Souhlasíte s tím, že ve starých klasických pohádkách je mnoho násilí, agrese atd. ?
Jako matka rok a půl staré dcerky se občas potkávám s názorem, že starší klasické pohádky jsou plné násilí, agrese, mnohdy sexismu, nenásledovatelného chování atd. Mnohé maminky tedy pořizují moderní indigové a zenové a nevím jaké pohádky (já se v tom nevyznám) :-) Máte za to, že ten model a zkušenost z těchto pohádek je naopak prověřena generacemi a funguje a nebo naopak čtete (nebo byste četli) svým dětem něco mírumilovnějšího ? Díky všem za názor ;-)
Text příspěvku byl upraven 12.10.15 v 21:12
O tom násilí v pohádkách jsem často přemýšlel (a v minulosti i párkrát diskutoval).
Některé násilné scény jsou dokonce i nesmyslné - např. Jiřík při cestě za Zlatovláskou zabije svého koně, aby nakrmil krkavce.
Myslím, že to vychází z určité tradice, z historických souvislostí vzniku těch pohádek. V minulosti to násilí ve společnosti bylo mnohem běžnější a odráželo se to i v pohádkách. Cílem bylo ukázat dobro a zlo - lidová tvořivost si pomáhala příklady ze života nebo ze starší mytologie.
Důležité je, že v drtivé většině pohádek to dobro vítězí. Pro děti to znamená víru, že i kruté zlo se dá porazit.
No, nejsem psycholog, jen z toho mám takový pocit. :-)
Pohádky odrážejí dobu ve které vznikají. Tak tomu bylo a je. Zrovna dnes jsem se (opakovaně) snažila své dcerce vysvětlit že všechny ty sluníčkové zvířátkové příběhy které dnes vycházejí (například od Holly Webb) jsou sice velmi roztomilé, ale v podstatě jsou odtržené reality protože kdybyste přinesli k veterináři tašku prochladlých koťat, stěží by je umístil do inkubátoru, ve dne v noci krmil kapátkem a pak vám nenaúčtoval ani korunu, nemluvě o lidsky uvažujících zvířátkách které v těch knížkách figurují.
Na jednu stranu vznikají takové přemrštěné lásečkové pohádečky a na druhou stranu se pro děti píší horory na hranici sadismu. Co je lepší? Nezásobovat děti přemrštěně ani jedním ani druhým.
Co se týče starých pohádek... někdy jsou opravdu kouzelné, nápadité a obyčejně končí nadějí na šťastný život. Ano, to nám staré pohádky především dávají: naději že když budete chytří/moudří, trpěliví, obratní, štědří... jednoduše plní těch pozitivních vlastností, nad nesnázemi života zvítězíme a je hezké se toho držet alespoň v dětství které už se zase čím dál tím víc zkracuje. Sice dnes neposíláme děti do zaměstnání, ovšem jsou i jiné způsoby jak ukrátit věk nevinnosti.
Studna byla opravdu hrůzu nahánějící - také jsem ji poprvé viděl jako školák. Ale zvládnul jsem ji nakonec relativně dobře - možná jsem již byl pohádkami vhodně předpřipraven na horory běžného života. :-)
Můj největší dětský šok taktéž nebyl z pečení ježibab, rozporcování koně kvůli krkavcům nebo vybíjení tak nepochopeného živočišného druhu jakým bezesporu byli draci, ale to, když jsem jako zhruba desetiletá viděla Tarzana do kterého bůhvíproč zakomponovali pokusy na zvířatech. S tím se žádný knižní šok srovnat nedal. Navíc smrt jsem v útlém věku nezažila u rodiny nebo blízkých, ale jinak pro mne byla velice běžnou záležitostí - moje řízky v supermarketu "nerostly" :-)
Víťa v podtextu přesně vyjádřil, jak to je. V pohádkách nejde o reálné vraždy, kupy uřezaných rukou a vyloupaných očí.
