151 dní Pacifickou hřebenovkou – Dobrodružství Holky s bucket listem
Lucie Kutrová
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412503/bmid_151-dni-pacifickou-hrebenovkou-dobr-PHK-412503.jpg
4
546
546
Lucie je holka, která si plní přání, holka, která je odhodlaná jít za svým snem, a holka, která se rozhodla projít Pacific Crest Trail, dle spousty lidí nejnáročnější dálkovou pěší trasu na světě, vedoucí z Kalifornie přes Oregon a Washington až ke kanadským hranicím (4 300 km). A povedlo se jí to. A přežila to. A že to párkrát bylo o vlásek. A ve své knize nepíše jen o tom, jaké to bylo, jít bez přípravy divočinou, ale taky o tom, jak taková věc člověka změní. A že když se pro něco rozhodnete a zatnete zuby, dokážete všechno. A ještě se u toho hodně naučíte, dost se nasmějete, najdete pravá přátelství a možná i lásku.... celý text
Přidat komentář
Příběh Lucie, holky, která se rozhodne splnit jedno ze svých přání a vyrazí na Pacific Crest Trail, dle spousty lidí nejnáročnější dálkovou pěší trasu na světě, vedoucí od mexických až ke kanadským hranicím (4 300 km).
Prožíváme s ní úspěchy, neúspěchy, přátelství, dobrodružství, ale hlavně její pohled na svět a jak jí cesta změnila.
Příběh je psaný formou deníkových zápisů, které ne každému vyhovují, neboť spousta věcí se zde opakuje, jsou si podobná rána i pobyty ve městech. Kolikrát jsem měla u čtení chuť na burger, neboť právě ten je v knížce zmíněn snad nejčastěji :-D
Vyprávění mě moc bavilo, dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, „podívala“ jsem se na zajímavá místa, „potkala“ zajímavé lidi. Celá kniha je psána humorně a s nadhledem, kolikrát jsem se u ní musela i nahlas smát. Někdy přišly i dojemné situace a i slzička ukápla. Nejslabší moment knihy pro mě bylo, když Lůca prožívala lásku, to jsem si připadala, že čtu holčičí love story pro puberťáky.
Kniha je doplněna o spousty fotografií. U některých opravdu zrak přechází. Jen škoda, že jim není věnováno víc prostoru.
Kniha se mi moc líbila dostala se mi do ruky náhodou v knihovně a musím přiznat že jsem ji přečetla jedním dechem psaná humorně s nadhledem . Knihu mohu jen doporučit.
Cestopis o cestě viz. název. Ačkoli zrovna láskou k dredatým lidem neoplývám, tak se mi Lucčin postoj k životu a i samotné vyprávění prožitků z cest líbilo. Je to psané svým invididuálním způsobem, kdy jsou užitné informace trochu v ůstraní, ale je to sranda a je to Lucčina kniha.. tyhle trail knihy se dají napsat mnoha způsoby a myslím že tohle je jeden z těch lepších. I výbava knihy je na úrovni, když dostanete i záložku pěknou a uvnitř jsou i fotodokumentace, ke kterým se odkazuje přímo z textu. Za mě 80% a už se těším na další Lucčino putování a knihu. :-)
Právě jsem dočetla tuto super knihu a moc se mi líbila. Kniha je napsaná v humorném stylu a Lucčino popisování některých situací mě dostalo několikrát do kolen. Další super věc je, že je kniha doplněna spoustou fotek, takže si můžete vyprávění spojit s konkrétními místy a lidmi.
Velmi obdivuji Lucín charakter a to jak bravurně zvládla tento těžký trail. Díky ní mám nyní taky svůj Bucket List a inspiraci do života. Díky.
Ja tu holku miluji! Stejne stara jako ja, super humor, pozitivni a pratelska. Bavila jsem se od zacatku az do konce a hltala kazde slovo. A vse obohacene krasnymi fotkami - jakobyste sli s ni.
Na knihu jsem přišla tak že jsem se vlastně úplně omylem dostala na přednášku Lucie Kutrové která mě neskutečně zaujala.
Byla jsem na více přednáškách ale zatím žádná neměla takovou šťávu.
