Nightlybird´s YJ Night pub

nightlybird: řadím se tedy do skupiny knihomolů. Najít obecná kritéria pro LB, bude hodně těžké. Možná by bylo lephčí vzít to z druhého konce. Čím by měla vynikat plnohodnotná literatura? Měla by to být kniha, o které i po dočtení musíš přemýšlet (během čtení je to samozřejmé), měla by ti dát možnost nového pohledu a přinést odpovídající množství informací či tě dostat již pohým obsahem samotným. Málokdy se to podaří u několokadílných sérií (jediná která mě opravdu dostala byla o Městských válkách českého autora - P. Renčína, kdy první kniha je sama o sobě plnohodnotná, ale krásně a nenápadně si tě autor připraví na druhý díl, ve kterém ti díky prvnímu vyrazí dech).
Rozhodně záleží na době, pohledu na literaturu a doporučení. Co třeba autoři Deaver, Patterson, Reichs či Nora Roberts?

Dobré odpoledně vespolek. Vím, že je na Noční klub ještě brzy, ale po upečení tří bábovek jsem dostala velkou chuť na nějaké typy na nějaké životabudiče (nic sladkého, prosím :) ).

Andrys - to je dost subjektivní hodnocení kvality knihy. A dost ošidné, jako všechny subjektivní záležitosti. Něčím tě může dostat i nesporně braková kniha. Záleži jen na tom, v jaké životní situaci jsi, jaký právě řešíš problém, jak zarezonuje s tvým duševním stavem.
Asi je to také důvod toho, že i velmi inteligentní a sečtělí lidé mají svou slabou stránku a tu a tam nějakému braku holdují. Četl někdo z vás Křesadla? Pokud ano, zajímal by mě váš názor a i u měj můžeme něco k braku podotknout.

Andrys: Ten Bernard mi tedy dává kapky. Nemám rád takové protahované věci – poslední obdobně dlouhá tetralogie bylo Merleho Dědictví otců první část, to další pokračování jsem už ani nekupoval, přečet jsem první a zdálo se mi to už celkově slabší a tak jsem to raději vypustil , abych si nezkazil z Merla dojem. A je kolikrát problém přestat, jak už člověk jednou začne, zvědavost jej nutí číst dál. Pokud jde o Kroniku válečníkovu tak tu jsem nečetl, knih těžících z artušovských legend, merlinovských story a okolo Avalonu jsem už četl (a vlastně i viděl), že mne to období už nijak nelákalo. Ale Afredova éra,to jiná, tady jsem zvědavý, jak z toho Cornwell vybruslí (aby mohl věrohodně pokračovat) a budu tedy muset přečíst i tu pátou, případně další knihy.
Pokud jde o tvůj nápad zaútočil na brak z opačné strany, obávám se, že se dostaneme z deště pod okap a bude to ještě horší, tady už vyvstane problém žánrů, obtížně se porovnávají jabka s hruškami. Počkal bych s tím ještě – uvidíme, co k tomu řekne ještě někdo další.
A protože jsi současně jmenovala čtyři autory píšící detektivky (Noru tedy neznám, četl jsem od ní jen jednu pod pseudonymem a moc mne nenadchla) , předpokládám proto, že je to tvůj oblíbený žánr – co takhle zkusit na spravení chuti totéž v jiném provedení, třeba Chandlera nebo Johna D. MacDonalda (ideální by byly nějaké povídky na ochutnávku) a nebo z opačného soudku Thornton Wilder – Devět měst?

s-reader: Koukám, že jsi se probral brzy. Já být na ochutnávce tak se ještě léčím. Nebudu to ale komentovat, vrhnu se na Honzíka Křesadla. Pane jó, to byl ale řízek. Četl jsem od něj jen dvě věci. Mrchopěvce a něco s fugou v názvu. Je to ale strašná doba minimálně 15 let, ne-li víc a tak si z toho nepamatuji lautr nic – jen pocity, které jsem vyjádřil výše a pak dojem, že se možná chová ke čtenáři tak trochu jako Apollinairův Páv, že psal poněkud excentricky. Skutečnost, že jsem si na něj vůbec vzpomněl, říká jednoznačně, že to bylo psáno sice neobvykle, ale chytře. Jinak vím, že byl psycholog nebo psychiatr a emigrant. Doma od něj rozhodně nic nemám, budu se muset po něčem poohlédnout, když už jsi mi jej připomněl

s-reader: Teď jsem si to uvědomil - co ty tady v mém čase? Snad jsem tě nenakazil?

