Angelika a spiknutí stínů
Anne Golon (p) , Serge Golon (p)
Urputný zápas na život a na smrt s ďábelskou vévodkyní de Maudribourg zanesl Angeliku a jejího manžela na cestu do koloniálního města Quebeku. Jaký tam bude jejich život? Francouzský král, který je kdysi oba pronásledoval, je i tady neomezeným vládcem!
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 1994 , Český spisovatelOriginální název:
Angélique et le complot des ombres , 1976
více info...
Přidat komentář
Jedna z mých nejoblíbenějších knih o Angelice. Hned po Markýze andělů a Její lásce. Líbí se mi "dost" Joffreje, který mi pak v Qubecku chybí.
Kniha se mi líbila, i když byla zpočátku na děj trochu slabší, avšak já si ji plně užila, protože po zmatcích s ďáblíci začali postavy opět normálně uvažovat. Pan dokonalý konečně odhaluje co se s ním stalo ve Francii, takže už nikdo nemůže pochybovat o tom kdo ve skutečnosti je. Taktéž jeho přiznání, že kral ho považuje za soka mě pobavilo a také sousto pro pana markýze muselo být doslova tučné. Zmínky o Desgrezovi a jeho zapojení do jmenování tajného kralova může bylo skvělé. Nevím čím to je, ale vše co dělá ten ďábelský policajt je famózní a velmi čtivé. Dle mého názoru je to nejlépe napsaná postava z celé série. V každé knize úžasné tahá za nitky osudu Angeliky i když je stovky kilometrů od ní. Setkání s hrabětem de Barangem se mi líbilo, bylo mi ho chudáčka moc líto jak dopadnul po uprchnutí buřičky z Francie. Každopádně se alespoň trošku dozvidame co se děje v království slunce. Návrat Florimonda na konci mě potěšil.
Nemůžu si pomoct, ale tahle knížka mě nesmírně nudila. Celou dobu se vlastně neděje nic zajímavého, takže i když má knížka 280 stránek četla jsem ji nesmírně dlouho.
Obecně jsou díly v Americe slabší, na prvních šest nemají ani omylem
Přiznám se, že tento díl mi přišel už jako poněkud nastavovaná kaše. Angelika s manželem se chystají do Quebecku, zvažují, jakého přijetí se jim tam dostane (přeci jen je on v exilu a ona hledaná Buřička z Poitou, oba v nemilosti krále), ale ještě pořád tam nejsou. Kniha naznačuje, že se proti nim něco chystá, ale zhruba do 3/4 se toho moc neděje a i zbylá čtvrtina přináší jen memento, že by si měli dát pozor. Kniha tak v podstatě tvoří předehru k "Angelice v Quebecku", která je podstatně záživnější, bohatší na zvraty i vývoj osudů ústřední dvojice. Ve "Spiknutí stínů" hodnotím kladně jen zapojení Desgrezovy postavy (byť jen ve formě zmínky) a zajímavé bylo znovuobjevení pana de Bardagne, postavy, na kterou zapomněla nejen sama Angelika, ale i čtenáři, a která se objevuje v nové, nyní podstatě významnější roli než v La Rochelle. Čtenářům doporučuji nenechat se odradit tím, že se v knize nic neděje, a prokousat se jí až do Quebecku.
Angelika s Joffreyem cestuje lodí po řece svatého Vavřince do Quebeku a přitom samozřejmě prožívají různé nebezpečné situace, neboť nepřátel mají stále mnoho. Tento díl byl o trochu záživnější, cesta nabízí více příležitostí k různým příhodám. Stále velmi dobré čtení, nenudil jsem se. 70%