Přečtené knihy, hodnocení, odkazy...

Díky za tip, šlo by to tak dělat. V případě zadání od/do 00.00.2007 se u knihy objeví údaj "00. 2007" což považuji za OK. Takže díky, budu to dělat takhle.
Jinak, když datum nevyplním, jen dám do přečtených, tak jak to dělaš ty, tak se tam objeví údaj " ? - květen 2013 ", což se mi nelíbí, když jsem četl knihu třeba v r. 2005

Text příspěvku byl upraven 10.05.13 v 09:21

byla bych pro, aby bylo možno stáhnout si seznam přečtených knih ve formě např word, pdf spolu s jejich hodnocením, pokud jsem je hodnotila
uživatelům by tak byla umožněna záloha, aniž by se obávali o ztrátu profilu atd

dobře, seznam přečtených knih lze stáhnout, je nějaká možnost jak je stáhnout i s hodnocením? díky

@Niraj: Já to dělám tak, že změním datum na 00.00.0000, tím se mi pak ten údaj nezobrazuje. Ale je otravné to dělat u každé knihy.

Mám takový problém a zároveň otázku - pamatujete si všechny knížky, které jste četli?
Po náhodném objevení DK jsem si do PŘEČTENÝCH uložila knížky ze své domácí knihovny a knížky z on-line Čtenářského konta z knihovny ve Frenštátě p. R. Samozřejmě tam spousta knížek chybí (půjčené od jiných knihomolů a knížky, které se dříve v Knihovně zapisovaly jen do malé papírové průkazky). Zjistila jsem, že si lépe (a dobře) pamatuji knížky přečtené před 35-25 lety, než některé z poslední doby. Dokonce jsem několik z nich z PŘEČTENÝCH vyřadila, protože jsem si na ně po 5 letech nedokázala vzpomenout.
Asi je chyba ve mě, že jsem si vybírala špatně a teď to chci dohnat. Ale stejně mě zajímá otázka KVANTITY- KVALITY přečtených knih, protože mě někteří Uživatelé právě tou kvantitou udivují...

Všechny asi ne, ale drtivou většinu ano. Minimálně jsem schopná říct, jestli jsem knihu četla, a případně dvě tři věty k obsahu.

To je poněkud nesmyslný dotaz - každý, kdo přečetl víc jak x knih (ten počet bude asi velice individuální) si je zákonitě nemůže všechny pamatovat, ale - pamatuje si knihy, které jej nějak významněji oslovily, se který má spojený třeba i jiný než čtenářský zážitek. Kdyby si člověk měl pamatovat kdejakou pitomost, kterou kdy přečetl, tak by se z toho musel zákonitě zbláznit. Osobně jsem schopen zjistit po zběžném prolistování, zda jsem knihu četl či nikoliv bez ohledu na to, jestli jsem ji četl před 5 nebo 50 lety, ne každou jsem ale schopen aspoň stručně charakterizovat, natož reprodukovat. A o běžné vlastnosti staříků - nepamatují si, co měli minulou neděli k obědu, aby vzpomínali na doby 2WW - o tom raději ani nemluvím.

Nepamatuju, ověřila jsem si to právě na databázi knih. A je zajímavé, že jsou knížky, které se mi líbily, o kterých vím že jsem je četla, ale moc bych o obsahu říct nedokázala. a přitom si někdy léta pamatuju obsah knížek ne moc valné kvality. Možná
je to tím, že některé knížky jsou víc "dějové" a jiné spíš "pocitové", nebo záleží na momentálním rozpoložení čtenáře, kdo ví?

Víceméně se připojuji k výše uvedeným příspěvkům. Hodně knih si pamatuji, nejen, že jsem je četla, ale i obsah. Jsou knihy, které vím, že jsem četla, ale nedokáži reprodukovat děj a pak, dokonce a nečekaně, jsou knihy, které netuším, že jsem je četla a zjistím to až při listovaní v starém čtenářském deníku nebo po opětovném náhodném čtení. A pak mám ještě jednu skupinu, a to jsou knihy, kde si pamatuji obsah nebo aspoň jeho část, ale absolutně netuším název. Takto mi splývají hlavně detektivky a... nemám ráda ten termín, ale co už... některé oddechové romány pro ženy.

