Zahradník vrahem?
Pomozte mi, nemam nactena vsechna dila agathy christie, ale zajimalo by me, zda byl nekdy zahradnik vrahem? Rika se to jako uslovi, jen proto ze je zahradnik nenapadny, navic umi zachazet s lopatou, kopat diry a tak vsak vite :) nebo aspon jednou byl vrahem? :) docetl se nekdy nekdo vraha zahradnika? Pokud nechcete prozrazovat dej, prosim do zprav ...
Nechci se chlubit cizím peřím, tak rovnou přiznávám, že níže vloženou informaci jsem dostal od jednoho zasvěceného a sečtělého znalce detektivní literatury.
....nevím, zda někdy přijdeme na to, kde se toto " detektivkové" klišé vzalo; spíš se přikláníme k tomu, že je to právě ta nejméně důležitá postava a tou může být např. v nějaké anglické detektivce zahradník (a nebo někdo úplně jiný...).
Bohužel jsme odpověď nenašli ani po konzultaci s předsedou či ředitelem nebo prezidentem Asociace autorů detektivní literatury.
Úsloví vzniklo nejspíš velmi dávno, často se používá i přeneseně mimo detektivní svět a všichni vědí, že vrahem mohl být kdokoli... proč ne třeba zahradník, nenápadná postava, která se v detektivce skoro jen tak mihne...
POZOR SPOILER: Skutečný vrah, povoláním zahradník, je ale použit v detektivním příběhu pro mládež: STEKLAČ, Vojtěch. Dvojčata v akci. Hořká vůně mandlí. Praha: XYZ, 2011. S.199: "A nemáte náhodou tušení, kdo by asi tak mohl být viníkem její smrti?...To tedy mám. Je to zahradník Dobeš....".
Pozor, SPOILER:
taky znám jednu detektivku, kde je vrahem zahradník, Teroristé, od S. a W.
Narazila jsem na povidku, kde je vrahem Zahradnik , ale prijmenim - ne povolanim a s tim se nespokojim :))
Kdysi jsem četla detektivku od jednoho amerického autora (snad Ross McDonald?), ve které to už už vypadalo, že vrahem je opravdu zahradník. Nakonec to byla zahradníkova matka, což mi přišlo jako dobrá pointa.
K vrahovi- zahradníkovi se vyjádřil v jednom ze svých fejetonů i Stephan Leacock. Uvádí, že komorník a zahradník v roli vrahů z detektivek pomalu, ale jistě, vytlačují neznámého pobudu.
Ngaio Marshová napsala pěknou detektivku, kde je vrahem Zahradník - podle jména, nikoliv profesí. A aby to bylo ještě zábavnější, v podstatě to všichni od začátku vědí - jenom si myslí, že to na něj někdo navlíknul.
A teď mě napadá ještě jedno pěkné klišé, s kterým přišel Václav Erben. Kapitán Exner se svými důstojníky zkoumá stopy zločinu v zámeckém parku a někdo z nich prohlásí: "Vrah, ač se to zdá neuvěřitelné, číhal za bukem." ;)
Text příspěvku byl upraven 21.10.16 v 14:21
V jedné z detektivek ACH zaměstnají muže, z kterého chtějí udělat obětního beránka, jako zahradníka. V jiné je na zahradníka svalena vražda a v jiné je vrahem dokonce několikanásobným zahradní architekt.
Neuvádím názvy knih, abych potenciální pátrače nepřipravila o překvapivá rozuzlení a o možnost utkat se šedými buňkami Hercula Poirota a slečny Marplové.
woodward: zkusím zatím pouze napovědět:
podivuhodná stavba nazvaná po svém majiteli, služebná, falešný policista a vystřelený šíp
A co takhle pachatelka zahradnice? Nejblíž byla zahradníkova matka, ale najdeme přímo zahradní vražedkyni?
R.E.M. Možná jo, ale v detektivní klasice se zahradnice moc nevyskytujou.
Já jsem si to myslela. Ženy zahradnice jsou hodné na rozdíl od padoušskych zahradníků.. ale nechtěla jsem nekorektně diskriminovat muže :-)
Text příspěvku byl upraven 22.10.16 v 23:49
spíš myslím, že v dobách, kdy spojení vrah-zahradník vznikalo, tedy v dobách zrodu staré dobré anglické klasiky, se zahradnictví považovalo za povolání mužské. ženy se sice staraly o zahrady, ale buď jenom ze záliby, anebo (ty chudší) si na zahrádce pěstovaly zeleninu apod - ale to byly jenom zahrádky u domů. ale když se v příběhu vyskytoval zahradník, měl vždycky na starosti velkou zahradu nebo park obklopující panské sídlo, Bydlel v zahradnickém domku (často s rodinou). Ženy, zaměstnané v takových sídlech, se v takových příbězích vyskytují jako komorné, kuchařky, chůvy, guvernantky, společnice majitelky panství, a tak.
