Anežka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/252630/mid_anezka-252630.jpg
4
1544
1544
Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano. Románový debut Viktorie Hanišové poodhaluje tragické důsledky jednoho špatného výběru. Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, bez partnera nemá nárok na zařazení do adopčního programu a pověstné biologické hodiny tikají. Vysněná Anežka, blonďatá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen, ale zoufalá Julie chce mít dítě za každou cenu. Obchází úřady i zákon a bere si do péče Agnes, nechtěné romské dítě. Julie ovšem chtěla jen miminko, Anežku, ne klubko vlastních předsudků, ne ztělesněný neuralgický bod české společnosti, to si nevybrala. Začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. A Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé.... celý text
Přidat komentář
Bolestný příběh o neuvážené adopci. Když touha po dítěti přeroste v projekt, který především pro okolí musí být úspěšný, nemůže to dopadnout dobře. Nebudu srovnávat s Rokem kohouta, protože život a románový příběh se ani srovnat nedá. Neodpustím si jen jednu poznámku - tady zdaleka nebyl na vině romský původ holčičky, s tímto Juliiným přístupem by pravděpodobně úplně stejně skončila i adopce bílého dítěte. Díky za alespoň malinkou jiskřičku naděje na závěr.
Knihu jsem měla vypůjčenou, ještě že tak. Vůbec mě nezaujala, ani styl psaní. Jen jsem pochopila marnost potlačit geny v dítěti, které je bez zájmu a víceméně apatické. Sice jsem se s přeskáčkami dobrala konce, ale žádné nadšení nesdílím.
Dítě jako projekt... kolik lidí to dnes tak má. A nemusí být nutně adoptované. A co ještě je našimi projekty? Hlavně všechno bezchybné, odprezentované, zachycené na sociálních sítích...
Po knize jsem sáhla v knihovně náhodou....precteno jednim dechem. Takhle to dopada, kdyz si nekdo pořídí ditě spíš jako módní doplněk....Agnes mi bylo lito....otevreny konec mi tentokrat nevadil.
kniha so zaujimavym motivom, avsak mnohymi nedotiahnutymi liniami. velmi pekne graficke spracovanie
Mně se kniha hodně líbila. Příběh byl smutný, avšak zároveň poutavý. Julie se snažila přesvědčit všechny, ale nejvíc sama sebe, že to co dělá je správné. Avšak, pro koho to bylo správné?
Tolik zmařených osudů, ale nejvíc právě Agnes, která za nic nemohla... Autorce se dokonale podařilo vykreslit smutný poutavý příběh, který vás nenechá chladnými a rozhodně vede k zamyšlení... sami nad sebou a přístupu k ostatním.
Jedna z recenzí radí nesrovnávat s „Rokem kohouta“ Terezy Boučkové, nicméně člověk se srovnání neubrání. Rok kohouta byl naprosto autentický drsný působivý příběh, který člověk s autorkou prožíval, jistě i proto, že to vše bylo skutečné.
Příběh Agnes mi přišel přeci jen poněkud uměle vytvořený, výchovné chyby ctižádostivé a citově studené Julie se mi zdály příliš zjevné… Nicméně přesto chytlavé čtení, při kterém člověka napadá spousty otázek.
V tomhle příběhu byla ta chybující hlavně Julie, dopadlo by to jinak, kdyby byla milující matkou a namísto sebe ve vztahu preferovala adoptovanou holčičku, a bez předsudků?
A zajímavá myšlenka, že i když je adoptované dítě převzaté novou matkou hned po narození, dítě si v sobě nese nejen jiný genetický základ, ale i devítiměsíční zkušenost v jiném těle, a to může být pro další duševní vývoj i vztah s adoptivní matkou podstatné. Je fakt, že toho ještě hodně nevíme…
Uf, to tedy bylo tak depresivní a drsné... Sice se jako žena - matka dokážu vcítit do velké touhy po dítěti, ale už neumím posoudit, jestli bych opravdu dokázala být až tak urputná, zlá, nešťastná a nutila druhé žít ve lži a bolesti...
Velmi smutný příběh, který v reálném světě není žádnou velkou vzácností, bohužel...
Na prvotinu dobré, ale k příběhu už se vracet nechci a nebudu...
Kniha mě velice zasáhla. Pohybuji se pracovně v detskem domově a mnohé jsem zde poznávala. .. smutné a pravdivé
Věrohodný příběh, až si říkám, odkud autorka čerpala??
Jazyk i styl psaní se mi hodně líbil, takže doufám, že autorka nezůstane jen u prvotiny a bude psát dal a stejně dobře.
Velmi zajímavá kniha na téma adopce, která je postavena na lži (sirotek z Kuby) což bylo pro Julii přijatelnější, než romské dítě. možná kdyby měla Agnes možnost vyrůstat v úplné rodině, vše dopadlo jinak. Stojí za přečtení
Velmi silný příběh, vnitřní boj a strach. Ačkoli mě občas chování postav až iritovalo a bylo mi líto, jak si nedokážou porozumět, měla jsem neustálou potřebu číst a tím pádem vědět, co se stane dál.
Skvělá knížka s ponurým dějem. Matka Julie mi nebyla sympatická. Nepochopila jsem, proč si v cca 35 letech za každou cenu musela k sobě někoho pořídit, když si sama nebyla jistá a stejně se jí mateřství nakonec nevyvedlo. Podle mého názoru ve výchově jednoznačně chyběl i mužský faktor. Sama mi přišla taková labilní a chtěla se na výchovu dítěte (ještě ne jejího vlastního) vrhnout sama? Závěr byl poněkud zvláštní, za něj ubírám 1 hvězdu. Jinak se těším i na další autorčinu tvorbu, píše parádně.
"Z některých žen žádné dítě matku neudělá. Na to žádný paragraf neexistuje."
Reálný a hodně dobře napsaný příběh, který je aktuální nejen tématem mateřství, ale i tématem rasových předsudků.
Skvěle napsaný strhující příběh. Snad autorka brzo napíše něco dalšího,protože její styl mi opravdu hodně sedl.
Kniha, která čtenáře pohltí. Příběh, který se člověku vryje do paměti. Krásný styl psaní a barvitá čeština, před autorkou smekám.
Knížka k zamyšlení. Julii chápu, taky mám takovou ctižádostivou povahu. Konec trochu divný, ten jsem tak úplně nepochopila, ale jinak klobouk dolů před šestatřicetiletou autorkou. Tenhle debut se opravdu povedl.
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potrat Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dcery
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Moc zajímavé téma, vztah matky a adoptované dcery, který je od počátku odsouzen k rozpadu. Příběh jsem doslova hltala a chtěla dát hvězdičky čtyři. Ale vadila mi tam jedna věc. Scény o ubližování zvířatům (křeček, ráčci poustevníčci, a hlavně detailní popis zabíjení kohouta v samém závěru knihy), které nemají v příběhu žádný účel, nikam děj neposouvají, jsou tam snad jen proto, aby šokovaly nebo dodaly na (zbytečné) syrovosti, vždyť té je tam už v samotném příběhu matky a dcery dost a dost. Zážitek z knihy mi znepříjemnily.