Proč moc nečteme knihy autorů, kteří získali Nobelovu cenu?
Prošel jsem si všechny držitele Nobelovy ceny za literaturu a zjistil jsem, že jejich knihy se málokdy dostanou do žebříčků nejčtenějších. Samozřejmě, že existují výjimky, jako třeba John Steinbeck. Já sám jsem přečetl aspoň jednu knihu od přibližně 10 spisovatelů oceněných touto cenou. A stejně se mi zdály většinou průměrné. Někteří z oceněných dokonce u běžných čtenářů propadají.
podle mne šanci na cenu mají knihy ryze účelové nějakým kontroverzním tématem. Ideálním příkladem je Jako zabít ptáčka. Celé a durch jsem to ještě nečetla (není čas) ale z těch pasáží od kterých se mi, pravda, těžko odtrhávalo bych to šacovala na takovou modernizovanou Chaloupku strýčka Toma. Hlavně pohledem na černochy. Nejsem rasista a myslím že americký (nejen) jih má takového másla na hlavě, že by udělal nejlépe, kdyby se staral o vlastní problémy, ale taky nemám ráda když mi někdo podsouvá že barva kůže nebo národnost z někoho dělá čestnějšího, spravedlivějšího a hodnějšího. A že ho musím milovat jen proto, že opak případně lhostejnost = otevřený rasismus.
Text příspěvku byl upraven 04.07.15 v 23:28
Na podobné téma je už tady jedno vlákno:
http://www.databazeknih.cz/diskuze/volna-diskuze-5/nobelova-cena-a-jina-oceneni-1598/str-1
Předloni odtajněné materiály Švédské akademie k Steinbeckovi: http://www.theguardian.com/books/2013/jan/03/swedish-academy-controversy-steinbeck-nobel Dost zajímavé čtení.
Zaujímavé čítanie, ale podľa mňa je NC stále viac politický kompromis, ako umelecký kredit. Viď rôzny Soyinkovia, Mahfúdovia, Naipaulovia etc. To sa týka viac súčasnosti, no a čo týka minulosti mám taký pocit, že sa do voľby premietala Švédska ľavicovosť a po prúšvihu s Hamsunom kládli dôraz na veci ako ideovosť, sociálny akcent etc. Čítal som "niečo" od vyše 20 (možno 25) ocenených, ale do môjho hviezdneho výberu sa ich dostalo maximálne 10.
Mě v tomto ohledu připomíná Nobelova cena Oscary. Polovina oceněných filmů si může nechat zdát o sledovanosti/tržbách filmů, které skončily na nižších příčkách (např. poslední případ, kdy vítězný Birdman má tržby nějakých 42 milionů dolarů a nominovaný Americký sniper 350 milionů dolarů). Ono je to poměrně složité. Jak o Oscarech, tak o Nobelovkách rozhoduje pouze určitý okruh lidí (ne dav čtenářů/diváků). Nezřídka kdy se tak stane, že se komise odborníků usnese, že si dílo pro své umělecké kvality zaslouží ocenění, nicméně pro širokou veřejnost titul zajímavý není. Není to nijak fundovaný rozbor, nicméně takhle to vidím já :-)
A to bych řekla, že Nobelovka za literaturu je na tom ještě dobře, Vezměte Nobelovu cenu za mír....
To je pravda Raksa.A, pred posledná Nobelovka to bol bianco šek s výhľadom do budúcna.Inak mne to skôr pripadá, ako snaha upozorniť na niekoho, koho by si mal "svet" podľa Nobelovho výboru viac "všíimať".
Podle mého mínění Nobelova cena za literaturu je uznáním za jakousi výjimečnost autorova díla - ať už jde o námět, styl šíři zpracování, celoživotní dílo atd. V tom se liší od oscarů a všelijakých gramy a podobných komerčních akcí. Jenže čtenáři jejichž zájem rozhoduje o tom, která kniha se ocitne v žebříčku bestsellerů, jsou převážně konzumenti a výjimečné dílo bývá málokdy konzumní záležitostí. Každý z těch oceněných autorů ale má své čtenáře - i když ani v jejich případě se zájem nemusí vždycky krýt s názorem nobelovských komisařů. Čtu Steinbecka, Churchilla, Kiplinga, Márqueze a spoustu dalších oceněných - ale mnohem víc těch laureátů mi zatím uniká a nejspíš už to nedohoním. Navíc třeba od Steinbecka jsem nikdy nedočetl Hrozny hněvu za které tu cenu dostal... prostě to není můj šálek čaje. Kromě toho je třeba vzít v úvahu, že některé z těch cen jsou dané dobou a politikou. V každém případě se ale dá říct, že díla či autoři ocenění Nobelovou cenou mají svou kvalitu, určitě nepatří k žádným "módním vlnám" a už vůbec nejsou součástí "strojové" komerční produkce.
