Intelektuálové diskuze

Omlouvám se. Ještě jednou jinak. Podívejme se na to z tohoto úhlu: vypustí-li nějaký obzvlášť zhýralý a zvrhlý intelektuál (a tací asi jsou podle P. J. skoro všichni) do světa myšlenky, idee, které sice mohou znít líbivě a lákavě, na povrch spravedlivě, ale v jádru jsou iracionální a nemorální a lidé se jich později ujmou a přivedou je k životu, kdo si více zaslouží odsouzení? Ti, kdo například hlásali, že kapitál se má rozdělit mezi všechny, nebo ti, kterým se ten nápad zalíbil a začali ho s puškami v rukou zabírat a "rozdělovat"? A jinak, jsme-li okouzleni šlechetnými myšlenkami filozofů a zjistíme-li posléze, že oni sami tak vznešení nebyli, je to důvod vzdát se těch myšlenek, obohacujících náš život? Zahodit je a nadále žít přízemně? Když mohli oni, proč ne já?
Jistěže nechci bránit žádného mizeru, byl-li v životě opravdu mizerou, ale nehrajme si spolu falešnou hru na svůdce a svedené. To nejsou žádné naivní panny, které má ochraňovat "poselství" této knihy, ale může být tak maximálně vědomostním doplňkem pro dospělé, sebevědomé, racionálním uvažováním obdařené lidi, schopné minimálně vnímat základy lidské morálky. Pro lidi, kteří nedají jen na to, co jim kdo řekne, nebo napíše, ale kteří sami dokážou skrze rozum, ale i srdce vnímat to, co je podstatné. Je-li ještě nějaký rozum na tomto světě.