Už jste se prostřednictvím knih seznámili s nějakým člověkem (nebo i uzavřeli manželství)?
Nuž je to tak, kdekoľvek ľudia zotrvávajú v statickej polohe, 2/3 z nich láskyplne hladia palčekom displej ajfončeka. Knihy majú (ak majú) len pri posteli a uznajte, že tam sa blbo zoznamuje.
ak by som pripustila, že papier o rozvode je literárny skvost - čo sa často stáva, tak som naposledy bola požiadaná o ruku majiteľom čerstvého papiera s modrým prúžkom zo súdu. Ale to už je na poviedku - aj keď v skrátenej verzii.
Hm, Jaro nikde, ani to, ani ten... Moje další zkušenost s knihami a seznamováním: do inzerátu jsem jako filtr napsala, jaké autory ráda čtu. Měla jsem ale vynechat svoje míry a váhu, protože odpovídajícím záleželo akorát na tom, že jsou vyšší než já. Nicméně to bylo před internetem, takže jsem si vyzvedla hrst obálek s rukou psanými dopisy. A písmo nelže.
.....samozřejmě jako knihovník jsem získal spoustu výborných "knižních" kamarádů /dodnes i když už to nedělám/ ....
smutné je třeba, že ve čtvrtek ráno jsem mluvil s jedním z nich.....o on odpoledne zemřel /embolka......
manželka čte, ale tu jsem na knihy nenachytal... tu jsem nachytal na druhou mou vášeň - tanec .....................
K Vašemu dotazu na "přiměřený věk" - plus/mínus pár let od mého věku :-)
Ale no tak Zóna, vždyť ta otázka byla sice seriózní ale zároveň i vtipná, ne? Copak je život jen o vážných věcech? I tady na této databázi je přeci spousta věcí , u kterých se bavíme. A chodíme sem pro relax a pro odpočinek a za kamarády a přáteli. Například já se tady seznámila se spoustou fajn lidí, kvůli nim sem chodím, těším se na ně, už se nebavíme jen o knížkách, už se bavíme o životě , o dětech o lidech tady. Stali se z nich moji kamarádi, přátelé, s některými jsem se i viděla, bez některých už si ani - a to bez jakéhokoli patosu - nedokážu představit , že bychom se ztratili. Bylo by mi bez nich smutno.
A stačila nám k tomu opravdu- jak píšeš ty- náhoda. Náhoda, za kterou jsem moc ráda. Láska ke knihám nám všem možná přihrála do cesty obohacení v podobě možnosti sdílení našich myšlenek, přání, snů.... jako knihy samé jsou plné myšlenek , přání a snů. A to je přeci bezva. Ve finále, takhle jsme se tady vlastně poznali i my dva a já jsem za to moc ráda. A vím - od přátel tady, že přátelství vzniklé tady na DK vedlo k uzavření manželství. Je to přeci moc fajn :-)))
zóna nemyslím si, že na zoznámenie treba tú druhú osobu vidieť. My sme si telefonovali rok, kým sme sa stretli. Na písanie treba dvoch a an telefonovanie asi tiež, ale to dajú viacerí. A inak ak sa dá vážna a seriózna téma, tak treba dať poznámku - nie pre Bambu! Máločo je pre mňa tak seriózne a vážne, aby som si z toho nerobila srandu.
Souhlasím s bamba, s některými lidmi tady z DK si telefonuji , je mi s nimi bezva a neviděli jsme se . Nebo třeba i párkrát viděli, když jsme se domluvili na nějakém setkání a bylo to fajn. Většinou jsme si i popujčovali knihy, které jsme si přáli přečíst. já jsem při jednom setkání s Atanone dostala tak úžasnou knihu o bylinkách, že jsem si říkala, jak to mohla ta holka na dálku poznat, na čem mé srdíčku ulítává. Poznala a udělala mi tím neskutečnou radost .... a o tom to vlastně je. Nevidíme se často, ale víme o sobě a její komentáře čtu moc ráda.
