Postava hledá autora - pomozte jí!
"Nesměle - s chvějící se hrudí odevzdávám světu něco stránek o životě, strádání, nadějích, touze, jež ve slastných chvílích oddechu, básnického vytržení vytryskly mi z nejhlubšího nitra.
Je mi souzeno, dokáži obstát před přísnou soudní stolicí kritiky? Leč to pro vás, citlivé vy duše, nevinné vy dětské mysli, vy se mnou spřízněná věrná srdce, to pro vás jsem je psal, a jedna jediná krásná slza v oku vašem skytne mi útěchu, zhojí ránu, již zasadí mi studené výtky necitelných recenzentů!
Berlín v květnu (18--)
XXX (student krásné literatury)"
Tolik autorova předmluva. XXX je vypravěč a titulní postava, však je to také (napůl) jen a jen o něm.
kdepak, hledaná postava, vypravěč svého života, XXX (student krásné literatury), je autor, jak říká předmluva...
Přidám nápovědu, která odhalí mnohé:
"Předmluva (autorova, vyřazená)
S jistotou a klidem, jež vrozeny jsou skutečnému géniovi, odevzdávám svůj životopis světu, aby se na něm poučil, kterak se vzdělat ve velikého kocoura, aby poznal, že má skvělost nemá hranic, aby si mě zamiloval, vážil, obdivoval mě, ba kořil se mi.
Kdyby snad měl někdo tu opovážlivost a pokoušel se vznášet nějaké pochyby o ryzích hodnotách té výjimečné knihy, nechť si uvědomí, že má co činit s kocourem, jenž obdařen je důvtipem, rozumem a ostrými drápy.
Berlín v květnu (18--)
XXX (význačný a proslulý literát)"
K lidem se jeden může dostat různě - já jsem se ke své paní přidal a šel s ní domů. A jméno taky může jeden dostat různě, moje paní se jednoduše podívala na hodinky, bylo právě ...
Tak jsem získal své zvláštní jméno. Ale ani můj pán se nad ním nepozastavil. on i jeho partnerka jsou výjimeční. A já se u nich mám skvěle, mohu zapomenout i na to, že dřív jsem hledal miny, místo toho mě paní učí lidskou řeč.
Pojďme rovnou do 16. století.
Intriky, vraždy, spiknutí...
To je člověk rád, že v některých vypjatých situacích má na sobě hnědé pantalony, aby se u dvora společensky neznemožnil.
Intrikami se na dvoře Jindřicha VIII. nešetří, a kdo na to doplatí? Kdybych nebyl tak ehm... lstivý a prozíravý, mohlo to špatně dopadnout.
Ale díky svému důvtipu jsem se dožil devadesáti let a teď mám na co při sklence klaretu vzpomínat.
Co bych vám tak ještě o sobě řekl...
Vlastně moc velký krasavec nejsem, trochu šilhám.
Ale ženám to nevadí!
I když můj pán Benjamin by možná řekl, že mojí hlavní předností je, že umím rychle utéct.
Jsem hrdinou asi čtyř knih, hledám svého anglického autora, který nepsal jen o středověku, ale i o starověkém Římě nebo Egyptě.
Vždyť mě musíte znát, jsem sir...
Ráda bych Ti pomohla k nalezení, ale jsem vedle jak ta jedle a přítel google nepomohl.
tak já jsem byla úspěšnější: "Nejmilejší synovec kardinála Wolseyho, Benjamin Daunbey, a jeho povedený sluha a společník Roger Shallot" - vypsala jsem pro jistotu všechny hlavní postavy, protože nejprve byl dotaz na sluhu, nakonec na sira...
Autorem všech je ale nesporně Michael Clynes (něco jsem kdysi četla, ale to už zavály písky času ;-)
Ano, soukroma uhodla.
Je to Roger Shallot, nejprve zbabělý sluha, později sir, v této části života se ta zbabělost už tak nezmiňuje :)
Předávám.
Zejména z britské literatury víme, jak se internátní školství na žácích podepisovalo (podepisuje?), a mnohem tvrdší zacházení slibuje vojenská internátní škola, dokonce v nám výrazně bližším středoevropském prostředí. To se pak nemůže nikdo divit, že je zdejší frekventant zmatený... (inspirováno autorovou mladickou zkušeností, hledaný titulní hrdina se samozřejmě zove jinak).
Text příspěvku byl upraven 29.02.24 v 19:53
Teď trošku změna, bude hledat adresátka odesílatele. Jde o knihu korespondence známého autora jeho partnerce , pozdější manželce.
Výborně, našli se.
Velice láskyplné dopisy, Karel Čapek musel svoji Olinku opravdu velmi milovat. (Listy Olze).
Text příspěvku byl upraven 02.03.24 v 12:33
Poněkud v pozadí, ze stejné doby, vydané souhrnně jen nepatrně později, byly ale dopisy "neoficiální" lásce autorově.
Vložit příspěvek