Život s vysokou inteligencí diskuze
Monika Stehlíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/317756/mid_zivot-s-vysokou-inteligenci-6Et-317756.png
4
94
94
Vysoká inteligence je v povědomí lidí automaticky spojovaná s úspěchem a skvělým životem. Málokoho napadne, že by to mohlo být přesně naopak a že spousta nadaných lidí, pokud správně neporozumí své odlišnosti, může prožít nenaplněný život plný utrpení, problémů, nepochopení, odmítání a předstírání. Vysoká inteligence může také znamenat velké pochybování, nedostatek sebedůvěry, vysokou citlivost a zranitelnost, pocit osamělosti a odlišnosti. Velmi chytří lidé často mívají pocit, jako by byli z jiné planety. Tím, že mají odlišný způsob myšlení a prožívání, bývají nesprávně chápáni, což vede k ještě většímu uzavírání se těchto lidí do sebe. A přesto i pro ně existují cesty k nalezení vlastní hodnoty, ke štěstí, seberealizaci a k plně rozvinutému životu. Čím dříve je poznají, a to nejlépe už v dětském věku, tím méně času v životě promarní. Tyto cesty poprvé na českém trhu odkrývá tato knížka z pera zkušené koučky a terapeutky, která má s problematikou vlastní osobní zkušenost.... celý text
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Štítky knihy
psychologie IQ, inteligence životní problémy nadání
Autorovy další knížky
| 2016 |  Život s vysokou inteligencí |
| 2018 | Nadané dítě: Jak mu pomoci ke štěstí a úspěchu |
Reakce na komentář od MadlenkaM:“autorka hodila do jednoho pytle spolu s inteligenčně nadanou pidi-menšinou i jedince, kteří vynikají ve sportu apod. Vážně jablka a hrušky?! Hovoříme přeci o lidech, kteří mají v IQ testech nadprůměrné výsledky. Ne ve sportu. Ne ve vaření.“ - - - I k pohybu je nutná inteligence. Zpracování rovnováhy, senzorických vjemů a přesnosti pohybů jistě určitou inteligenci vyžaduje, i když to nemusí být nutně ten typ inteligence, který je zapotřebí k testům IQ, a ačkoliv toto zpracování informací není tak komplexní, jako to, které se za inteligenci považuje běžně, bez pochyby se o určitý druh inteligence jedná. Je pravda, že někteří sportovci jsou hloupí, pokud jde o normální inteligenci, ale jistou část zpracování informací nadprůměrnou mít musí. Autorka se zde tedy nemýlila, jen dokázala překročit běžné škatulkování pojmu inteligence. Rozhodně nehovoříme o lidech, kteří mají nadprůměrné výsledky IQ testů. Inteligence celkově je natolik komplexní, že není možné ji spolehlivě testovat. K IQ testům i k vaření nebo chování rybiček potřebujete určitou inteligenci a hloupý člověk nic z toho dobře nezvládne. Pokud někdo v něčem vyniká, ale má špatné IQ testy, může to ukazovat chybu IQ testů stejně jako to, že člověk, který je (nebo by mohl být, kdyby měl jiné podmínky) v něčem dobrý, je málo inteligentní. IQ testy sice často obsahují testování různých typů inteligencí, ale toto rozdělení nikdy nemůže být dostatečné a testovat vše. Možná testují inteligenci v průměru lépe než vaření, ale jen v průměru a rozhodně netestují vše.Konečně na definici inteligence se vědci nikdy neshodli a jak chcete testovat něco, co nedokážeme ani definovat? Další námitka byla, že se kniha o inteligentních lidech týká (nebo by měla) jen několika málo procent lidí. Ani to není pravda. Neexistuje žádná čára, která by oddělovala ty, pro které to platí a ty, pro které to neplatí. Lidé jsou různě inteligentní. To, kde uděláte onu pomyslnou čáru je spíše otázka volby než nějaké výrazné odlišnosti. Proto to, co je v knize popsáno platí pro mnoho lidí – jenom pro ty, kteří jsou více inteligentní, to platí více a pro ty méně inteligentní to platí méně a pro některé téměř vůbec. Ale řekl bych, že alespoň z malinkaté části to platí téměř pro každého. Proto se také v knize poznalo mnohem více lidí než těch pár procent, kteří excelují v testech inteligence. Rozhodně si nemyslím, že je to špatně.