Text příspěvku byl upraven 03.04.16 v 07:44

Myslíš červenou knihovnu? Tak to je něco, co si taky nepamatuju. Kdysi jsem totiž pracovala na Kaučuku v Kralupech a měla jsem kolegyni na směně přede mnou, která jich měla plnou půdu. A ona mi je tam nechávala na noční. A jelikož se noční skládala z hlídání čerpadel a zásobníků, tak jsem si v mezerách četla a během noci jsem jich zhltla tak 6 - 8 (podle stavu čerpadel a zásobníků). Celkem jich mohly být za dobu mého působení stovky - a všechny na jedno brdo. Zase jsem se do nich nezačetla tak, abych zapomněla na práci, což by byl malér.
Ale většinu toho, co jsem přečetla, si pamatuju, neb mám fotografickou paměť. Je to sice horší než dřív, ale zatímco to, co slyším, vypouštím z hlavy hned, to psané mi tam drží.

Tak to je docela na zamyšlenou,nedokážu si představit ty kopy knih,které jsem za ty roky přečetla a pamatovat si je.Nejsem nejmladší a chodila jsem do knihoven snad od 4třídy ZDŠ.Ale ráda bych věděla aspon kolik jich bylo.

Raksa.A: Přímo červenou knihovnou bych ty knihy nenazvala. Ten termín mám vyhrazený pro prvorepublikové románky s láskou, růžové vztahy. Měla jsem na mysli třeba romány Věry Řeháčkové nebo Simony Monyové, které jsou spíše plné vztahových problémů, bolesti a často i násilí. Nic růžově sladkého.

Zajímavý nápad. Od útlého věku čtu a nemám přehled kolik knih jsem za ta léta mohl přečíst. Některé jsem četl i vícekrát po sobě. Jednoznačně by bylo velmi zajímavé, leč nedohledatelné zjistit kolik mám přečteno knih. Na druhou stranu bych mnohem raději věděl kolik knih mi osud nebo život přečíst dopřeje. Tajně doufám, že alespoň tolik, kolik jsem jich do současné doby přečetl. :)

Já si od dětství vedu čtenářský deník a minulý rok jsem si je přenesla všechny i sem a zároveň sleduji na Goodreads :), takže přehled mám a zároveň i vzpomínku na to, o čem kniha byla apod.

Probrala jsem si seznam přečtených. Z odborných se nepamatuji většinou nic (kolikrát mě překvapí i výpisky, které jsem pořídila). Z beletrie se mi vybaví dojmy a emoce, případně některé scény. Tak rozlišuji dobrou knihu od špatné, která ve mně nevyvolává naprosto nic. Poezie - většinou mi naskočí nálada, případně barvy (tohle funguje u sbírky Ústa slunce a třeba Achmatovu vidím zásadně modře). Obecně si nepamatuji jména postav, kolikrát ani názvy knih. Párkrát mne překvapil i vlastní komentář tady na DK

Souhlasím s lenkaknel: Většinu knih si pamatuju, že jsem je četla nebo se pokoušela je číst a to podle obálky, ale u některých detektivek, které mají obálky podobné viz. Agatha Christie či Earle Stanley Gardner nedokážu rozlišit, zda jsem je četla nebo je pouze půjčovala pro mámu, proto je taky nemám v profilu... Rozhodně si nepamatuji obsahy a podle anotace by se mi to taky nevybavilo...

