Propast diskuze
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475456/bmid_propast-JRc-475456.png
3
544
175
Je stará legenda horských vůdců o nadpřirozené síle shazující lidi do hlubin jenom strašidelná fáma, nebo obsahuje zrnko pravdy? Bývalý lezec trpící panickým strachem z výšek narazí na legendu o skalní plošině v Tatrách, kde neznámá síla nutí lidi, kteří tam zabloudí, skočit do propasti a zabít se. Neobvyklé množství smrtelných nehod v této oblasti mu nedá spát. Rozjede pátrání na vlastní pěst, jenže skutečnosti, které odhalí, se vymykají lidské představivosti a chápání. Za svou zvědavost krutě zaplatí – sám se ocitne na hraně propasti. Je stará legenda horských vůdců o nadpřirozené síle shazující lidi do hlubin jenom strašidelná fáma, nebo obsahuje zrnko pravdy? Propast je další mysteriózní thriller z pera Jozefa Kariky, autora románů Strach, Trhlina, Tma nebo Smršť. Jozef Karika, narozený v roce 1978 v Ružomberku, je slovenský spisovatel a novinář, bestsellerový autor, který prodal v České republice a na Slovensku více než 350 000 výtisků svých knih. V největší knižní anketě na Slovensku – Martinus Kniha roku 2014 -- se umístil na prvním místě mezi TOP 5 autory, o dva roky později skončil druhý. Za romány Propast a Černá hra je dvojnásobným držitelem Ceny literární kritiky Zlaté pero, dále pak osminásobným držitelem Zlaté knihy a trojnásobným Platinové knihy (za romány Ve stínu mafie, Trhlina a Propast). Román Strach se stal nejlepším hororem roku 2017 v Polsku, Trhlina pak v roce 2017 získala nejprestižnější slovenskou čtenářskou cenu Anasoft litera. Na motivy tohoto románu natočil v roce 2019 režisér Peter Bebjak stejnojmenný film, který svou návštěvností přepisoval na Slovensku historii.... celý text
Diskuze o knize (6)
Přidat komentář
(SPOILER) Rade. Vďaka za komentáre. Nejako sa do Slavkovskej doliny bezpochyby dostať dá, no autor bohužiaľ opísal veľmi presne a preto nereálne, kadiaľ sa tam má ísť. Vraj cez morény, no žiadna moréna sa ani zďaleka nepribližuje k turistickému chodníku. Navyše sa v závere knihy mal tou cestou plaziť ťažko zranený hlavný hrdina, čo už je úplne mimo reality. Mimochodom, ešte aj mapy o tomto mieste zavádzajú - z doliny mal vytekať potôčik, ale už vyschol tak dávno, že po ňom niet ani stopy.
Ještě poznámka: Dnes, z důvodu ochrany přírody, se v Tatrách bez horského vůdce mimo značený chodník jako turista ani nesmíte vydat. Turistické trasy pro vysokohorské turisty, které já pamatuju ze svého mládí (ani tehdy to nebyly oficiální turistické značené cesty) a které popisují cesty i k Szontághovu plesu, jsou dnes už pro běžné turisty nedostupné, pokud se zde nechcete pohybovat tajně a na černo. Prostě je to tak...
Adhara: Ano, máte pravdu, dnes je turistický chodník tak zarostlý kosodřevinou, že se z něj přímo nedostanete ani ke Slavkovskému pliesku, které je skutečně jen pár metrů od magistrály (byla jsem zde letos v červenci). Ale to neznamená, že pro zkušeného tatrance není možnost do Slavkovské doliny proniknout, samozřejmě, že je, jako do každé tatranské doliny, jen je nutné znát místa nástupu do doliny i kudy překonat neprostupnou kosodřevinu.
Ano, je to tak, cestičku pro běžné turisty do doliny nenajdeme. A mrtví lidé, kteří měli v dolině zahynout, taky neexistují, to už je samozřejmě autorova fantazie.
Rade: S tým stavaním na reálnych faktoch musím odporovať. Pokúsila som sa dostať čo najbližšie k miestu deja, ale Slavkovská dolina je absolútne nedostupná z turistického chodníka, ktorý spomína, Szontághovo pleso takisto a tí ľudia, čo v Slavkovskej doline zahynuli, sú tiež výmyslom. Jednoznačne popísané miesto je v tomto prípade obrovským mínusom knihy. Každý tam môže ísť a presvedčiť sa, že skutočnosť je iná.
Štítky knihy
záhady horory paranormální jevy nevysvětlené, nevyjasněné jevy pobyt v horách Vysoké Tatry
„Od Sliezskeho domu: magistrálou (červená) smerom na Hrebienok. Asi po pol hodine cesta prekračuje úžľabinu s potokom. Tu z cesty odbočíme a vystúpime povedľa potoka (hustá kosodrevina) na trávnaté úbočie Sennej kopy a do Slavkovskej doliny. Dolinou vystupujeme po tráve a sutinách do hornej časti doliny pred Szontághovo pleso.“ (J. a A. Andráši: Tatranské vrcholy – vysokohorský sprievodca, Šport, 1973)
Navazuju ještě na předchozí diskuzi: Neodolala jsem a cestu k Szontághovu plesu jsem vyhledala ve svém starém průvodci z dob, kdy se ještě vysokohorští neorganizovaní turisté mohli vydávat na túry po celých Tatrách bez ohledu na značkované cesty. Takže: Skutečná dolina, ale přesto těžko dostupná, dnes asi ještě mnohem hůře, než dříve, jak jsem se sama v létě přesvědčila při pokusu proniknout aspoň ke Slavkovskému pliesku.
Panu spisovateli do hlavy nevidím, ale vlastně to odpovídá mé představě o lokacích v jeho knihách. Tipuju, že si tajemnou, před turisty skrytou dolinu vybral pro svůj tatranský horor záměrně, skutečné místo, ale přesto ne snadno přístupné. A pak, k takovému tajnému skrytému koutu (z magistrály do doliny ani nedokoukneme!) se lépe domýšlí temné a strašidelné fantazie, duch skoku by asi nemohl řádit pod Rysy nebo na Kriváni, kde se to hemží zástupy turistů… :)