Psychologická zápletka
Představme si obyčejného kluka, který se jmenuje například Tom. Chodí do školy, hraje na počítači, nerozumí si s rodiči... Prostě typický puberťák. Bohužel není moc sportovní, což je na jeho škole nepříjemlivé. Proto se také stává terčem výsměchů a kruté šikany.
Hlavní šikanátor, George, je přitom zároveň nejpopulárnějším klukem ve škole a má tam největší moc. Vyhazuje mu věci, trhá mu sešity, láme mu brýle, dokonce ho i několikát zmlátí. Jinými slovy: dělá všechno možné, aby Toma dovedl do hysterického záchvatu a jeho kamarádi se k němu přidávají, způsobujíc Tomovi ještě větší utrpení. A jednou v Tomovi něco rupne.
Jednoho nádherného rána se Tom vydává do školy s tátovou pistolí s cílem zabít všechny, kdo mu kdy ublížil. Zahajuje palbu a patnáct žáků umírá. Jeho obětí se stává i George se svými kamarády.
Otázka zní: Kdo je zodpovědný za smrt těchto dětí - Tom nebo George?
Bez toho, ako mu George ubližoval, by sa to nestalo. Takže vlastne bol tá prvotná príčina, prečo k tomu došlo. Ale vraždu vykonal Tom, takže priamo zodpovedný je za ňu on. Z právneho hľadiska sa ale predpokladám prihliada na to, ak bol v tej chvíli naozaj v stave nepríčetnosti. V takom prípade by teda si myslím za ňu v určitom slova zmysle priamo zodpovedný nebol ani jeden z nich.
Text příspěvku byl upraven 04.02.16 v 23:33
Zodpovědná je v první řadě škola. Dobrej učitel (nebo ředitel) ví, co se ve třídě (ve škole) šustne a umí se s tím vypořádat. A svůj díl odpovědnosti nesou i rodiče.
Je hezké vést děti k nezávislosti a samostatnosti, ale to neznamená, že je člověk nechá napospas jejich vlastním běsům.
woodward: Ja keď som chodila na základku a na strednú, tak sa proti šikane nerobilo absolútne nič. Na 8 roč. gymnáziu sme mali pár rokov triednu, ktorá sa ako jediná s tým snažila niečo robiť, že aspoň organizovala triednické hodiny tomu venované. Ale to bola relatívne krátka doba. Inak čo si ja pamätám, tak decká práveže šikanovali ešte aj učiteľov. Na základnej sme mali angličtinárku, ktorá sa z toho úplne psychicky zrútila a už nikdy potom nezačala znovu učiť. Alebo niektoré učiteľky odišli uprostred hodiny s plačom. Jedna profesorka raz keď odchádzala z hodiny, tak došla za našou malou "skupinkou" s otázkou, že ako to tam vôbec môžeme vydržať a utekala preč. Tak asi tak. Podľa mňa sa proti šikane toho robí strašne málo a mám taký pocit, že to je často dosť prehliadaný problém. Ešteže sa aspoň občas nájdu ľudia, ktorí chcú túto situáciu aktívne riešiť. Napríklad slovenská nezisková organizácia Linka detskej istoty, ktorá sa minulý rok zapojila do medzinárodného projektu venovanému prevencii voči šikane.
Text příspěvku byl upraven 05.02.16 v 14:10
Já neříkám, že školy s šikanou něco dělají. Jenom tvrdím, že odpovědnost je na nich. A samozřejmě na rodičích.
Ale měli by dělat... A samozrejme zapojiť do toho aj rodičov. Neviem ako je to teraz, ale keď som ja chodila do školy, tak to bolo viac menej naozaj každému ukradnuté. A pritom je to podľa mňa dosť veľký a vážny problém.
