Dokážete se vžít do myšlení zvířete?
Medunkavera - prečo dostáva Oggy kŕmenie v presnú hodinu? V prírode sa mačka väčšinou nedíva na hodinky a loví keď je hladná, alebo sa niečo zaujímavé mihne okolo dostatočne pomaly. Moje žerú vtedy, keď majú chuť a dosť toho zmizne práve v noci.
Já vám to vysvětlím: Předně.. Oggynka si tu přesnou hodinu určuje sama. Když chce jídlo, tak si o něj řekne. A jí ho dám. Vždycky.
Někde jsem četla, že kočka je rituální zvíře. Když je v zajetí, tak si přesně určí dobu snídaně a večeře. A to prostě chce, aby se dodržovalo.
Ale to jsem odbočila.
Oggynka měla vždy plnou misku masa a plnou misku granulí. Mohla si přijít k miskám, kdy se jí zachtělo. Jenže se začala přejídat a tím pádem tloustnout. A to mě znepokojovalo. Nechtěla jsem se na ní dívat, jak tloustne a tloustne. Obezita je špatná na srdíčko. A v jejím věku, když jí je šestnáct, už je to nebezpečné. Už nevyskočila na stůl. A to na něj vždycky velice ladně vyskočila. Jednou se ale stalo, že nevyskočila na stůl a strhla vše, co na stole bylo. Ještě, že jsem tam neměla hrnek s horkým čajem, nebo s horkou kávou.. Fuj, ani se mi nato nechce vzpomínat. Tak jsem udělala tohle: dostala do misek jen to, co jsem uznala, že by jí mohlo stačit. Ano, byla spokojená. Najedla se, zalezla do pelíšku, tam se hodinu myla a šla spát. A když zase něco chtěla, tak jsem jí dala. A zase.. jen tolik, aby zahnala hlad a chuť. A takhle jsem jí snížila tu hmotnost.
Když přišel syn, tak mě pochválil, že je Oggynka zase hezky štíhlá. (Však je to jeho kočka. To on si ji před šestnácti lety vybral a přivezl domů..)
Hezká vzpomínka.
Ale stejně.. i když je teď Oggynka štíhlejší, tak stejně na ten stůl nevyskočí. Stojí dole, před ním, kouká nahoru, přešlapuje, zvažuje to, chodí sem a tam, ale nedá to. NE.
Tak jsem jí to ulehčila tím, že jsem jí před ten stůl dala takové kočičí sedátko, které je o polovinu nižší, než stůl, tak na něj vyskočí a pak lehce na stůl.
bamba, přesná hodina je strašně důležitá. Sestřin pes Keny dostává v pět hodin. Na chalupě uteče do dálav, ale v pět je doma, i kdyby někde hárala čuba - to víš, co je to láska proti dobře upečenému bifteku, jak pravila kouzelná Julie. Naučil to i moji Iminku, takže začínáme hledat až po půl šesté. Ale to se stalo za dva měsíce jen dvakrát.
No, to byl teda nápad, nakvartýrovat si kočku do pokoje..
Kdyby Oggynce nebylo šestnáct, tak bych to asi neudělala. Šupajdila by pěkně do kuchyně.
Ale říkám si, že třeba příští týden by tu třeba nemusela být..
I když.. jak tak na ní koukám, pokud jí kouká z každého oka pět čertíků, tak si říkám: je to dobrý. Až tam ty čertíky neuvidím, bude zle. Ale zatím tam jsou, tak je to dobrý.
Takže, když večer vypnu televizi a stroj a zalezu do pelíšku, tak ona čeká, až usnu, pak na mě vleze a spí. Jenomže to zase už nespím já. Samozřejmě, že mě probudí, to, jak na mě leze, pak ještě hledá tu nejlepší polohu, která jí bude vyhovovat, aby se jí nejlépe spalo.
Nejdříve hezky spokojeně vrní, to je příjemné, pak ale.. tvrdě usne a začne chrápat.
A to prosím musím poslouchat.
Ale stejně se ani nehnu. Kdybych se pohnula, nebo kýchla, nebo zakašlala, zvedne se a jde pryč.
Vložit příspěvek