Hned když jsem z přednášky odcházela věděla jsem že knihu musím mít. Neskutečná energie,inspirace kterou najdete na stránkách vychází z Luciiny úžasné povahy. Moc se mi líbil "deníkový" styl a hlavně fotky! Mám hrozně ráda v knihách fotky a obrázky za mě by jich mohlo být klidně mnohem víc. Doufám že brzy bude další kniha :)
S Luciou som mal možnosť sa stretnúť na jednej z jej prednášok, odkiaľ mám aj jej knihu. Som za to neskutočne vďačný.
151 dní Pacifickou hřebenovkou – Dobrodružství Holky s bucket listem je jednoducho úžasná kniha. Som veľký fanúšikom cestovania a tento cestopis/miestopisy ma ešte viac utvrdil v tom, že cestovať sa oplatí.
Súbor skutočných príbehov sa stal nie len na poli českej literatúry, "špeciálnym prameňom". Prečo "prameňom"? Lebo sa z nej môže čitateľ doplna napiť inšpirácie. To, čo Lucia prežila je niečo, z čoho sa môže poučiť každý. Veľa som sa naučil aj ja. Napríklad, knižka ma ešte viac naučila si vážiť maličkosti a veci, ktoré by niekto mohol považovať za úplne bežné. Naučila v každej veci vidieť aspoň malinký zázrak, niečo, kvôli čomu sa tento moment oplatí naplno prežiť. Taktiež - užívať si život. Som človek, ktorý má s týmto pomerne často problém a viem, že je to mnohokrát náročné. Lucia mi ukázala, že aj to sa dá.
Dá sa všetko. Doslova. Keď človek naplno verí a ide za tým.
Knižku som začal čítať na nemocničnom lôžku a sprevádzala ma niekoľkými týždňami. Na konci sa mi chcelo plakať. Jednoducho, príbehy Lucie Kutrovej majú v sebe neskutočne silný emočný základ, ktorý čitateľ úplne vtiahne do je putovania. Už aj ja začínam rozmýšľať na PCT aj napriek všetkým ťažkostiam, ktoré prináša. Som si istý, že Pacifická hrebeňovka je púť, ktorá cestovateľa úplne zmení. Mňa zmenili hoci len príbeh z nej, čo to musí byť v realite...
Skrátka 151 dní Pacifickou hřebenovkou – Dobrodružství Holky s bucket listem ma odnaučil zbytočne fňukať, že sa mi nechce, nevládzem atď.
Tešiť sa zo života, plniť si s vierou svoje sny a vážiť si všetky svoje skúsenosti je to najdôležitejšie v živote.
Ďakujem Goldielocks.
Ta holka je blázen :D jinak se to říct nedá. Miluji její styl popisování situací. Její každodenní boj o život. :D miluji její důvody proč na cestu brát ukulele a kilovou nutelu. :D mám tu čest Lůcu znám osobně a mohu říct, že v knize nepřehání v ničem. Opravdu je takový blázen!!! :D
Ohromně vtipná kniha o přežití. Já vím, že popadat se za břicho smíchem se slzami v očích při neštěstí druhých nemá, ale....... :D to prostě nejde. Přečtěte a dejte vědět zda jste vydrželi se nesmát a soucítit s chudákem Lůcou. :D
Toto je čtvrtá kniha o Pacifické hřebenovce co jsem četl ( Strayed, Čech, Benešová, Kutrová ) Každá z těch knih je napsaná jinak. Tato od Lucie Kutrové je jednoznačně nejzábavnější. Literárně to sice není Dostojevskij, ale to ani není účelem této knihy, která je v podstatě cestopis ve formě deníku mladé holky. Někomu by možná mohl vadit slovník mladé generace, ale mě to v kontextu danných událostí rozhodně nevadilo. Autorka sebe sama v knize občas nazývá "dredatou pindou", ale pozor, nenechte se mýlit, Lůca to má v hlavě moc dobře srovnané. Z knížky prostě čiší jak miluje přírodu a krásu okamžiku při pobytu v ní. Naprosto věřím, že si svůj trail užila. Tak jako ostatní hikeři, kteří udolali celou PCT, má můj velký respekt.
