Sabagiro už ne! diskuze
Martin Surovec
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409090/bmid_sabagiro-uz-ne-CZw-409090.jpg
4
31
31
Flegmatik Šupl a perfekcionista Martin se rozhodnou vyrazit třiadvacetiletou Škodou Forman na velkou výpravu. Směřují do míst, kam jim české velvyslanectví v Moskvě důrazně nedoporučilo jezdit. Aby toho nebylo málo, přiberou do party úplně cizího kluka z internetu, protože se to ve třech lépe táhne (a taky platí). Během cesty vyjde najevo, že ani tři páry rukou nestačí na to, aby odtlačily auto z vyprahlé pustiny, a ani troje oči nevypátrají peněženku ztracenou na území zkorumpovaných policajtů. Dobrodruzi se sice vyhnou válečnému Donbasu, ale přesto je v noci překvapí nedaleká střelba ze samopalu. Jakmile však opustí Rusko, všechno se změní. V Gruzii klukům okamžitě učarují majestátní scenérie Velkého Kavkazu a přivítají je místní lidé s neutuchající touhou nezištně druhým pomoci a náležitě je pohostit. Zdá se, že nebezpečí pominulo… Nebo ne?... celý text
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Štítky knihy
Arménie Rusko cestování Turecko divočina Ukrajina Gruzie Škoda (automobily) státní hranice lanovky
Sabagiro už ne!
Zatím jsem zhruba v polovině - nesmím ji zhltnout najednou. Super, výborné - přesně, co jsem od toho očekával. Svižné, důvěryhodné, vtipné, východní absurdistán. Zažil jsem v malém v loňském roce, co je přejíždět hranice mezi Polskem a Ukrajinou. Stáli jsme ve směru tam asi 4 hodiny, ve směru do Polska celou noc (22:00-3:00 hod.) - poslal bych tam všechny ty zastánce czechxitu a přímé demokracie, aby si zažili, co by následovalo po vystoupení ČR z EU!!! A to na nás byli hodní - zájezd Univerzity Karlovy. Polský autobus před námi - všechny zavazadla ven, spočítali zavazadla, cestující - má někdo dvě zavazadla? Sedí to ... (dokonce s námi jel i můj ruský kamarád, náš student, ještě ke všemu téměř nevidomý - hned první ukrajinský celník si pro něj přišel - no, bylo jim to divný, že Rus cestuje z Polska, resp. z ČR přes Polsko na Ukrajinu (válka mezi Ukrajinou a Ruskem), ale bylo to v pohodě. Za hranicí jsme nabrali válečného veterána z té války na Dombasu - byl si v Polsku vybrat auto na ruční řízení, přišel totiž v té válce o nohu, jenže kdo mu to proplatí. Jel domů . běžný jev, že tam stopujou. Prý, kdybych neměl zahrádku, neuživil bych se. Jsem v invalidním důchodě. Vysypali jsme ho před hotelem ve Lvově asi v 0:30 hod. (to bylo to zdržení na hranicích), že prý si už nějak poradí a těch pár desítek km zase dostopuje. (na Haliči se mi moc líbilo - zkazilo to až poslední odpoledne ve Lvově, kdy se nás na náměstí pokusila okrást jedna banda). Ještě bych rád i touto cestou poděkoval Martinovi za to, že mi vyšel vstříc a prodal mi se slevou knihu v e-podobě - jsem slabozraký a raději čtu knihy hlasovým výstupem, nenamáhá to tolik zrak. Měl by psát a vydávat podobné knihy i jako e-knihy. Díky. Bral bych, kdyby kluci udělali i přednášku na cestovatelském festivalu Kolem světa. Fotek mají určitě dost a vyprávět je co.