nightlybird - po dopolední pařbě a nezřízené ochutnávce vín jsem se musel odpoledne trochu prospat a pak jsem samozřejmě v noci nemohl zamhouřit oka. Proto tento nezvyklýčas. Ta kniha od Křesadla, kterou jsi zmínil, je Fuga trium. Doporučuji buď povídky - dobrá je Bohyně raněná slepotou, anebo trochu tvrdší Skrytý život Cypriána Belvy nebi Kravex 5, kde plně propukají jeho literární úchylky. Jak známu, vsuvky s perverzním obsahem Křesadlo do textu vkládá jiným písmem například azbukou nebo cyrilicí. Čtenář o nic nepříjde, pokud tyto vsuvky vynechá.
Ale proč jsem jej vlastně zmínil, Křesadlo napsal několik braků a tvářil se, že je to vlastně schálně, že je to tedy umění. Jeden se jmenuje tuším Ranč u Kotvy a Hvězdy, udajně parodie na rodokaps a pak úžadně debilní hra Grošovaná Venuše. Prostě skvosty.

.....jsme v nočním klubu, tak si dáme další kontroverzní knihu na pomezí braku /pro někoho/ Belle de Jour - Intimní dobrodružství jedné londýnské prostitutky.... tohle dílko je napsané v duchu Hornbyho a přisprostlého Amise -- nevím kdo to četl -- ale začíná to zajímavě :První věc, kterou byste měli vědět, je to, že jsem kurva. -------- a začíná to být hooodně zajímavé ......... tahle kniha má u mne 100 bodů, ani o floka míň....

......co ke Křesadlovi ? asi použiji slova "dělnického kádra" Čurdy /ne Karla/ z Křesadlovy povídky Sebekritika - ".......zkrátka zatlučem mlejn a je to!" ............zatloukl jsem mlejn a skončil s Křesadlem............

Pajonek: no zatím jsem jako jediný čtenář pod touto knihou podepsaná já. Začátek byl možná dobrý (asi první třetina), ale potom se mi to přestávalo čím dál tím víc nelíbit a dočetla jsem to spíš vlivem setrvačnosti. Poté jsem měla pocit skoro vítězství z toho, že už tu knihu mohu odložit. Tebou jmenované autory neznám, tak nemohu srovnat a posoudit. Ty jsi ji již četl?
Osobně bych tuto knihu nazvala brakem, je přepsaná z blogu a moc mi z ní v hlavě nezůstalo.

andrys, vždycky píšu o knihách, které jsem četl , je to sice z blogu http://belledejour-uk.blogspot.com - ALE - V roce 2003 byl právě tento internetový deník oceněn listem The Guardian jako nejlepší blog roku. ...a můžu napsat, že na rozdíl od tebe, bych si hned přečetl pokračování The Further Adventures of a London Call Girl, Playing the Game, Secret Diary of a Call Girl..........pro mne je to náhled do světa, který naprosto neznám, do světa luxusních společnic, sexuální praktiky jsem přešel.... a o to více jsem se zaměřil na docela normální trable vzdělané ženy, byť luxusní prostitutky.... končím tím, co jsem si přečetl na netu a s tím naprosto souhlasím : Pokud přijmete prostituci jako regulérní způsob obživy a přestanete očekávat hluboké morální poučení, je pravděpodobné, že si knihu užijete. Já tedy jo!

nightlybird: děkuji za doporučení, Devět měst si určitě přidám do seznamu na přední místa.
Co se týče autorů detektivek,myslím, že jsem od nich již něco četla, byly to povídky ve sbírce s názvem 21 detektivů (aspoň myslím, nenašla jsem to tu).

Přemýšlím o LB a v hlavě si to kombinuji se školní četbou. Kromě Čapka se jednalo o literaturu, kterou nejde zařadit do konkrétního žánru. Třeba vytvořením různých kategorií se i z braku stala hodnotná literatura pro určité skupiny (snad kromě Harlequinů, které jsou tak předvídatelné, že po přečtení úvodu je jasné, jak to dopadne).