Poznámka:
Obvykle nečtu komentáře od jiných čtenářů, ale v tomto případě jsem udělal výjimku a Lůci se musím zastat. Trochu mi vadilo, že někdo tady napsal, že knížka je drahá, přednášky jsou drahé a že autorka přestala psát blog ve stém dni svoji cesty, aby mohla na tom vydělat. Myslím, že každý si může nakoupit drahou výbavu, sbalit si batoh, koupit si letenku do USA, pět měsíců se potácet na PCT, pak o tom napsat knihu a zkusit přesvědčit nakladatelství, aby tu knihu vydalo. Když nejste zrovna zavedený autor, nakladatel bude chtít, aby jste si vydání spolufinancovali. Snadno byste potom zjistili, že to není žádný byznys, jak tu kdosi napsal, ale spíš lepení výdajů.
-
Strašně pozitivní slečna, obdivuji její odhodlání. Líbí se mi její charisma, které je naprosto nepřehlédnutelné od první strany. Bohužel si myslím, že by kniha mohla být tak o polovinu kratší i vzhledem k formátu. :)
Tak tohle byla nejlepší knížka co jsem za poslední rok četla. Už dlouho jsem se tak nepobavila. Určitě to není knížka hodna pulitzerovy ceny, ale je to prostě knížka psaná z blogu přímo z cesty a musím smeknout před Luckou. Její pevnou vůlí vydržet až do konce, holkou s velkým srdcem, odhodláním a úsměvem. Ty překlady z angličtiny pro mamku mě dostávali. Mám syny ve stejném věku, tak mi to přišlo, jak kdyby Lucka mluvila na mě, protože u nás je to úplně stejně. :)
Perfektnní popis zážitků z jednoho z nejtěžších trailů. Lucka je opravdu zlatá holka a machr za to, co dokázala. Její kniha se mi líbila mnohem více, než kniha Moniky popisující zvládnutí stejného trailu. Byla nejen obsáhlejší, ale obsahovala více humoru a popisu komunikace a mezilidských vztahů mezi hikery.
Velmi vtipné a zajímavé čtení, které rozhodně může i leckoho inspirovat, aby se také na nejdelší "hřebenovku" z Mexika do Kanady vypravil. Je úžasné, že dnešní mladí lidé mají tyto možnosti a mohou si tedy plnit i takové náročné sny. Moc mě bavilo vyprávění o nelehké cestě plné nástrah, ale také zajímavých a krásných setkání. Rozhodně doporučuji všem, kteří mají "toulavé boty" a nejsou příliš nároční na pohodlí...
Pro mě se z této knížky stala jedna z nejtěžších v životě. Což o tom, psané to bylo jednoduše, blogově, deníkem ze dne na den. A u tak dlouhé cesty je rozbředlost, opakování a občas i nuda zcela jasné. To mi vůbec nevadilo. Dokonce ani to, že se Lůca rozhodla celou cestu vzít čistě vztahově a vystavět ji na lidech. To myslím, že je osvěžující doplnění do palety českých knížek o této cestě.
Občas mi přišlo, že čtu výňatek z Arnoldovho Total Recall – vše je báječné, všichni jsou báječní a skvělí a nejhodnější. :D Docela mazec tohle číst 300 stránek :D
Nicméně tohle je knížka – deník – a nechci zde hodnotit Lůcu a její pohled na svět, tedy alespoň ne tak moc. Knížka sama o sobě byla z části zajímavá, z části mě rozčilovala. Nelíbilo se mi, jak „princeznička“ všechny využívá a jak ze sebe dělá naprostou blbku a chuděru. Ten její galán měl naprostou pravdu, že až moc vše dramatizuje a jelikož potřebuje kolem sebe lidi a sdílet s nimi všechny své pocity, stala se maskotem PCT. :D Snad je to to, co Lůca chtěla.
Jinak mě také zklamaly ty tak proklamované fotky a ta úchvatná zrcadlovka. To co se dostalo do knížky mělo tedy příšernou kvalitu (myslím z pohledu toho, jak byly opěvované), co věřím je chyba tisku, ale za ty peníze to pro mě bylo obrovské zklamání.
Nakonec mě dostalo to, jak si z toho Lůca udělal business. Přednášky dražší než ostatní, blog skončil na 100 dni, aby se knížka líp prodávala, samozřejmostí je na příští Vánoce další knížka, tentokrát se psem. :D Nic proti podnikání, ale zde mě pachuť toho, že si mě někdo vodí na vějičce a chce ze mě vytahat peníze tak znechutil, že mi to pokazilo celý zážitek z knížky.
