Australský deník
Kateřina Pojarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/301902/bmid_australsky-denik-OvJ-301902.jpg
2
4
3
Veselé i vážné příhody českých emigrantů u protinožců s ilustracemi známého karikaturisty Josefa Pospíchala. Cestou za prací procestovali naši emigranti půl kontinentu a divných lidí potkali víc než exotických zvířat! Když se manželský pár emigrantů po dlouhých letech rozhodl v Austrálii „zavřít krám“ a přesídlit do staré vlasti, rozhodně ti dva netušili, co za anabázi jim tím začíná. Za prvé rychle zjistili, že tady u nás není všechno ještě pořád ani zdaleka takové, jaké by mělo být, a za druhé časem pocítili silný stesk po zemi, která jim na dvě desetiletí byla domovem. Proto se rozhodli vrátit. Znovu začínat s podnikáním už nechtěli, ovšem nějak je hned nenapadlo, že byť má jeden bohaté zkušenosti, přesto začít pracovat v sektoru služeb není zas tak snadné. A když je k tomu člověk roky zvyklý na to být svým vlastním pánem, stát se ve středním věku najednou zase zpátky obyčejnou námezdní silou není vůbec žádný med. Ještě navíc pokud skoro všichni zaměstnavatelé – a často i kolegové – v tomto oboru vypadají a chovají se spíš jako svérázné figurky v prapodivném panoptiku. Když se ovšem celá situace bere dost s nadhledem a humorem, tak to vlastně není zas až taková katastrofa – a příhod, kterým se s odstupem času zasmějete, je nakonec tolik, že vydají na knihu.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem musela odložit, než jsem se k ní vrátila. Přišlo mi, že si autorka ze začátku na všechny a všechno stěžovala, neustále vynášela Australany nad Čechy atd. Nepříjemné byly anglické výrazy, které byly sice přeloženy v závorce, ale když byly použity znovu, již bez překladu a pamatovat si to bohužel nelze. Když jsem začala číst podruhé, bylo to lepší. Přesto jsem si to neužila tak, jak si myslím, že si to užijí jiní, nesmála jsem se, prostě jsem to přečetla jako obyčejný deník. Zkrátka toto není můj žánr, a proto jej ráda přenechám jiným, kteří jej ocení. I z tohoto důvodu nehodnotím, jen komentuji.
Svěží čtení na léto plné neotřelých obratů, které jsou možná způsobeny autorčiným žitím ve dvou světech. Některé mne opravdu bavily jako "oba byli zralí na odmašťovnu", jiné působily rušivě např. "v obsluze jsme byli tři" - tak nějak více by mi sedělo "obsluhovali jsme ve třech". Politické názory autorky mne, přiznávám, zarazily, nehodnotím je, ale jsem rád, že zabírají z celé knihy jen asi dvě stránky (hodit do stejného pytle Tomia Okamuru a Táňu Fischerovou lze snad jen díky zkreslené optice vzdálené Austrálie).
Australský deník
Naivně jsem si myslela, že se něco dozvím o Austrálii. Místo toho jsem se dočetla, jak si autorka na vše stěžuje - to bylo v první půli knihy, dál jsem nedočetla, i když to není mým zvykem. Hodně mi vadilo, že používala v textu angličtinu a nepsala správně česky, jako by tím chtěla ukázat, že ona už je z toho "velkého světa" , a psát správně nemá zapotřebí.