No a Zóna, to je echt moje kapitolka sama pro sebe. Občas mi , jako dost dobrý přítel a hlavně mnohem lepší a vnímavější čtenář zkritizuje komentáře - protože ne vždy přijdu na to, co tím chtěl autor říci, a hóóódně krát se mi stalo, že mě upozornil na něco, co jsem nepostřehla a tím mi vlastně vysvětlí,napoví, kudy vede cesta k autorovi . Je to takový můj učitel přes poezii a vnímání poezie.... a za tohle přátelství vlastně taky vděčím DK... a náhodě... a opět ti Pavle budu oponovat - nemuseli jsme se vidět a rozuměli jsme si, smáli jsme se spolu přes zdejší stránky a vůbec jsme nevěděli, jak kdo z nás vypadá. U spousty lidí tady nevím, jak vypadají a je mi s nimi dobře.
:-))) No, protože jsme se fotili spolu ve stejnou dobu na stejném místě u stejné sochy :-))))
Já jsem díky databázi knih poznala několik zajímavých lidí a díky knize, kterou jsem napsala také. S některými jsem se setkala osobně a udržuji kontakt. Ale lásku jsem ještě díky knize nepotkala. Tedy pokud nepočítám platonickou lásku k umělcům, o kterých jsem četla :-)
Reaguji na příspěvek horkosladka, platonické lásky k umělcům jsou přeci tak krásné. Já jako 14 leta holka láskou neutuchající milovala pana spisovatele Stanislava Rudolfa a pak Villona. Od obou jsem četla, co mi kde po antikvariátech přišlo pod ruku a musím řict, ze láska je to doživotní. Villona bych teď, na stará kolena doma nechtěla ani za nic a panu Rudolfovi se bez znalosti mé osoby asi taky žilo dobře, ale tak krásné se nad jejich knihami snilo...
niekedy nie je osobné stretnutie to naj. Známa sedela v base najprv so svojou budúcou svokrou, V tom čase boli kamarátky. po prepustení z basy si občas napísali. A listy čítal aj syn jednej z nich a na základe tých listov si dal s ňou rande. A skončilo priateľstvo v tom momente, keď začala chodiť s jej synom. To že niekto zdieľa s druhým jednu celu ešte neznamená, že je ochotný prenechať mu svojho jediného a prvorodeného syna.
Možná se sem hodí můj příběh: s mým nyní manželem jsme bydleli ( kdysi dávno) na stejné koleji. Jeho spolubydlící měl nakoupenou řadu knih S.Kinga. V době, kdy to mezi námi s mým oblíbencem zatím pouze jiskřilo, chodila jsem si k nim na pokoj knížky půjčovat - bavily mě a zároveň to byla dobrá záminka, jak se vidět s Ním. No a knížky Kinga i onoho dotyčného miluju i po 25 letech, kámoš-majitel knih nám byl za svědka na svatbě.
Tohle je moc zajímavé téma diskuze, díky za nápad!
Když o tom přemýšlím, tak mě se to vlastně stalo dvakrát - to by mě nebylo bylo napadlo přemýšlet o tom takhle :-D.
Můj první "vážný přítel" se prý do mě zamiloval, když jsme debatovali o Pol Potovi (aspoň něčemu hezkému - i když jenom na čas - pomohl), kterýchžto znalostí jsem v té době načerpala díky knihám, neboť strýček google byl tehdá snad ještě na houbách. A společná vášeň pro knihy nás pak spojovala po celý vztah.
No a s tím Nynějším, ačkoliv jsme se znali už asi 13 let, jsme se jednou dali nějak do řeči o knížkách, a z toho bylo půjčování (samozřejmě s donáškou do bytu a nějakým tím alkoholem...), a z toho bylo hlubší kamarádství, a už jsou z toho teď skoro dva roky :-).
Patří tady i to, že jsem spoustu přátel, kterých si velice vážím, našla tady? S některými si píšu už celé roky a tak nějak patří do mého života, za což jim děkuji.
Zdravím do placu.
Tak tohle se mi zatím ještě nepodařilo. Kamarádi většinou nečtou, nebo čtou žánry, které mi jsou cizí. Docela ráda bych zde na databázi knih našla někoho, kdo rád čte severskou krimi, psychothrilery apod. a rád by hodil řeč :)
Vložit příspěvek