To, čemu většinou říkáme klasické pohádky, je původu čistě symbolického a na ten se nabalují reálie. Základ tedy v zásadě nemůže být zlý nebo sexistický. Proto většině dětí pečení ježibaby připadá úplně přiměřené. A absurditu zabitého koně a zachráněných krkavců řešíme až v dospělosti, když se začneme snažit o realistický pohled. Dítě je v příběhu naplno, takže o tom sice neví, ale vnímá přirozeně jeho opravdový původní smysl. Aby šel člověk správnou cestou, musí se s některými složkami své vlastní osobnosti vypořádat, a to někdy nejlépe jednou pro vždy.
Pak jsou pohádky, které mají jiný základ - bajka, exemplum, anekdotický příběh atd. A tam už je to s násilím různé.
Mimochodem - pečená perníková ježibaba, kterou děti snědí, mi přijde mnohem obludnější než ta opravdová z pohádky, za kterou se zabouchly dvířka pece a rychle pryč.
binýsek: já jsem zabíjení zvířat, stahování, porcování sledovala a jestli je ze mne proto větší cynik, nevím. Každopádně dědeček který tyto úkony prováděl nám kladl na srdce že "zvíře se nesmí litovat", pak je jeho smrt rychlá a bezbolestná. Podle mne je důležitější aby se děti naučily chovat se laskavě i k zvířatům které následně sní nebo jejichž "služeb" využívají. Prostě nepěstovat v dětech nadřazenost lidské rasy a pohrdání nižšími tvory. A i to v dětech některé ze starších pohádek opravdu budují i když třeba tím že se zvířátka následně odvděčí.
Přesně tak. Jeden z nejklasičtějších příkladů: stačí si představit, jak vlk zaživa hltá Karkulku a její babičku a jak mu potom myslivec párá tesákem břicho... anebo takový Otesánek...:-)
Tak to já pohádky nezlidšťuji, pokud ji považuji za abnormálně morbidní nebo hloupou, ani ji dětem nedoporučím/nečtu.
Nicméně klasice se člověk nevyhne a tak u Perníkové chaloupky dodávám školení o tom že nejvíc by zasloužili Jeníček s Mařenkou, protože přijít k cizímu domu a začít ho bez dovolení ojídat není zrovna slušné a chválihodné chování. Je pravda, že nemám nic proti exekuci lidožravé čarodějnice, ale to nic nemění na faktu že s bezprávím si začaly děti...
Proto miluji edici Korálky. Obsahují vlastně průřez ze všech koutů světa...
Toho bohužel ještě nemám, mojí dosavadní favoritkou je (o hodně mladší číslo) O moudré pastýřce
Reader.007: Edici Korálky si nevybavuji.
Já jsem měla tzv. Pohádkové lístečky ve formátu A6 s pohádkami z celého světa. Hezké pohádky, mnohé dost netypické pro naše prostředí.
Čo sa týka násilia, tak v niektorých rozprávkach je ho fakt dosť, asi to fakt súvisí s tou dobou a reáliami. Našťastie dobro väčšinou zvíťazí, ale určite nie vždy. Odporúčam napr. rozprávku "Zlatý zúbok" od Dobšinského (spoiler: otec vychováva sám 3 dcéry, všetci sú dobrí, pracovití, postupne mu však všetky dcéry zoberie a následne pozabíja čert, a myslím že zabije aj toho otca.) Deťom to radšej nečítajte :-)
R.E.M. - Já z dětství taky znám osobně jen ten čtyřlístek, tyhle pohádkové edice mi naši nekupovali a tak jsem je vnímala spíš podprahově, i když Panorama toho vydávala hromadu... tak alespoň mám co objevovat teď :-)
Text příspěvku byl upraven 15.10.15 v 12:08
Zrovna nedávno jsme o tom mluvili s rodičema a taky táta říkal, že se mu nelíbí otesánek anebo karkulka, ale co si pamatuji, tak když jsme to se ségrama poslouchaly jako malé (měli jsme plno CD a kazet s pohádkami), tak vím, že nám to vůbec nepřipadalo nic divného, že otesánek sní lidi a pak nakonec mu rozpářou břicho a všichni živí vyskáčou. Ale teď, když jsem starší, tak jsem na ty pohádky začala mít jiný pohled a ani se tátovi nedivím, že ty pohádky nemusí a že je nechce číst vnučce.
