné... Nemohla jsem se odtrhnout, leč jsem se v některých pasážích ztrácela, kniha mě nenechala klidnou, přečetla jsem ji jedním dechem. O ostatních z próz Zuzany Brabcové totéž bohužel říct nemůžu.
Dojmová, depresivní kniha plná metafor a představ až z toho jde hlava kolem a ke konci už jsem nemohla, ačkoli ze začátku se mi to celkem líbilo.
Přečetla jsem tuto knihu za jedno odpoledne. Něco mne nutilo ji neodložit, snad ze strachu, že bych už neměla odvahu se k ní vrátit. Zůstala mi pod kůží jako tříska, která se ozve při každém neopatrném pohybu . A tak jsem ji vzala do ruky znovu a tentokrát otevírala na přeskáčku, jen tak libovolně a opět se začetla do zápisků - vzpomínek, deníku, fantazií, filosofických úvah, obrazů malovaných slovy, obrazů depresivních, tvrdých, jdoucích až na dřeň. Vrátím se k té knize ještě někdy? Nevím. Ale některé obrazy mi už asi zůstanou v hlavě navždy.
Hrozně těžké hodnocení, stejně jako kniha sama. Fantastická slovní zásoba, popis a opis nicoty, samoty, deprese.
Rozhodně nelehké čtení, ale už jen kvůli použitému jazyku to za to stojí.
Na mě byla kniha až příliš metaforická. I když z textu jde vidět, že jde o zkušenou autorku, která umí zacházet s českým jazykem.
Tak jsem objevila Ameriku. Zuzanu Brabcovou. Okouzlila mě, hlavně teda svou češtinou, kterou využívá pro dokreslení nálad a stavů. Taky mě bavila kompozice, vracení (jen tak mimochodem) už užitých motivů, neustále vracení. V nejmíň čekanou chvíli.
O děj ani tak nejde, on to žádný kasovní trhák není... Ale přesto je to velmi, velmi, velmi čtivá (až hltaná) kniha.
Už pomýšlím na další výlet do své nové Ameriky.
Tak nevím.
S dílem jsem se v mnoha pasážích až neuvěřitelně ztotožnila (drásalo to), jiné mne nechávaly podivně chladnou. Hlavní hrdinka osciluje někde mezi chytrou, uvědomělou ženou (matkou) a jakoby (i jakoby má v knize svůj význam) bezdomovcem bez kořenů.
Analyzuje svůj vztah k dceři Alici, která se možná víc než o matku stará o svého Dylana a dumpster diving. Je v Praze. Je osamělá. Je ve voliéře.
Nakonec jsem tím taková asi netknutá. Bohužel. Ale těším se, že ji třeba vytáhnu za pár let a všechno bude jinak.
Možná je to umění, ale mně to spíše než lyrický deníkový záznam přišlo jako surrealistické nesmysly kombinované s vlastními zážitky. Neoslovilo mě to.
Já nevím. Něčím niterným mě kniha oslovila.ale současně mě i dráždila. Vnímám ji velmi rozporuplné. Možná jsem nebyla v tom správném naladění....
Hodně těžká kniha na pochopení hluboké myšlenky. Bohužel mi někde opravdu unikal smysl. Možná je to ještě nevyzrálostí k této knize.
Nejprve jsem si myslela, že knihu odložím nedočtenou, že je na mne moc těžká a nepochopitelná....a sama nevím, čím mne nakonec tak chytla.. nedala se odložit. Z volně řazených obrazů, klouzajících od cynismu přes euforii k existenciální nejistotě najednou vystoupil křehký lidský život v celé své kráse i ubohosti. Ta kniha je těžká i krásná zároveň a ve své výpovědi velmi, velmi poctivá.
Štítky knihy
poslední kniha autora Magnesia Litera
je to jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četl