Půjčujete rádi svoje knížky?
Ano přesně to vidím.
"kamaráde, díky, to bylo přesně ono.." a vráti mi cár papírů
Tady snad nejde o to, že je člověk sobec, ale o to, jaký má vztah ke svým věcem, já mám své knížky ráda a nehodlám je za pár let vyhodit, jenom kvůli tomu, že jsem je před lety půjčila a vrátili se mi v hrozném stavu. Když si půjčíte knižku z knihovny taky ji musíte vrátit v dobrém stavu, jinak ponesete následky. Takže když se mě někdo zeptá, jestli mu půjčím svojí knížku, nejdřív si dobře rozmyslím, podívám se co je to za člověka a teprve potom řeknu zda ano, nebo ne. Pokud je tohle sobectví, tak potom jsme sobci všichni.
Lusa: neber mě tak doslova, bylo to jen mírné popíchnutí. Nejde o to, jestli je člověk sobec, ale ani o to, jaký má vztah k věcem. Resp. jestli je pro něj důležitější vztah k věcem nebo k lidem. Co se týče mých přátel, známých a kolegů, jsou pro mě důležitější než předměty - knihy. Těm nespolehlivým ale už nic nepůjčuji, protože na druhou stranu ze sebe nerad nechávám dělat blbce ;-)
Lusa: Já myslím, že budu ;-) víc to rozproudí diskuzi a přiměje diskutující k zamyšlení, není-li pod možná poněkud darebnými slovy ukryto zrnko pravdy.
Své knihy půjčím, ale jen tehdy, jestliže je mám přečtené a jestliže člověku důvěřuji. Pokud by mi knížku zničil, koupí mi novou a už mu nikdy více nepůjčím žádnou další.
Osobně nesnáším, když v knížce najdu flek, který jsem neudělala já (:D).
Já půjčuji, ale jen v rodině. Což jsou dvě ženy, které ví, že kniha má pro člověka duševní hodnotu i po trvanlivosti fyzické. Mladým lidem z mého okolí nepůjčuji nic. Knihy se vrací potrhané, flekaté, špinavé a já marně přemýšlím, co to ti dobytkové s nimi dělají. DVDčka a CDčka se vrací poškrábaná. Prostě a jednoduše si každý myslí, že jsem lakomá/sobecká/blbá, podle toho na jaké úrovni myšlení zrovna jsou, ale při tom já si jen vážím svého nepatrného majetku a nehodlám ho pro jiné zužovat z tak primitivních důvodů, jako je nutnost nad předmětem sežvýkat svačinu. (A to si člověk říkal, že literatura má být především potravou duševní.)
Dříve jsem půjčovala kamarádům knížky pořád, ale pak se mi jedna vrátila v salátovém vydání a já si řekla, že od té doby nebudu půjčovat knížky nikomu. A pokud se mě někdo zeptá, jestli bych mu nemohla půjčit knížku, že ji jinde nemůže sehnat, uvolím se, ale kladu mu na srdce, aby s ní zacházel opatrně... naštěstí, teď mám okolo sebe lidi, kteří jen čtou, takže se nemusím bát, že by ji roztrhali nebo něco podobného, protože to sami nesnášejí...
Abych byl upříný,knihu jsem nikdy nikomu nepůjčil a ani o tom nepřemýšlím.V tomhle ohledu jsem trochu sobec,nebot' lidem nevěřím a kdyby mi někdo na mojí knize ohnul stránečku nebo jí dokonce ztratil,to bych začal patrně zuřit :)).A já myslím,že ty co knihy nevracejí/ztrácí/ničí..to dělají schválně..nebot' nevím jak bych měl zacházet s knihou,tak,aby byla přímo ''zničená''
Tot' můj názor :))
Knížky půjčuji jenom výjimečně lidem, u nichž mám jistotu, že mi jí vrátí ve stavu, v jakém ji předávám. Jsou ale knihy, které bych nepůjčila nikdy nikomu, je to sice asi sobecké, ale věc, která je mi vzácná prostě nedávám z ruky.
Já knihy půjčuji také jen výjimečně. Také proto, že mám malý byt a většinu knih si pujčuji sama v knihovně. Kupuji si jen takové tituly, které mě nadchly a jsou pro mě srdeční záležitostí. K těm se pak vracím vždy, když mám na ní chuť. V mém okolí není moc lidí co si dokážou udělat na knihu čas. Většina známích považuje čtení za ztrátu času a nedokážou pochopit, že jsem na knihách závislá a pokud nemám žádnou knihu v kabelce, mám absťák. Mám ale veliké štěstí, u nás čteme rádi celá rodina. Pak o titulu knihy dokážem spolu hodiny diskutovat.
....."todlencto" je zajímavé...... dám sem několik údajů a nechci aby to vypadalo, že se chlubím, je to nutné k vyjádření se k příspěvkům "Půjčujete rádi svoje knížky?"
....jako knihovník jsem nashromáždil k dněšnímu důchodcovskému věku několik tisíc knih, za posledních 10 roků jsem natahal přes 150 GB dat s rozhlasovýma hrama a čtenýma knihama, nasbíral jsem něco přes dva tisíce filmů ......knihy si ode mne půjčují pouze dva kamarádi /těm věřím, že nenajdu po vrácení v knize salám jako záložku a zbytky večeří z posledního týdne....../.....vyjímečně mě někdo požádá o zapůjčení nějaké knihy /ale zase to musí být aspon známý...../..... v poslední době se hodně mých známých "zblblo" do poslouchání her v mp3 - tyto moje DVD půjčuji hodně často ......a co se půjčuje nejvíc? Jasan - filmy .... takže dodatek - lidé nečtou, maximálně bezpracně odposlouchají v mp3 načtenou knihu, anebo si uvelebí prdel u monitoru nebo televize a hledí a hledí ............... proboha hlavně po mně nechtějte něco číst .............