Jinak je mi líto, že se dizkuzí obecně účastní strašně málo čtenářů. Osobně si o knihách ráda čtu a povídám

s-reader: Těžko posoudit – pokud jde o Křesadla – jak to myslel (a už se jej nezeptáme, že áno), já z těch vzdálených vzpomínek bych soudil,že si prostě dělal ze čtenáře srandu a šíleně se u psaní nějakých blbin bavil. Každopádně jsi mi nasadil brouka do hlavy a budu muset s Křesadlem něco provést. A i když jsem knihovnu zpacifikoval, pořád se v ní ještě přehrabuji a dělám dílčí přesuny (systém svůj k svému) a narazil jsem na pěkný Chandlerův citát, který má určitou souvislost s diskutovaným brakem :
„Když kniha, jakákoliv kniha, dosáhne jisté intenzity uměleckého prožitku, stává se literaturou.“
Přestává být tedy potom brakem ? Táži se já. Možná je tato pregnantní věta vysvětlením, proč někteří jedinci ukrývají v knihovnách skvosty obecně považované veřejností i kritikou za naprostý brak. ANO, to může být vysvětlení – neexistuje brak, existují pouze jedinci (konzumenti), jejichž schopnost získání uměleckého prožitku je nastavena na nízkou hladinu a jim přizpůsobeni autoři (dodavatelé zboží) zaměření právě na tuto cílovou skupinu. A je znám fakt, že i vyložený mlsoun alias fajnšmekr dostane čas od času chuť na nějaký prostý zemitý pokrm – třeba česnečku, viďte pane kolego (ochutnávači) :-O.
Teď zmínka o protipólu – narazil jsem nahodile na velice pěknou úvahu či recenzi na našeho oblíbence Oddysea, než jsem si ji stačil stáhnout, zkolaboval mi komp. Bylo to velice hezky napsané, hlavně to souznělo z našimi názory. Pokusím se to znovu najít a poslat.

Pajonek: Díky za typy – a omlouvám se, že jsem v noci kloval do okna. To víte, vážený, přes den není čas a pak, zvyk je železná košile. A intimní dotaz. Copak ti provedl Honzík Křesadlovic, žes na něj tak zanevřel? Nedá mi to a když jsem u intimností, prásknu něco na sebe. Knihy, které jsi zmiňoval Andrys zase pro změnu nečtu já. Ne snad, že bych byl tak prudérní, ale
1) moje znalost angličtiny (spíš neznalost) mi to neumožňuje,
2) nechci po řadě „malých mozkových příhod“ riskovat poruchu činnosti tohoto orgánu vlivem náhlého odkrvení,
3) pochybuji o autentičnosti podobných uměleckých projektů, protože
4) nevěřím, že současné příslušnice nejstaršího řemesla mají intelektuální úroveň antických hetér nebo japonských gejš a tedy schopnost něco kloudného napsat, spíš jde o
5) erotické výplody frustrovaných či neukojených jedinců, které mne neberou, raději se přes pokročilý věk realizuji v reálu než virtuálně (tož, když pámbů dopustí, aj motyka spustí).

Andrys: Neděkuj, ale ani nenadávej, čteš na vlastní nebezpečí. A koukni, co jsem říkal s-readerovi a co jsem odvozoval od Chandlerova citátu – něco takového jsi myslela?

V Křesadlův um parodie nemám velkou důvěru, nevložil bych za něj ruku do ohně. Pro tento názor mluví jeho postoj ke spisovatelům, kteří byli, k jeho velké lítosti, hodnoceni lépe, než on. Ty výpady proti nim jsou místy až nevkusné. Ale to ponechme jeho svědomí a bavme se jeho praštěnými nápady, zpracovanými někdy s poněkud křečovitou snahou. Dněšní doba nepřeje renesančním duchům.