V současnosti, pokud vím, se v jednom TV seriálu vyskytly dvě zahradnice - profesionálky, které ovšem vystupují v roli amatérských vyšetřovatelek zločinů. Vždycky někam přijedou na objednávku provést nějaké úpravy na zahradě a jako z udělání tam vždycky někoho zamordujou a ony ho odhalej.
Jo, je to možný, já to viděl jenom párkrát a už je to dost dlouho, tak si název nepamatuju.
Nicméně, tohle je docela zajímavá věc. série s detektivy amatéry mají jeden neodmyslitelný prvek: ten amatér, ať už je původním povoláním cokoliv, se vždycky nachomejtne k vraždě a Je zajímavý, že to my konzumenti baštíme celkem bez protestů. Já osobně jsem se nikdy k žádné vraždě nenachomejtnul, ani nikoho takového neznám. Je pravda, že některé ty románové amatéry už místní policajti znají, třeba v příbězích o slečně Marplové si každou chvíli vyšetřující inspektor vzpomene, že mu o ní vyprávěl nějakej kolega, ale primárně se k té vraždě ona přimotá vždycky jenom náhodou, nebo proto, že je do ní zapleten někdo z jejích přátel (vražda na faře, mrtvá v knihovně apod.) Podle mě by ti policajti měli začít být podezíraví, kdyby se taková osoba zničehonic vyskytovala v blízkosti tolika zločinů.
Woodwarde, není to tím, že my čtenáři/diváci, ta nachomejtnutí čekáme a počítáme s nimi? Bez nich si těžko takovou detektivku představit. Záleží tedy jak s nimi autoři naloží, jak je vkomponují do děje. Kdyby například slečna Marplová byla osamělá a zapšklá dáma, těžko by ji ACH mohla posadit do vlaku a nechat ji objíždět krajinou...
A řekla bych, že i podezřelými se stávají. Zvláště, když ti "praví" policajti/detektivové pocítí jistou rivalitu...:)
Text příspěvku byl upraven 23.10.16 v 09:39
Ale jo, je to nějak tak, jak říkáš, i když ta podezíravost je typická spíš pro americkou školu. v anglickém pojetí jde spíš o to, že ti policajti dotyčného odhánějí, aby nerušil vyšetřování, jenže jakmile se po pár prvních dílech jednou "etabluje" jako fenomén, klidně ho vezmou do party. ;)
To je pravda, i tak by se daly detektivky obou proveniencích odlišit. Jeden alespoň ví do čeho jde:) Bohužel s nástupem detektivek, které se řeší jen za zdmi laboratoří, se jisté kouzlo, humor, nenávratně vytratilo...
Text příspěvku byl upraven 23.10.16 v 09:39
To je pravda. Tohle napsal Jan Zábrana jako předmluvu u jedné detektivky od Edmunda Crispina a nedá se než souhlasit:
Detektivka má jedno společné se šachovou partií: radost z logického myšlení,a poněvadž jsem vášnivý šachista, je přirozené, že mám také rád detektivky. Ne ale všechny; dávám přednost těm klasickým, těm, co se drží starých desater zákonodárců tohoto žánru z dvacátých let; těm, které neodpovídají dnešnímu stavu kriminalistické vědy, protože to vlastně nejsou realistické romány o zločinu, ale moderní pohádky o lidské chytrosti. Mám rád detektivy, jako je malinký, směšný Herkule Poirot s jenerálskými kníry, podšitá stará panna slečna Marplová anebo nadpřirozeně tlustý a žravý pivař Nero Wolfe, mám rád ty samotářské podivíny a fantastické amatéry, kteří nemají k dispozici radiolokátory ani síť patrolovacích vozů a nevládnou kriminalistickou laboratoří s mikroskopy, polarimetry, cvičenými daktyloskopy a balistiky. Nýbrž jen a jen „malými šedými buňkami mozku“; kteří podstupují nerovný boj s policejním aparátem, vybaveným všemi výhodami, a přece nad ním vždy slavně a vždy v zájmu neúplatné spravedlnosti vítězí – jako v pohádce, neboť jak už jsem řekl, detektivka je pro mě pohádka pro dospělé, nikoli realistický román.
Text příspěvku byl upraven 23.10.16 v 09:53
Vložit příspěvek