Když mám hodnotit knížku, dávám 3 hvězdičky. Z pohledu českých cestovatelských knížek to rozhodně nedosahuje vrcholu. Jelikož je vše založeno na vztazích, je zde málo informací o cestě, přípravě a možnostech, historii, co ze mě hodnotu cestovatelské knížky sráží. Další bod dolů je za přeci jen neohrabanější styl, který prošel korekturou a očividně se vydavatel rozhodl jít cestou syrovějšího stylu. Nicméně pořád mi chyběl hlubší vhled do zážitků, které by potáhli knížku o stupínek víš. Jinak, kdyby se jednalo o blog, klidně si dovedu představit i 5 hvězd. Ale tohle je docela drahá knížka, tak se na mě nezlobte, že se mi z ní nezapalují lýtka. :P
Knížka dobrá, především začátečních 100-150 stran. V momentě kdy se to převrátilo do teenagerské love story, tak se mi to úplně nelíbilo, proto jen čtyři hvězdičky. Nicméně velký respekt každýmu kdo se na PCT vydá.
Lucka má můj obdiv, že se do toho pustila sama! Moc bych si přála vydat se na takový trail a určitě bych nechtěla jít v nějaké skupině, ale manžela bych si s sebou vzala určitě! =) Ostatně oba túry milujeme, i když zatím tu nejdelší jsme měli v délce cca 110 km (napříč Šumavou za pět dní). Každopádně zpět k Lucce - moc se mi líbil styl jejího vypravování a její ironie, humor a nadhled! Líbí se mi i její nadšení pro plnění vlastních snů - mít tak k tomu lepší podmínky, dala bych se do takových zážitků hned! =)
Jinak super nápad je bucket list jako záložka! =)
Blogové vyprávění téhle knihy mi úplně nesedělo, knihy o PCT jsem už nějaké přečetl a musím říci, že ta od Moniky Benešové nebo Leoše Šimánka mi jsou blíže. Nicméně Lucka má můj obdiv za to, že dokázala celou pacifickou hřebenovku absolvovat.
...
A tím se dostávám k další silné stránce jejího příběhu - k lidem. Někteří se opravdu mihli jen jednou, ale jiní ji provázeli větší či menší částí cesty. Základní smysl její cesty - lidé, zážitky - asi docela dobře vystihuje následující citát z jejího blogu, který nakonec v knize není: "Otázka jestli si nemyslím, že jsem pomalá. Každý je tady z nějakého důvodu. Někdo to chce prostě jenom projít, někdo to má jako výzvu, někdo chce PCT zaběhnout. Já jsem tady kvůli lidem. Chci poznat co nejvíce lidí, chci znát jejich příběhy, čerpat a inspirovat se z jejich zážitků a chci, aby tohle nebyla jenom cesta, kterou projdu a odškrtnu si ji na mém Bucket Listu. Chci, abych na tuhle cestu nikdy nezapomněla a chci, aby lidi, které potkám, nikdy nezapomněli na mě - zatím se mi to daří. Další věc je, že poslouchám svoje tělo a když mě bolí nohy, tak odpočívám."
V průběhu celé knihy se potvrzuje to, že kromě zážitků z nádherné přírody tvořili jakousi "páteř" její cesty právě lidé a zážitky s nimi. Lucie nebyla ráda sama, deptalo ji to, potřebovala k sobě mít nějakého vhodného parťáka, který je stejný jako ona. I když zpočátku trvala na tom, že projde trail beze zbytku celý, zhruba v polovině, v oblasti, kterou několik dní procházela sama a kde pro kouř z požárů kdesi v Yosemitech nebylo skoro nic vidět, ji to samotnou nebavilo a bylo na ní, aby si vše srovnala v hlavě, zda to pro ni takhle má smysl. Došla k názoru, že opravdu není až tak důležité počítat míle, ale úsměvy (jak sama v knize několikrát zmínila), nakonec udělala to, co považovala za nejlepší - část přeskočila, aby nemusela jít sama a pokračovala pár dní ve společnosti parťačky, se kterou jí cesta zase dala smysl, úsměvy a zážitky. Až do konce cesty už pak došla víceméně ve společnosti někoho dalšího, až na pár dní, které strávila u české rodiny a pak doháněla svoje parťáky. Poměrně velkou (a zaslouženou!) pozornost věnuje i tzv. Trail Angelům, lidem, kteří na trase hikerům pomáhají třeba občerstvením nebo tím, že je u sebe ubytují nebo někam popovezou.