Ani náhodou si nepamatuji všechno. Tedy to, jestli jsem knihu četla ano, ale děj už někdy v paměti nevyškrabu (třeba Dumasova Robina Hooda). Ale dost z těch "už čtených" otevírám s chutí zas a zas. Proto když se mi něco líbí, musím to mít doma :-)

......mám takový malý zážitek když jsem půjčoval ve vesnické knihovně
Jako nový jsem měl zajímavé setkání s jednou hodnou stařenkou / která mi nakonec pokaždé donesla nějaký koláč/ ... prvé setkání proběhlo asi takto - přišla, položila tašku s knihami na stůl, sedla si a povídá: Tož panáčku tak mi něco vyber.
Koukám na ni a říkám - Když já vůbec nevím co jste už četla.
A ona mě usadila : Mě je to jedno. Já stejně nevím co jsem četla minulý týden .....

....a k tomuto věku se pomalu taky blížím /hihihi - řekl bych, že knihy si pamatuji od pohledu ....
...samozřejmě všelijaké sešitky třeba s westernama ....tak to tedy ani náhodou /přečtu klidně i potřetí

Tak to urcite ne, ale kdyz listuji ve svem ctenarskem deniku, nebo na titul knhy narazim nekde na internetu, tak si na knihu vzpomenu .

Tak binysek má pravdu, už jsem se taky propracovala ke stavu, kdy mi paměť něco náhle vyhodí, i když jsem ještě před chvilkou vůbec netušila, že to tam je. ;-) Zvlášť se to stává v diskusích, kde se naťukne nějaká kniha, autor nebo žánr a někdo žádá doporučení na podobnou. Tak tyhle náhlá osvícení využívám a doplňuji si tady na databázi přečtené.

Ale já mám "načteno" opravdu hooodně. Přešla jsem už do pětimístných čísel, i když pravda spousta z toho jsou brakové žánry. A asi má vliv i moje rychločtení a dřívější zvyk zajímavé autory, kteří se mi líbili, doslova vyplundrovat. Teď už si vybírám a i taky dávám přednost jiným zálibám nebo spánku. ;-)

Ale zpátky k tématu, ta zapomětlivost se občas hodí. Člověk si může tu knihu přečíst znovu a je to zase jako poprvé. Spíš mě mrzí, když při dalším čtení zjistím, že už mám na knihu jiný názor.
Nemusí to být proto, že by byla špatná, ale už jsem se jen posunula dál. Říkávám, že jsem z ní prostě vyrostla.

Mne se zase stava, ze knihu, kterou jsem treba kdysi musela cist na stredni, ctu po x letech znova, tak mi pripada, ze jsem teprve ted do ni dorostla.

Také si vedu čtenářský deník už od dětství, takže mám docela dobrý přehled, co jsem četl. Samozřejmě se najdou knihy, kde si jen nejasně vzpomínám na děj, zatímco u jiných (podstatně kvalitnějších) knih si děj pamatuji velmi dobře.
Problém mám spíše s pamatováním toho, co mám doma. Stávalo se mi, že jsem si koupil knihu a pak zjistil, že ji už doma mám. Tak jsem si před lety vytvořil excelovský přehled vlastních knih do mobilu a v knihkupectvích ho často využívám.
Souhlasím s rafej: zapomětlivost se hodí - při opětovném čtení znovuobjevuji příběh. A také často zjišťuji, že jsem z mnoha knih "vyrostl". :-)

Víte, co je zajímavé? Některé knihy musíte číst v určitém věku. Když to prošvihnete, už pro vás nebudou nikdy nic znamenat. A je možné, že kvůli tomu minete i některé další...

Raksa.A: úplně přesně to cítím já. Pro mne nejtypičtější příklady jsou Malé ženy, Jana Eyrová a Pýcha a předsudek. Jen mi občas přijde škoda, že na to, aby je dnes vůbec objevily dívky ve věku 15+, je potřeba nějaký Hollywoodský "trhák".

Text příspěvku byl upraven 07.04.15 v 21:55

Já tedy rozhodně ne. Patřím již k těm dříve narozeným, takže za celý život je to knih a knih. Vždy, když přijdu z knihovny, vypůjčím si třeba 10 knížek a zapisuji si do své databáze v PC, zjistím vždy, že nejméně jednu jsem již četla. A to si v knihovně čtu anotace na obálkách, stejně mi to nepomůže.