Knihy půjčuji, ale pouze v rámci rodiny. Není to však tím, že bych nechtěla, ale nemám komu. V okruhu známých a kamarádů totiž skoro nikdo nečte a když čte, tak se naše čtenářské zájmy liší. Tito čtenáři pak raději navštíví knihovnu a moje "úchylka" knihy nejen číst ale i vlastnit jim připadá přinejmenším podivná.
už nie,po skúsenostiach v akom stave sa mi vracali a niektore som nedostala naspäť vôbec.asi preto nechodia niektorí do knižnice,tam by škodu museli zaplatiť...
Svoje knížky bych půjčila jen jediné své kamarádce, o které vím, že mi je v pořádku vrátí, ale ta o tento typ nkížek nemá zájem a raději si půjčí jinou knihu z knihovny. Také trpím tím, že musím knihu i vlastnit, zejména pokud jde o série. Zrovna teď jsem se dala do získávání nových dílů Hraničářova učně.
Knihy půjčuji a půjčovat i nadále budu. Přestože jsem háklivý na byť trochu ohnutý obal. Sice jsem se už několikrát zařekl, že už půjčovat nebudu, že dolámaný hřbet si ta knížka opravdu nezasloužila, ale přesto půjčím další. Když vím, že se mi knížka vrátí a že se časem opotřebovat opravdu musí, tak přeci jen ten obal a hřbet knihy k nějaké "malé" újmě přijít může. Stalo se mi bohužel pouze jednou, že bych o knihu přišel (a to byla jedna z mých nejoblíbenějších), ale kamarád se omluvil a splatil to dvěma jinými, takže mu bylo odpuštěno.
Zásadně půjčuji těm, o kterých vím, že mi s knihou nebudou zacházet nějakým hrozným způsobem, kolečko salámu bych asi opravdu nepřežil..
Kolečko salámu jsem v knížce ještě nenašla, ale kousek rozpuštěně čokolády uprostřed stránky ano. Vlastně díky tomu jsem přestala půjčovat své knížky. Zařekla jsem se, že takovou hloupost už neudělám, a podařilo se mi to.
Zásadně si hlídám komu půjčuji a dokonce si to i na kus papírku píšu, protože se mi už několikrát stalo, že jsem po čase nevěděla komu jsem knížku půjčila. A to se potom špatně upomíná. Problém je však s tím, že občas nemůžu najít ten papírek na který jsem si to napsala. !!!!
Půjčuji pouze stejně postiženým - přítel a pár spolužaček. Přišla jsem jenom o dvě knihy, které byly pravým opakem literárních skvostů, čehož s odstupem času ani moc nelituju. Jinak mě vytáčí lidi, co nepoužívají záložky a knížku položí na stůl otevřenou stranami dolů nebo ohýbají rohy - takovým se snažím svoje knížky nepůjčovat.
Na druhou stranu - já si taky půjčuji. :-)
Knihy půjčuji. Vrací se pozdě, někdy poškozené, někdy vůbec. Nepamatuji se, co komu půjčuji, nejsem schopna si dělat poznámky. Asi to není nejlepší přístup, ale tak tomu prostě je. Jednou se mi kniha vrátila poblitá, samozřejmě proběhl pokus od hříšníka o očištění. Už jsem ji nesehnala v dobrém stavu, hříšník mezitím umřel a vždy když o ni zavadím pohledem, vzpomenu si na něj. V dobrém.
NE.
Jednou jsem půjčil kamarádovi pátý díl Harryho Pottera - půjčil jsem knihu, která byla jako nová, přišla mi s oslíma ušima, ohnutou vazbou a když jsem knihou listoval, dal se odhadnout kamarádův celotýdenní jídelníček.
Já mám se svou kamarádkou takovou kooperaci - já koupím nějaké knihy, ona koupí jiné a pak si je navzájem půjčujeme, je ale fakt že jiným lidem půjčuju výjimečně - ale spíš proto, že nikdo nečte - v naší vísce o 180 obyvatelích vím kromě nás dvou pouze o 2 dalších knihomolech - což je dost hrůza.
Taky se mi stává, že zapomenu, komu jsem co půjčila. Některé oblíbené knihy jsem si tak opatřila už třikrát. :-)
Horší je, když jde o knížku, která jde špatně sehnat - hlavně odborné věci. Komplikuje to život. :-)
Zhruba před týdnem jsem zjistil, že kámoš ztratil mou "1984" od Orwella, takže si dokážete představit, jak moc mě to "potěšilo". Takže znovu musím říct NE, nepůjčuju rád své knihy.. a už jsem s tím skončil (až na dvě výjimky).
Moje babička říka: "Chceš-li se té knížky zbavit, tak ji puč"
Už jsem několikrát knihu pučila a vrátila se mi v tom stavu jako dřív, ale než jsem ji měla zase zpět, tak jsem se o ni strachovala: "Jak bude vypadat? Co když už se mi nevrátí?"
Ne. Několikrát ji vrátili špinavou. Jeden tzv. kamarád ji nevrátil do dneška
Vložit příspěvek