Nobelizované knihy popisují obvykle dobu kdy spisovatel žil. Cena se dává až má spisovatel nějaký rok za sebou a v tě době je doba a životní styl poněkud jiný, takže nobelizované knize není moc rozumět. Čtenáři sahají spíš po současné literatuře nebo po knihách zabývající se dávnou historií, nebo scifi které píší současní autoři. Není to úplně přesné, ale něco na tom je. Nenobelové, stare staré Babičce současní čtenáři většinou nerozumí, protože neznají prostředí v němž babička žila atp. a nic jim to neříká. Čtenáři nemusí mít obavy že by byl trh zaplaven nobelizovanými knihami. V tržním hospodářství to nikdo nevydá. Kdo má staré Nobelovky má vzácné starožitnosti. Nevyhazuji. Mám krásný pocit že mám něco co hodně lidí nemá !!!! A mít nebude !!!!! ):-)
prokristapána, čtenáři sahají většinou po braku a za ten se nobelovky nedávají. až budeš dospělej, pochopíš, že svět není jenom o tom jediným okamžiku kdy se na něj zrovna díváš.
srovnávat dumase s mayem je nesmysl. na mayovky nedám dopustit, vyrůstal jsem na nich, ale časem člověk zjistí, že když přečte jednu, přečetl všechny. dumas byl geniální fabulátor, vypravěč jaký se narodí jednou za několik generací. a jeho dílo rozhodně nelze označit jako brak. nehledě na to, že na rozdíl od Karla Maye vždycky věděl velmi dobře, o čem píše. Mušketýři a Monte Cristo patří ke skvostům světové literatury. To se při vší úctě k mayovi o žádné z jeho knih říct nedá.
A pokud jde o díla po kterých, jak říkáš, pes neštěkne, záleží na tom, jak kterej pes. když se podíváš na komentáře některých účastníků této drbárny třeba k dílům hemingwaye, moliera, steinbecka, homéra, atd.atd., asi by se dalo říct, že po nich pes neštěkne, jenže co je mi po takových psech a po knihách, které je zajímají? jejich názor o kvalitě literatury nevypovídá. vypovídá leda o jejich psí nátuře.
Text příspěvku byl upraven 11.01.16 v 08:58
literatúra nie je atletika - nie je možné určiť prvenstvo spisovateľa. A našťastie už socializmus skončil, aby mi niekto diktoval čo je, alebo nie je dobré a čo si smiem, alebo nesmiem prečítať. To sa týka aj rozborov poézie. Po dobrom rozbore už neostane ani kameň na kameni. A navyše, kým K. Čapek napríklad nedostal nobelovku iní s ďaleko nižším portfóliom ju dostali.
Souhlasím s Kubasino. Autoři jako Dumas, Verne, May atd. nedostávali žádné ceny a stejně jsou nejvíce čtení. Prostě my čteme ne to, co nějací školometové ocenili - ale to co se nám líbí.
Alexander Dumas st. na nobelovku nemal nárok - myslím, že jednou z podmienok je aby v danom období bol aspoň trochu nažive. Mayovi by bola mohla pomôcť k cene aspoň jeho nechuť k ženským - máloktorý z jeho hrdinov sa oženil.Ale tento druh literatúry sa začal vyzdvihovať až neskôr.
