Konec světa diskuze

25.01.2015

(V prvním bloku žvásty o úpravě, ty můžete přeskočit, v druhém už rozebírám příběh.)

Kniha se krásně drží v rukou díky měkké vazbě, hlavně když si čtete do dvou do rána. (Tohle se mnou ten příběh dokázal udělat, no věřili byste tomu?) Obálka je graficky báječná a dokáže upoutat pozornost.
Co dalšího dokáže upoutat pozornost, avšak už ne v tom pozitivním smyslu, je úprava samotného textu v knize. Jelikož je text příliš dole a blízko vnitřnímu okraji, hůře se čte. Obsahuje navíc mnoho chyb a největší hrůzu ve mně vzbuzovaly dvě tečky na konci jedné věty zhruba v polovině knihy. Podíval jsem se na tiráž, abych zjistil, kdo tuhle hrůzu mohl vypustit, ale pro jistotu se tam typograf raději ani nepodepsal. 1. vydání Konce světa opravdu nedoporučuji těm, kteří by chtěli zlepšit své gramatické dovednosti.
Je používáno až příliš mnoho opakujících se slovních spojení, například téměř všechny časové úseky, kdy postavy dělají něco nudného nebo se točí na místě, zkrátka co autor potřebuje přeskočit, trvají „zhruba hodinu“, což mi přišlo celkem úsměvné, ale co bychom autorovi neodpustili.

Teď už k samotnému příběhu. Přišlo mi zajímavé a nesmírně zábavné, jak autor přeskakuje mezi postavami a zprostředkovává nám v krátkých úsecích děj z jejich pohledu, například hned ze začátku, kdy se mají Church a Ruth potkat pod Albert Brigde. Kdo knihu nečetl, těšte se na část v místnosti se zrcadly, je to fascinující a autor plně využívá potenciálu přeskakování z jedné postavy na druhou. Kniha je v tomto velmi promyšlená a neskřípe.
***SPOILER*** V čem ale hodně zaskřípala, je část, kdy jsou Church, Veitch a Tom vězněni v žaláři a jakási podivná Deus ex machina v podobě „Ženy z Pozorovatelny“ jim otevře celu a zachrání je. Samotný Church tento termín použije, ale autor mě ani tímto řešením nezbavil pocitu, že sám nevěděl, jak Churche a ostatní osvobodit, a tak se utekl k tomuto triku z antiky. ***KONEC SPOILERU***
Když se do příběhu připletla Laura, přinesla s sebou konečně nějaké oživení. Je to přesně ta postava, kterou si ze všech oblíbíte nejvíce, „badass“, ale v skrytu duše správňácká. S jejím příchodem se však kromě vtipných dialogů do příběhu vmísil i naprosto zbytečný sex, který by se dal vyškrtnout. V dnešní době je přeci jen toto téma dostupné až až a klasický čtenář opravdu netouží si o tom i číst. (A to ještě chápu, když si jedna dívčí postava do sebe vpravila násadu koštěte napatlanou jakousi drogou, jelikož toto opravdu „čarodějnice“ v minulosti dělaly. Kniha uvádí mýty a záhady s takovou přesností, až mě to zarazilo, jak si je autor dokázal správně v takovém množství vyhledat.)
V knize je používání drog k dosažení jakéhosi čarodějnictví běžná věc, ale to se nijak nevylučuje s minulostí, jak jsem již uvedl, toto jsem tedy ještě dokázal přijmout. Co mě ale iritovalo, byl přístup hlavních postav, jak už tu někdo naznačil. Celým příběhem je opravdu protkáno tvrzení, že nikdo z nich není pořádný hrdina a že vůbec neví, jestli na to mají a další žvásty. Chápu, že zachránit svět je celkem tvrdší oříšek, ale když je to omíláno pořád dokola, čtenáře, nebo alespoň mě, to časem bude pořádně štvát a donutí ho to přát si, aby Churchovi Divoký hon alespoň vytrhl jazyk.
Konec je samozřejmě otevřený, vzhledem k tomu, že je to první díl z trilogie, ale i tak se dočkáme nějakého toho rozuzlení a dokonce i (ne)příjemného zvratu.
Svět Věku rozvratu je promyšlený snad až do posledního detailu, nebo alespoň budí takový dojem. Celkově ale vidím knihu někde mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami, to kvůli výše zmíněnému spoileru, neustále si stěžujícím (a občas pitomým, protože si jdou v noci na pivo, i když jim hrozí smrtelné nebezpečí) hrdinům a několika setkáním s dalšími postavami, které se tvářily náhodně, ale bylo jich tolik, že to nešlo přehlédnout. A jelikož nelze hodnotit třemi a půl, budu muset dát čtyři hvězdičky. Slabé čtyři.