Arabboy - Jak se žije arabským chlapcům v Evropě aneb Krátký život Rašída A.
Güner Yasemin Balci
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/334224/bmid_arab-boy-jak-se-zije-arabskym-chlap-dQG-334224.jpg
4
16
8
Arabboy je první knihou na českém trhu, která otevřeně popisuje, jak se žije generacím přistěhovalců v paralelní společnosti u našich německých sousedů. Autentický příběh mladíka z přistěhovalecké rodiny ukazuje a snaží se pochopit, proč na jedné straně příchozí z Turecka, Libye a Libanonu pohrdají Němci a nenávidí je, ale na straně druhé pro ně Německo představuje zemi zaslíbenou. Proč se jim nedaří – a mnohdy se ani nechtějí – integrovat. Proč se jejich „kurátoři“ často o jejich integraci „snaží“ jen formálně a starají se hlavně o zachování svého pracovního místa. Na čí straně je vlastně příčina neúspěchu? Kdo může za vykořeněnost mladé generace, která se narodila do provizoria, které už jejich rodiče berou jako nutné zlo a bezradnost nad cizími a odlišnými zvyky a kulturními vzorci kompenzují bezmocným vztekem, agresí, násilím. Jsme svědky strhujícího příběhu Rašída A., jehož život končí dříve, než se stačí rozběhnout. Jeden příběh jednoho krátkého, beznadějného života, jeden ze stovek tisíců podobných… Příběh o to zajímavější, že ho napsala na základě svých mnohaletých zkušeností a zážitků turecká novinářka G. Y. Balciová – sama bývalá pracovnice sociálního zařízení pro mladistvé z muslimských zemí. Jedním z nich byl i Rašíd zvaný Arabboy. Autorka vypráví osobitým a střízlivým jazykem, stručně a pregnantně, jak je pro ni typické. Tak jako romány Khaleda Hosseiniho zasahují naše srdce a emoce, apeluje Yasemin Balciová také na naši hlavu a rozum.... celý text
Literatura světová Náboženství
Vydáno: 2017 , Lukáš a syn (Barrister & Principal)Originální název:
Arabboy: Eine Jugend in Deutschland oder Das kurze Leben des Rashid A. , 2009
více info...
Přidat komentář
Když si dovezete Turky, máte Turky, když si dovezete Libanonce, máte Libanonce, když Somálce tak máte za pár let z Malmö Mogadišo apod. Nevím proč to někoho udivuje. To není blankytná teorie multikulturalismu, ale praxe. Bohužel multikulturní Sluníčkáři z neziskovek si takovou knihu nepřečtou.
pohled do nitra muslimské kultury ať již turecké nebo arabské je strašný, a podává jej žena, která ji poznala dokonale, je to beznadějné snažit se o výchovu mladé generace, když spolupráce je považována za směšnou, dobrota za ponižující, , soucit za odsouzeníhodný, slušnost mimo rodinu na odpornou,krádeže a násilí za znak kvality muže nebo dítětě mužského pohlaví, ženy za spotřební zboží, rovněž děti. Tihle lidé Evropu rozhodně nemohou obohatit o nic jiného než o to, čemu je dobře zabránit.
člověk se ptá, kam se poděla poetičnost starých perských i arabských pohádek?básní?kdo tohle zničil v těch národech? a jak dlouho mu to trvalo.
mezi námi a jimi existuje propast snad hlubší než mezi běžnou populací a těžkými psychopaty, nejsme s to se pchopit, oni náš pohled na svět, tedy snahu žít v pokoji, v bezpečí, poklidně, v podvědomém odporu k násilí, nejsou s to pochopit, obávám se však, že jejich pohled na svět pro některé naše mladé může být lákavý.
takže kdopak asi převezme Evropu?
rozhodnutí přijmout migranty, zejména pak mladé samotné muže je pro nás vražedné, Nezapomeňme, že tak otřesný život, který je zde popsán žijí lidé z rodin, oč horší bude pohled těch, kteří přišli sami plni pohrdání Evropě?
je to velmi varující kniha.
jen pro informaci, recenze neexistuje., respektive dokaz na ni, na netu je.
Autorka, sama původem z turecké rodiny, zužitkovala ve svém vyprávění zážitky ze své práce v berlínském středisku pro mládež. Osud Rašída není osud jednoho konkrétního mladíka, ale je to koncentrát příběhů více mladých lidí, které údajně autorka znala nebo s nimi byla v kontaktu. Náboženství a víra v životě Rašída hraje až nečekaně malou roli. Důležitá je kulturní odlišnost, chudoba, nevzdělanost a absence pozitivních vzorů v rodině.
Po přečtení recenze Martina Konvičky nemám už co dodat, vyslovuje přesně i mé mínění. Věcné a strohé vyprávění není jen o jednom arabském klukovi z Německa.
Pohled z druhé strany.
Ale tito lidé se nikdy nebudou řídit evropskými pravidly, nikdy se nepřizpůsobí.
Přistěhovalci se odmítají začlenit všude kolem drogy a násilí kterým si upevňují své pozice a z německých holek si dělají lehký holky...
Arabboy - Jak se žije arabským chlapcům v Evropě aneb Krátký život Rašída A.
Vlhký sen všech xenofobních rasistů, kteří usínají s hrudníkem sevřeným hrůzou z toho, že nám machometáni s kynžály vraženými mezi zuby ztečou Pražský hrad a znásilní ženy, děti i dobytek.
Balci vyšla z osobních zkušeností sociální pracovnice, což zjevně nebyla zrovna procházka růžovým sadem. Kluci fetujou, znásilňujou, pohrdaj Němci, páchaj všemožnou drobnou i větší kriminalitu, končí ve vězení, případně jsou deportováni.
Ano, ghetta jsou hrozná věc, podobný věci se určitě dějou a není to v pořádku, ale předpokládat, že všichni Arabové v Evropě jsou stejní jako hlavní postavy z Arab Boye, je asi stejně moudré jako předpokládat po čtení Dětí ze stanici Zoo, že všichni Němci jedou v heroinu.
To že se v knize libovolně mísí Syřané s Turky, je asi fuk, všichni jsou přece jedna sorta, ne? Proč se v anotaci mluví o Libyi netuším, nicméně stačí jeden pohled na vydavatele a je jasné, o co tu jde.