Nakouknete při čtení na konec knížky?
Nikdy jsem to neudělala a neudělám. Vlastně mě to ani nikdy nenapadlo a k autorovi mi to nepřipadá zrovna fér. Navíc vůbec nechápu, co je tohle za podivný móresy. Pokud člověk není schopen prožívat příběh postupně a poctivě, jaký smysl má číst knihu? V životě taky nevíte, jak skončíte za tři sta stran a musíte jít postupně stůj co stůj. Tak proč to kazit imaginárním postavám? :)
Adriana.82, tsal: Taktéž odpočítávám. Hlavně u knih, které postrádají napětí a šmrnc a nebo, když už se těším na nějakou jinou. :)
Párkrát jsem to udělala, teď už odolávám. Stačí tak málo a člověk si pak zkazí požitek ze čtení. To je jako když vám přelétnou oči po komentáři pod knihou, kterou se chystáte číst, a bohužel kvůli duchaplnosti přispěvatele znáte pointu příběhu.
Stránky taky odpočítávám, a může to být klidně dobrá, napínavá knížka. Prostě zlozvyk. Asi se těším na tu chvilku při čtení poslední věty - na ten celkový dojem a naplnění/nenaplnění očekávání, se kterým jsem si knihu zvolila.
Text příspěvku byl upraven 09.02.12 v 09:19
No nějak si nejsem vědoma toho že bych četla dřív konec,ale jo projdu si celou knihu nejprve se podívám na všechny stránky a kapitoly abych věděla co mě čeká.Ale jinak já mám jak říkají mí kamarádi moc velkou fantasii a představivost což jim bohužel musím dát za pravdu.Takže se dokážu do toho co čtu dobře dostat.Ale konec knížky asi opravdu jako první číst nebudu.
Já si vždycky než knihu začnu číst, přečtu poslední větu. je to taková moje tradice a pak mě to drží v napětí, protože z poslední věty není zas až tak moc zřejmé jak kniha dopadne :)
Přiznám se, že každou knihu, kterou čtu, nejdřív ve zkratkách přečtu (namátkou asi po desáté stránce odstavec) a pak si jí v klidu přečtu do posledního písmene. Zážitek mi to nijak nekazí a alespoň nespěchám abych se už už dozvěděla co tam bude, ale spíš si vychutnávám děj knihy. Každý to máme jinak a nějak nechápu, proč to někdo odsuzuje.
Text příspěvku byl upraven 11.02.12 v 10:56
Většinou, když se dostanu tak do půlky knížky, tak si přečtu úplně poslední větu. Ta většinou toho moc neřekne, ale mně baví přemýšlet nad jejím významem.
Já nikdy nečtu předem závěr knihy,zajímavé je,že u filmu mě ale nevadí vědět konec předem:-))V knize si než začnu číst prohlédnu jen všechny ilustrace.
Jedna z prvních věcí, kterou hledám je obsah a na počet stránek. A pak mám takový malý rituál, že si přečtu poslední větu... dosud jsem kvůli tomu hlavou do zdi mlátit nemusel.
V ranném mládí jsem někdy neodolala a koukla malinko nebo taky trochu více na konec. Pak jsem z toho vyrostla... a až zase teď, v ranném stáří, jsem byla v pokušení mrknout na konec u napínavé knížky "Rozpuštění" - ale statečně jsem odolala:-)
A může mi někdo vysvětlit,proč bych to jako dělal?
Opravdu mi to nepřijde normální.
Nikdy. Už by mě nebavilo knížku číst. Proto i nečtu knížky které jsem už četla. jeden důvod je ten že je je spousta knih které jsem ještě nečetla a druhý ten že bych věděla jak knížka dopadne.
Téměř pravidelně, hlavně u detektivek. Nepovažuje knihy za zboží na jedno použití a myslím, že si zaslouží vzít do ruky víc než jednou i když je pravda, že jich je opravdu spousta a je víc než pravděpodobné, že všechny přečíst asi opravdu nelze. Vracím se nejen ke knihám, které mám doma, ale často i k těm půjčeným z knihovny. Beru knihy jako kamarády.
Nikdy a u detektivek, jak píše iraes, si to už vůbec neumím představit. K čemu by mi to bylo, kdybych znala vraha hned a vůbec se nenamáhala snažit se ho uhodnout? Neumím si vůbec představit, jak by se mi potom kniha četla...
Jen na počet stran :D vždycky se strašně snažím, abych z toho konce nezahlídla ani slovo a když náhodou, tak abych ho rychle zapomněla.
Áno, aj pri detektívkach. Nemám rada prekvapenia a stres. A ako vraví elfos, býva to niekedy zaujímavé, lebo až po prečítaní celej knihy pochopí človek posledné vety.
Láká mně to a většinou mně to i přemůže. Teď u Lodi mezi hvězdami třeba Amy zjišťuje, KDO ji vlastně odpojil, a já zrovna narazila na Synovu větu: "To já tě odpojil." takže to mně fakt naštvalo.
Přiznávám se, někdyv minulosti jsem neodolala a nakoukla.. Přestala jsem, protože požitek z knihy byl poté velice a vždy ochuzen. Takže - nedívat ;-)
Vložit příspěvek