Klub velkého fanboye knih
Hele, neměníš teď trochu původně udaný smysl vlákna? Nahoře píšeš, že si vždy stanovíme knihu, o které pak tady budeme debatovat. Teď jde zase o to, ty knihy číst? Tak jak to je?
Hun: Jde vlastně o obé, jak jsi uvedl. Za prvé se uvede jakou knihu budeme číst a za druhé o ní budeme posléze debatovat.
Text příspěvku byl upraven 18.07.17 v 14:09
Ze všech 4 knih teď nemám k dispozici ani jednu. První dvě znám.
Tajuplný ostrov byla jednou z oblíbených knih mého otce.
Je to verneovka, která tak trochu vybočuje z řady. Autor ji umístil na ostrov, který by byl pro trosečníky svými zdroji po mnoha stránkách ideální. Nakonec se tam dalo vyrobit a vypěstovat téměř vše potřebné. Kniha je byť jen nepatrně provázána nejméně se dvěma dalšími knihami ze série, s příběhem Ayrtona - jak se kniha jmenuje si již nepamatuji, (mohly by to snad být Děti kapitána Granta), a s příběhem kapitána Nema z Dvacetitisíc mil pod mořem, a možná i s některou další.
Vejce a já je zase oblíbená kniha mé matky. Knihu jsme schraňovali mezi rodinnými památkami, v knihovně, jaksi pro jistotu, nikdy nebyla. Mám pocit, že za ""socialismu"", dlouho nevycházela.
Ještě k dalším dvěma, od Asimova jsem četl v dávných letech snad všechno co vyšlo, ale o existenci vlastního životopisu jsem nikdy neslyšel, každopádně moc rád si ho přečtu.
K.S.Robinsona bohužel neznám a pravděpodobně jsem od něj dosud nic nečetl. Podívám se po něm, a zkusím, snad se zadaří.
V každém případě se mi tento nápad moc líbí, a pokud to bude jen trochu možné něco k tomu napíšu.
Takže dohodnuto. Debata o knihách přímo u knih, návrhy na listopad v tomto vlákně.
Na listopad bych navrhoval Feynmana - To nemyslíte vážně, pane Feynmane!
http://www.databazeknih.cz/knihy/to-nemyslite-vazne-pane-feynmane-29004
LISTOPADOVÝ BATTLE:
Richard P. Feynman - To nemyslíte vážně, pane Feynmane!
nebo
Robert Buettner - Sirotčinec
Po krátké diskusi s autorem vlákna si dovolím připomenout, že první téma je už aktivní - tedy Tajuplný ostrov Julese Verna.
Ve mě tahle knížka vyvolává zvláštní vzpomínky, odnesl jsem si z ní fascinaci technikou, nitroglycerínem či obdiv k lidem, kteří svůj důvtip dokáží využít na vytvoření úžasných věcí.
Druhá věc je, že v knize je to popsané tak, že to snad nemůže nebýt nadsázka, respektive oslava technologické společnosti.
A zvláštní je, že tenhle druh knih ve mě vždycky zanechal nějakou nepatrnou, ale pevnou stopu, vlivem Tajuplného ostrova se snažím mít na každou delší cestu sebou v kapse nějaký zdroj ohně. Co kdyby náhodou..
Vložit příspěvek