.....a máme tu další skvost - brak? skvělá dětská literatura? už se těším, jak moji čtyřletí vnoučci zarecitují na vánoční besídce překrásnou básničku, kterou je děda naučí -- Kdo to je, kdo to je, kdo ten záchod blokuje? Představte si slonici,
jak má velkou zadnici! A papíru malý kus, na obrovský sloní trus! Nebo třeba :
Představte si hrocha, a že ho není trocha, než vypustil hovínko, vytrh z pantů prkýnko. ........ tak "votomtoje" - kniha od Hynek Vilém /člověk, který chtěl kandidovat jako europoslanec.....kde jsou chechtající se smajlíci??? -- Dobrý pejsek pro kokínko přeskočí i přes hovínko (neslušné básničky pro chlapečky a holčičky)... a dál už nic, protože to ve mě vře...............................když čtu ty pochvalné,přiblblé recenze od dětských psychologů ....kurec palec mám to zapotřebí se v 60 rokách nasírat????

night...... co mám proti Jankovi Křesadlovi .... nic,nečtu ho /ted jsem se dostal k nějakým knihám tak to přečtu po 20 letech / měl jsem jako knihovník možnost se dostávat i k "zakázaným" knihám, tak jsem nějak po revoluci nijak netoužil číst třeba Havla, Klímu, Magora, Krchovského ...... a někdy po revoluci jsem koupil časopis/knihu Bestseller, kde vyšel tehdy nesehnatelný Souček - Případ jantarové komnaty a tam byl Křesadlo - Mrchopěvci, a pak jsem se dostal k dalším jeho výtvorům a tehdy, protože začalo vycházet konečně to se četlo ve světě, tak jsem volil mezi dobrou literaturou a tu špatnou jsem vynechával .............. a bohužel nějak do té nečitatelné žumpy spadl i Honzík Křesadlovic...............

........tohle je mimo mísu, ale protože se to týká LB, tak si to přečtěte - Debata o návrhu nové budovy Národní knihovny z ledna 2008 / publikováno 8.února 2008/ :
V polovině ledna se objevil v českých médiích otevřený dopis o Národní knihovně adresovaný předsedovi vlády, pražskému primátorovi a ministrům kultury a školství. Signatáři dopisu byli označeni za akademiky. Všechny redakce to komentovaly s použitím kratších úryvků originálního textu, ale víceméně všechny otiskly část z doplňujících poznámek o tom, že je třeba položit si otázku, zda má smysl v Národní knihovně archivovat dva výtisky z celkové české knižní a časopisecké produkce, když 80 % archivu tvoří literární brak.
Šerm s braky

Je to totiž z 80 % archiv literárního braku, který například v sousedním Německu uskladňují do speciálních a finančně nenáročných archivů vzdálených i stovky kilometrů od čtenáře. Vždyť o většinu takto povinně archivovaných výtisků budou mít zájem možná až za mnoho let budoucí historikové. Na mou duši, na psí uši, opravdu je to tam napsané. Nepochybuji o tom, že signatáři jsou samí vzdělanci a umějí vypočítat Schroedingerovu rovnici, nicméně to číslo je hodně podezřelé.

S 80 % literárního braku šermuje již od roku 1989 jistá skupina literátů, kteří byli před tímto datem převozníky líné řeky české literatury a teď jim nečinností zpuchřela bidla. Možná že ti všichni mudrci znají metodiku pro určení, co je literární brak, něco jako jsou epakta používaná k výpočtu velikonoční neděle. Klidně ať si budují svoje rasově čisté soukromé knihovny plné überknih, ale ve Statutu Národní knihovny České republiky se o kvalitě knihovního fondu bohudíky nic nepíše. Aspoň zatím.

Docela rád bych věděl, jak k danému číslu došli a jak posuzovali brak, podle jakých kritérií, když pro někoho může být brak pravým opakem, tedy pravým literárním dílem s hodnotou. Nebo jsme už došli do takové fáze, kdy máme natolik vzdělané a odpovědné lidi, kteří toto posoudí?

"Nevkus postihl osud, který Croce naopak považoval typický pro umění: každý dobře ví, co to je, nebojí se na něj ukázat a mluvit o něm, nikdo jej však nedokáže přesně vymezit a definovat." Tak začíná esej Struktura nevkusu obsažená v knize Umberta Eca Skeptikové a těšitelé. Dále to je nepřehlednější a nepřehlednější. Z textu vyplývá, že i Rilke může být považován za kýč. Tedy by se knihovny měly zbavit i Rilkeho a uložit jeho knihy do temných kobek, kde není přístupu a nehrozí tak kontaminace obyvatelstva nevkusem.

