, zvířátka se schovala
za jediný strom
do jedné velké
dutiny, ve které
bylo docela příjemně
nebýt malých veverek
které po nich
házely slupky oříšků.
Když se bouře
utišila, šli dál
pustou krajinou, zpívali
si jako o
život, jeden falešněji
než ten druhý.
Nejfalešněji hulákal oslík.
Ostatní ho okřikli,
ale on se
nedal a zpíval
jak o život
tu nejdelší píseň
dlouhou jako hymna.
Jako naše hymna :-).
A ostatní zvířátka
ho začala překřikovat
nervózním hlasem plným
