Alice
Judith Hermann
Povídková kniha Alice je trochu jiná než předcházející dva tituly Judith Hermannové. Ohledává nejzazší bod — smrt. Pět úmrtí pěti mužů. Pozvolných i náhlých, čekaných i nečekaných. Provázaných na různý způsob. A ohledává rovněž, co zbude po smrti. Jak se dá se smrtí sžít. Jak žít se smrtí druhého v sobě. Hermannová tu poprvé uvažuje nad tím, co bude. Poprvé překračuje temný kruh melancholie. A v podtextu pak otvírá dvě témata, která do jisté míry tvarují dnešek: všeobecná pasivita občanské společnosti plus odumírání mužského principu.... celý text
Přidat komentář
Kniha obsahuje "len" 5 poviedok, ktoré som si však musel dávkovať pomaly a postupne. Všetky poviedky sú o smrti, v každej umiera nejaký muž. Všetky sú napísané veľmi strohým, stručným, ale úderným jazykom. Autorka sa nezameriava ani tak na emócie zvnútra, skôr pozoruje a zaznamenáva atmosférické detaily vonkajšieho sveta. Myslím si, že v obdobiach, v ktorých sa cítime rozbitý (keď nám napr. niekto blízky umiera, alebo keď sa nám niečo vážne deje) si omnoho viac všímame tie každodenné detaily, lebo nám dochádza, že tu asi nebudeme navždy. A tento pocit Judith Hermann dokázala svojim strohým, ale intenzívnym štýlom zhmotniť. A za to jej tlieskam!
Pět provázaných povídek - pět smrtí. Mají společnou právě Alici, přičemž všech pět mrtvých patří mezi muže. J. Hermann nehledá příčinné souvislosti, ani se nesnaží o psychologismus. Skrze věcné popisy situací klouže záměrně po povrchu, čímž dává smrt do kontextu, kdy působí zároveň všedně i absurdně, nepochopitelně i obyčejně. Napadla mě určitá spojitost s filmy Angely Schanelec - hrdinka Alice je trochu jako hrdinky A. Schanelec, které už přestaly čekat, že v jejich životě přijde něco zvláštního.
Z pěti povídek jen dvě zaujaly a přiměly k nějakým hlubším vnitřním pochodům. Jinak to působilo jako bezúčelné potulování mezi zkratkovitými vjemy, jako když jste na poznávacím zájezdu s průvodcem, kterému se chce hodně na malou a prohlídka vás tak nestihne ani zaujmout. Proklamovaný melancholická tón u mě padl na úrodnou půdu jen v poslední povídce, která má (díky své částečně sumarizační funkci) více témat a více vrstev. Jinak to působilo spíš ospale než melancholicky a zamyšleně.
Pro mne stály za to jen povídky Conrad a Raymond (druhá a poslední). V moderní německé literatuře tedy budu "autora svého srdce" hledat dál.
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
| 2005 |  Nic než přízraky |
| 2000 |  Letní dům, později |
| 2013 | Alice |
| 2016 | Počátek veškeré lásky |
| 2018 | Lettipark |
Kniha Alice je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 40x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 6x |
| Chystám se číst | 4x |
Ja som sa trocha v tej "zamlženosti" strácala. Dosť depresívne, odťažité,bezemočné. Počítam,že na takúto knihu treba extra naladenie.