10 rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr

07.09.2013

No, co říct. Knihu mi doporučil můj nejlepší přítel, který z ní byl nadšen, takže jsem po ní sáhla. Však píšou v anotacích thriller, tudíž by mi měla sednout. Tehdy jsem si nevzpomněla, že můj přítel má dosti obskurní vkus a jeho nejoblíbenější knihou je Basket Flora :)

Bod číslo jedna:
Pokud jste křehká dívka, která má ráda hezké knížky, tato kniha rozhodně není pro vás :D Podle mne se jedná se spíše o pánské čtivo.
Bod číslo dvě:
Pokud k ní přistupujete jako k thrilleru, tak rozhodně spokojeni nebudete. O žádný thriller se nejedná.
Bod číslo tři:
Pokud nejste seznámeni s drsností severských spisovatelů, tak teď s ní seznámeni rozhodně budete :D
Bod číslo čtyři:
Pokud nemáte rádi černý humor, knihu raději neberte ani do ruky.

Kdybych tyto čtyři body znala již předtím, asi by se mi kniha líbila i více. Takto jsem byla ob stránku šokována Toxikovým humorem, mluvou, myšlenkami a stále vyhlížela ten slibovaný thriller.
Styl psaní mi jaksi nesedl, asi jsem konzerva, ale díla psaná pouliční řečí mne prostě nepřitahují. Zvládla jsem to maximálně u Mládí v hajzlu (což bylo dáno asi též tím, že jsem byla při čtení těchto knih mladší), teď se s tím peru u Adriana Molea. Je to pro mne rušivý element. Já vím, jsem hrozná :D
Ale i přes všechny tyto výtky jsem se do knihy postupně začetla. Musím ji pochválit, že od poloviny se tam začalo téměř i něco dít, to předchozí přešlapování na místě bylo pro mne utrpením. Pokud bych si odmyslela všechny rušivé elementy, je kniha zajímavým cestopisem, díky kterému jsem se dozvěděla mnoho o Islandu a lidech v něm žijícím, za což jí dávám plus.

Podtrženo, sečteno: Postupem času jsem si na její styl zvykla a ke konci jsem byla schopna se i některým Toxikovým hláškám zasmát. Asi se má nechuť k černému humoru otupila :) Jak se mi nelíbil začátek, tak konec byl o trochu lepší. Knihu bych řadila mezi zlatý střed. Nelituji, že jsem u ní ztratila část svého života, místy byla dobrá, ale netoužím si její přečtení zopakovat. Takže za 3* :)

Prosím pokud se vám kniha líbila, tak mne nebijte. Jsem prostě jen cíťa a tohle nebyl můj šálek kávy :)

13.07.2013

Nemohla jsem si na začátku zvyknout na autorův způsob psaní, příliš mnoho jmen, to byl můj základní pocit. Pak se děj rozběhne, jmen je podstatně méně a hlavního hrdinu jsem začala mít ráda. Některá místa jsou vtipná a originální, bylo zajímavé si ji přečíst, ale podobné knihy asi vyhledám jen občas.

24.06.2013

Nevím proč je kniha označována jako thriller, kromě jedné scénky na konci tam nic napínavého není, navíc u thrilleru by se asi čtenář neměl smát téměř na každé třetí stránce, pokud očekáváte thriller - tak je to totální propadák, pokud humoristický román, tak se vám budete knížka líbit, já jsem se už dlouho u nějaké knihy tolik nenasmál, naposledy u Vyhlídky... kdybny šli dávat půlhvězdičky,..

22.06.2013

Tak si říkám, koho napadlo dát "10 radám" škatulku islandský thriller; nebo že by to byl další aurorův fórek? Každopádně smích přecházel v údiv a upřímně jsem se bavila tím, jak autor střílí do vlastních řad. A co teprve Toxikovy komoleniny, za všechny jeden příklad: o NP Þingvellir hovoří jako o "Cink velín". Živě si dokážu představit islandskou slotu, kterou přehlušuje Helgasonův smích, když toto píše. __ komentář pod čarou: osobně bych byla radši za překlad přímo z originálu než za překlad překladu; na druhou stranu si myslím, že český překlad je velice energický a barvitý.

17.06.2012

Helgason šrouboval humoristický kult a bohužel strhl závit. Toxicův příběh má řadu senzačních, vtipných momentů a když jej v několika větách převyprávíte známému, pravděpodobně se hrdelně zasměje a knihu si koupí. Jenomže Helgason neumí pracovat s motivacemi postav a tak jen s humorem popisuje genius loci Reykjavíku a nedokáže obhájit chování ústředních hrdinů. Autorovo srovnávání kultur, typické chování Islanďanů či Toxicovy neohrabané mravy jsou k popukání, samotné zápletky jsou ale jemně rozpačité. O několik světelných roků před Laurieho žalostným Obchodníkem se smrtí, o stupeň níže než žánrově podobný film V Bruggách.

25.07.2011

Přečetla jsem to jedním dechem. Nejdřív to vypadalo hodně zábavně - takový černý humor, sarkasmus, ironie - právě to, co mám ráda, ale pak jsem z některých pasáží byla docela mimo. Pořád se za břicho nebudete popadat. Nejsou tam žádné hluboké myšlenky, ale z vyprávění nájemného vraha někdy dost mrazí. Tuto knihu jsem si vybrala z důvodu, že se odehrává na Islandu a v tomto mě nezklamala. Asi nejvtipnější mě připadala pasáž, kdy hlavní postava pocházející z Chorvatska popisuje léto na Islandu :) - Doporučuji k četbě.