reader.007: Čtyřlístek je úžasný, ten jsem si četla vždycky ráda. Naši mi ho kupovali jen občas, ale když jsem byla starší, odebírali jsme ho pravidelně až doteď. A potom jsem začala shánět starší čtyřlístky a některé jsem dostala, některé dokoupila a jsem ráda za to, že je doteď mám schovaný u našich. :) Akorát dřív mi přišly o hodně hezčí i příběhy čtyřlístku a i ty ostatní pohádky.
keri.H - tak to máte kliku, mně zbyly z dětství jen speciály, s ostatními jsem musela začínat úplně od píky, můj táta je totiž chronický nehromadič papíru a i když nemám třeba úplnou jistotu že stojí za ztrátou čtyřlístků, každopádně mi třeba zpopelnil mnoho pilných hodin strávených u vystřihování seriálu Martin a kocour Kolumbus. Ještě dnes vidím tu cca tunovou hromadu co měla babička ve sklepě a já ji procházela číslo po čísle... Když nad tím tak uvažuji, je právě tenhle seriál moje nejstarší vzpomínka z dětství - byly mi asi 4 :-)
Ikkju - přesně, dodnes si pamatuji ten šok, když broučci zapadali sněhem a umřeli. To jsem nedokázala pochopit. Kromě Broučků jsem ještě hodně nelibě nesla Pohádky bratří Grimmů, to byly spíš horrory. Upečená čarodějnice mi nevadila, ta si to zasloužila.
Pohádky jsou poučné příběhy o tom, jak by to mělo na světě fungovat: Dobro musí zvítězit. Ale nejsou to žádné oblbovačky o tom, že všechno na světě je krásné a nekonfliktní. Hrdina se musí k tomu dobru prosekat. Protože to zlo, proti kterýmu bojuje, je prostě zlo. a má sílu. jinak by nebylo o čem vyprávět. Jak by se někomu líbila pohádka o tom, že hloupej Honza dal draka k soudu a soud napařiil drakovi pokutu a Honzovi přiklepnul princeznu a půl království?
Hm, zrovna u té situace s drakem bych nechal Honzu zavřít až by zčernal za úmyslné zabití endemitního druhu...
Text příspěvku byl upraven 16.10.15 v 17:39
jistě. a drakovi bys poslal plnej vagón princezen se šlehačkou.
Lidstvo (alespoň ta jeho bohatší část) pomalu ztrácí pud sebezáchovy - a to se projevuje i vtom ohledu, že svoje děti tzv. "chrání" před důležitým zjištěním, že život je boj. antiseptické prostředí v domácnostech zajištěné hromadou idiotských saponátů se projevuje v prudkém nárůstu výskytu alergií všeho druhu. teď ještě začneme dezinfikovat pohádky, aby se z nich staly beztvaré antisepticky "čisté" bláboly zbavené barev i pachů skutečného světa. děti vysedávají doma u počítačů. Už ani nepamatuju, kdy jsem na ulici potkal partu kluků, kteří nebyli na cestě do školy nebo ze školy a sami, bez doprovodu dospělých, se věnovali nějaké hře nebo jakýmkoliv jiným spádům. když si vzpomenu, že mě jako pětiletého kluka táta posílal do hospody se džbánkem pro pivo, a že než mi to pivo natočili, přišly do té hospody i další děcka, taky se džbánkem... dneska by za to na ty rodiče někdo poštval sociálku. antiseptická domácnost, antiseptické pohádky, antiseptickej život - to naše (s odpuštěním) společnost nabízí svým dětem. fuj tajxl.
Těžko říct jak to v předloze k pohádce bylo, podle mě měl drak prostě jenom nedostatek bílkoviny, to ostatní už mohly být jenom mocenské čachry nebo si s tím král mohl léčit oidipovský komplex x)
hm, já nemám rád průpovídky o ochraně životního prostředí na úkor lidí ani jako vtip.
Ano a nikdy mi to příliš nevadilo. Když drak sežral nějakou tu priceznu, nepamatuji si že by mi jí bylo líto, zato když sežral princivi koně tak jsem i brečel. Ruské pohádky a hlavně Krása nesmírna jsou plné useknutých hlav.
Vložit příspěvek