Text příspěvku byl upraven 05.02.16 v 14:28
No, se šikanou mám vlastní zkušenosti, protože naše škola byla jí přeplněna. Nikdo nebyl v bezpečí, každý mohl vás v něčem obvinit a poštvat tak na vás celou třídu, ba dokonce celý stupeň. Opravdu to vypadalo tak, že se třídy s prvním zvoněním měnily na smečky, co pronásledují terč jejich šikany. Bohužel jsem se i já párkrát stala jejich kořistí. Žalovali jsme třídní učitelce, ředitelovi, dokonce i komisi. Ale nikdo to nezastavil. Přičemž si všichni byli vědomi co se děje ve škole. Prostě nechtěli "rozfoukávat z mouchy slona". Naštěstí jsem po páté třídě utrpení odešla na gympl. Teď ale bohužel mám komplikace s přátelstvím obecně. Výsledek pětileté šikany.
A učitelé od nás také odcházeli. Měli jsme úplně libového rodilého mluvčího, co vedl hodinu angličtiny jednou týdně. Odešel díky mým roztomilým spolužákům, kteří na něj pokřikovali anglické urážky nebo mu brali a kradli věci. Poté začali odcházet i ostatní učitelé.
CallidusXM: Presne ako píšeš, nie je to problém len tých pár rokov, ale človeka to môže veľmi ľahko výrazne ovplyvniť aj na celý život. Ja som si po tých rokoch našla stratégiu prestať sa vôbec snažiť o nejaké kamarátstva a prestala som veriť ľuďom. Začala som to celé ignorovať, resp. brať s nadhľadom, prestať to riešiť a nesnažiť sa už viac zapadnúť. A ono to vážne zabralo. Spolužiaci ma naozaj začali akceptovať. Snažila som sa to využiť a porozprávať sa s nimi sem tam o tom, aby neubližovali mojim kamoškám, ale vždy to pomohlo tak max. na pár dní :/ A tá nedôvera k ľuďom mi už žiaľ zostala. Snažím sa držať si od ľudí odstup, možno práve preto, lebo viem, že to bolo to jediné, čo mi kedysi pomohlo a že tak predídem sklamaniu. Za život som si vybudovala zopár dobrých priateľstiev, ale stále mám pocit, že s tou dôverou mám asi najväčší problém.
Viac o spomínanom projekte :)
https://prezi.com/ba17yxrvz6di/projekt-prevencia-sikanovania/?utm_campaign=share&;utm_medium=copy
http://www.ldi.sk/mladez1/116-111/projekt-sikana/
Jednoznačně je zodpovědný Tom-ten střílel. Tak to rozhodne soud. Co udělal Tom proto aby šikanu odstranil? To zde není popsané. Že by Tomovi škola, rodina ani společnost nedokázala zabránit šikaně na škole?
zrovna teď tady čtu - a předpokládám že vy taky - o případech kdy ani škola ani rodina šikaně nezabrání...
tester: Příklad jsem vzala z knihy Jodi Picoultové 19 minut. Jak jsem již psala, George byl ve škole velmi populární, zatímco Toma všichni zesměšňovali a ponižovali kvůli jeho nesportovnímu životu. V knize je psáno, že poté co Toma zradila i jeho jediná kamarádka dětství, zcela se uzavřel do sebe a všechen svůj volný čas prováděl před počítačem, kde hrál a dokonce i vymýšlel hry. Začal nedůvěřovat lidem a úplně ztratil odvahu i sebehodnocení. Rodiče se mu snažili pomoc, ale v té době mu ještě ke všemu zemřel jeho starší bratr, který byl mazánkem společnosti a rodičů. Tom ho nesnášel, protože ve škole, kam oba chodili, se stal jedním z jeho šikanátorů. Pro rodiče bratrova smrt byla strašným utrpením a na mladšího syna úplně zapoměli. Jak mu tím pádem někdo mohl pomoct, jestli společnost jím opovrhovala, škola šikanu ignorovala a rodiče trpěli vlastními problémy?
Text příspěvku byl upraven 06.02.16 v 15:54
CallidusXM..příběh je velmi dojemný, ale problém je v tom, že na to nejsou to soudy neakceptují. Dítě odjakživa trpí za rodiče a za společnost ve které žije.
tester: To je pravda. Bohužel soudy ignorují morální pravidla. V soudní síni je zákon na prvním místě. Ale na atuto otázku jsem se ptala LIDÍ. Kdo je podle vás viníkem všeho?
Vložit příspěvek