Všem zúčastněným stranám : Začínám obdobně jako jistý c.k. mocnář, což je známka postupné degenerace způsobené nepochybně tématem. Padla tady na téma literárního braku celá řada názorů a definic ať už vlastních , či citovaných a sdílených, a nepochybně podnětných. Co by se stalo, kdybychom se na to prostě vybodli? Přestali knihy posuzovat podle sporných estetických kriterií (ta přenechali k bádání akademikům, kritikům, literárním vědcům a podobným pochybným existencím) a začali knihy posuzovat srdcem? Ustanovili si jen dvě kategorie knih a to nikoliv BRAK x VÝSOSTNÉ umělecké dílo, ale obdobně jako v známé říkance MÁM ji rád x NEMÁM ji rád (netrhat listy prosím). Zcela jistě se nebudeme v názoru na jednu konkrétní knihu shodovat, ale právě v různorodosti názorů a koneckonců i života je to pravé kouzlo žití a vůbec existence člověka. To ovšem říkám jako člověk nemající o Schroedingerově rovnici potuchy ( bodejť bych ji spočítal, když mne profesor B. vyhodil od zkoušky z matematiky poté, co jsme se neshodli na řešení jistého integrálu – dodnes nechápu proč, dal jsem mu přece za pravdu slovy:“Nebudem se přít, profesor jste tady jen vy!“)
A ještě pár poznámek k předchozím příspěvkům:
Do kobek by neměly patřit knihy - ty patří do rukou čtenářů – ale autoři takových a obdobných nápadů.
Ukázky dětské fekální poezie jsou mimo komentář, to by nenapsal ani Magor, to může napsat jen magor a upřímně je mi líto rodičů, kteří podobný „skvost“ nepochybně nedopatřením koupí.
Každopádně to ve mně vyvolalo vzpomínku na lidovou dětskou poezii, o kterou se s vámi rád podělím. Před léty přiběhla sestřenka ze školky celá zelená se slovy:“Víte, co si děcka dnes prozpěvovaly?“ a napodobujíc dětský hlásek pokračovala „Děda Mráz není náš, je to ruský šmelinář! Kdyby to někdo slyšel, tak mne zavřou“ - dělala tam totiž učitelku. Tak nějak bych si představoval řešení, byť ¨možná radikální. Nemáme však § Ohrožení etické výchovy mládeže. Žel bohu.
Ano, nepochybně máme v této zemi spousty vzdělaných a odpovědných lidí. Jak tak pozoruji svět okolo sebe, nepochybně se většinou uchýlili do tzv. vnitřní emigrace – jinak to není možné.

Souhlasím s tím, že bychom měli diskuze o braku a kýči zanechat, myslím, že jedeme v ní takříkajíc na volnoběh a už není zajímavá. Co kdybychom si pro změnu popovídali o pravém opaku, knize tak kvalitní, tak intelektuální, že se nedá číst. Vím, je to ožehavé téma, člověk pak na sebe může nechtěně nabonzovat nedostatečnou kapacitu intelektu, ale právě taková opatrnost vede, podle mé teorie, k tomu, že jsou některá díla neprávem považována za kvalitní. Prostě se kdekdo stydí říct, že je to blbost, aby nebyl považován za burana. V této souvislosti mi vždy jako první naskočí Joycův Oddysseus - nakonec jsme si s nightlybirdem s ním již užili své. Ale určitě s i postupně vzpomenu ještě na další knihy, které jsem třeba i dočetl, ale dobrý pocit jsem z nich měl jen proto, že se mi podařilo násilím dojít na poslední stánku.

Pozdrav ve spolek (byť v tuto hodinu poněkud prořídlý). Vnitřní emigrace se mi líbí, přestože si ji představuji asi ještě víc.. vnitřnější, než byla míněna.

Hm.... knihu tak kvalitní, až se nedala číst.... nevím, asi jsem ještě v ruce neměla. Snad. Ale řekla bych, že i taková má čtenáře, kteří ji přečtli lehce a jedním dechem. A potom jsou knihy, nezávisle jak dobré pro koho, které jsme v určitém okamžiku odložili nedočtené, nejspíš navždy.. Máte takové?