Lucie cestu zvládla až do konce na kanadské hranici, a že to mnohdy nebylo jednoduché. Jak už jsem naznačil, ne všechny zážitky byly příjemné. Jedna z prvních větších zkoušek její výdrže byla v Kennedy Meadows, když jí nedošel barel s vybavením na další etapu cesty a zoufale ho hledala: "Právě teď ležím ve svém quiltu, koukám se na hvězdy, po tváři mi zase teče krokodýlí údolí a přemýšlím jestli je tohle znamení, že bych měla jet domů, nebo jestli je to zkouška, zda tohle vydržím. Když mě Tipsy před spaním objala, tak mi řekla: “Ty nejhorší věci se vždycky dějí těm nejsilnějším lidem - dělá je to pak mnohem silnějšími a ti slabší by to nemuseli zvládnout - TY TO GOLDIE ZVLÁDNEŠ A UVIDÍŠ, ŽE SE VŠECHNO VYŘEŠÍ.” Další velká krize ji potkala pár dní před koncem cesty, kdy ji ve stanu zasypal sníh a nebýt tam s dalším člověkem, který ji přinutil ze stanu vylézt, mohla dopadnout velmi špatně. A vlastně jen díky jemu nakonec došla až do cíle.
Všechny útrapy nakonec zdárně překonala a já jsem moc rád, že z její cesty vznikla tahle kniha, pro mě asi nejlepší nebo určitě nejzábavnější kniha, kterou jsem tento rok četl. Když jsem byl asi ve třetině, dohledal jsem si ten blog. No a jak to dopadlo? No jak to asi mohlo dopadnout. Stejně jako knihu, kterou jsem si poctivě hýčkal stránku po stránce skoro měsíc, ač by se dala přelouskat za tři, čtyři večery, tak jsem ten blog POCTIVĚ DEN PO DNI, FOTKU PO FOTCE PROČETL A PROHLÉDL OD ZAČÁTKU DO KONCE!! Až do toho 100. dne, kdy jeho kontinuita končí. Což mi přišlo trochu škoda spíš kvůli fotkám, text je v knize, ale chápu tu časovou náročnost. Z knihy bylo jasně cítit, že si Lucie opravdu uměla cestu užít beze zbytku, všechnu tu nádheru, lidi kolem sebe a jejich příběhy. A i ty negativní chvilky ji nakonec posílily a posunuly dál. Takže D-Í-K-Y, LUCIE!!! Díky za cestu, díky za blog, díky za tu práci, kterou sis s ním dala, díky za zrcadlovku a nádherné fotky, díky za knížku!!
Uživatelka Lemurka asi četla začátek jiné knihy nebo prostě není stavěná na tento styl psaní nebo .. nebo nevím. Já si knížku maximálně užil a zcela určitě zaujme čestné místo v mojí knihovně.
Štítky knihy
deníky putování cestopisy cesty a pobyt Pacifická hřebenovka pěší turistika vysokohorská turistika cestovatelky
Autorovy další knížky
| 2019 |  151 dní Pacifickou hřebenovkou – Dobrodružství Holky s bucket listem |
| 2021 | 151 dní po evropských stezkách: Dobrodružství holky s bucket listem |
| 2023 | 151 příběhů na Stezce Českem: Dobrodružství holky s bucket listem |
| 2023 |  151+ nápadů na můj bucket list |
| 2024 |  151 důvodů proč (ne)cestovat s tátou po Skandinávii: Dobrodružství holky s bucket listem |
Kdybych měla hodnotit to, co slečna zvládla a její putování, dám plný počet hvězd. Fotky byly dechberoucí, v reálu to musela být pohádka. Líbil se mi přístup k životu a k celému putování. Knize jako takové jsem dala o hvězdu méně a to proto, že od poloviny mě už vyprávění stále stejným stylem bavilo méně a méně, těžké vstávání, těžká cesta, jídlo, plno dalších postav a působilo to na mě jednotvárně (byť fotky rozhodně jednotvárně nezpůsobily). Každopádně ti byl úžasný počin a snad jednou budu mít možnost alespoň jedno z těch krásných míst navštívit.