Víte, asi nejlépe to shrnul John Sutherland pro Guardian v článku Ink and spit. Nicméně důvodů, proč je z mého pohledu Nobelova cena za literaturu (ačkoliv je pořád brána prestižně) trochu pochybná, je hned několik. Řeknu-li to lidově, tak cenu víceméně "zazdil" už sám Nobel, když tehdy navrhl, aby se dala tomu, kdo vyplodil "nejvíce výjimečné dílo v ideálním duchu". Místo toho, aby se tak zjednodušil výběr laureátů, spíše se tím zkomplikoval. Další věc, která mi vadí, cena není apolitická (což je údajně snaha akademie), tudíž se dá snadno pochybovat o tom, že byla hodnocena jen literární kvalita. Nakonec např. poslední držitelka Světlana Alexijevičová (při vší úctě k ní, Doba z druhé ruky je vynikající knížka) těžko může být vyvázána od politických aspektů. Naopak Rushdie je naprostá špička a opět z polických/náboženských důvodů cenu asi nikdy nedostane. Alibismus akademie pak způsobil, že někteří velikáni světové literatury "utřeli hubu" právě kvůli pochybným kritériím. Jak potom mám brát vážně a prestižně takovou cenu, když nemalý vliv má mj. i lobování či mediální kampaně.
Nejspíš proto, že Nobelovu cenu neudílejí všichni světoví čtenáři, ale okruh nějakých...Ani nevím, kdo vlastně tu cenu uděluje. :) Osobně ji vážně moc neberu. Ani tak Nobelovu cenu míru. V exaktních oborech smysl má, ale literatura mi přijde příliš subjektivní. Navíc udělování té ceny musí být kulturně podmíněno. Pochybuji, že by cenu dostal autor, který by byl třeba otevřený neonacista, byť by mohl být sebenadanější. Stejně tak pochybuji, že výbor, který cenu uděluje, má třeba přehled o tom, co je z literárního hlediska významné dejme tomu v Zimbabwe. Přitom kdoví - třeba tam loni vzniklo dílo, o kterém se bude učit ještě za 1000 let, ale nikdo si ho nevšiml. :)) A to je poslední věc, o které pochybuji - že odhadnou, co je pro literární dějiny opravdu významné. Vždyť jsou plné toho, že nějaký autor je ve své době kritikou a kolegy vyzdvihován a jiný zatracován, zatímco o 200 let později si role zcela prohodí.
Naproti tomu exaktní obory jsou v dnešní době vcelku jasné - je fuk, jestli gravitační vlny objevil Němec, Ind, nebo Uganďan a je fuk, jestli to byl komunista, nácek, nebo demokrat. A s klidem se dá říct, že v budoucnu bude jejich objev pořád významný a nepřijde se s tím, že gravitační vlny nebyly významným objevem.
Byť od nositele Nobelovky, tenhle spol. román byl čtivý a pamatuji si, že se mě líbil zajímavý vztah mezi soudcem a jeho velkou černou kočkou. http://www.databazeknih.cz/knihy/manzelstvi-soudce-timberlanea-46443.
A Selma Lagerlöfová psala také docela čtivě a zajímavě. Mladší ročníky by asi ale dnes už neoslovila. Ale Löwensköldův prsten jsem četla, přestože to byla dost silná kniha, co si vzpomínám.
Už jsem se tuším vícekrát zmínil, že mám k "nobelovkám" jakousi averzi. Jistě, řadu z nich jsem v různých časových údobích četl, ale zejména ty z posledního 1/4 století jdou vesměs mimo mne a nijak mne neoslovují.
Na druhou stranu bych ale chtěl zdůraznit, že mne mnohem víc zaujaly knihy autorů, kteří se stali držiteli Pulitzerovy ceny a i když se nepovažuji za bůhví jakého odborníka přes literaturu, troufnu si tvrdit, že v té řadě knih můžete objevit docela čtivé kousky, které vám udělají radost. I když se okolo nich nedělá obzvláštní humbuk.
Je ale třeba si uvědomit, že knihy oceněné jakoukoliv cenou nemusí být čtivé pro každého čtenáře.
Potvrzuji, teď jsem četla jednu nobelovku a jednu pulitzerku a ta druhá byla velmi čtivá a hezká a tou nobelovkou jsem se sotva prokousala.
Nobelova cena za literaturu pro rok 2016 byla dnes přiřknuta písničkáři Bobu Dylanovi. Docela průlom, co říkáte?
Četla jsem zajímavý komentář Petra Fischera v HN. Paradoxně, sám ještě včera rozebíral v jiném, kdo a proč by mohl letos získat a Dylanovo jméno vůbec nezmínil...ano, průlom:)
Text příspěvku byl upraven 14.10.16 v 07:39
Vložit příspěvek