Steve Rune Lundin

Akcia, mohla by potešiť angličtinárov:

https://www.humblebundle.com/books/steven-eriksons-malazan-book-fallen-tor-publishing-group-books?mcID=102%3A64dfb1a0c85c2412b90b3f26%3Aot%3A56cfa0c4733462ca894b32ad%3A1&linkID=64dfb1a188c1592fc909cfdf&fbclid=IwAR3KbmxHxahGvnZ9i3TZMMljufqje8Bxf5E51KwjZGfeR4yw9232eFv7zNQ

Začínám Vzpomínky ledu a můj názor na Eriksona ještě bezpochyby projde několika proměnami. Zatím se kladné a záporné stránky jeho psaní celkem ruší navzájem. Jak už tu bylo řečeno, rozmáchlost a "propracovanost" jeho univerza je smrtelně postřelena jeho neschoností či neochotou ho srozumitelně podat. Osobně nemám nic proti nutnosti dohledávat pojmy na malazské wikipedii nebo legii, jenže když si po dočtení knihy musím ještě dohledat, o čem doprdele jednotlivé linie byly, je to už trochu problém. K tomu ještě nutno připočíst problém absence nějaké ústřední linie, kterou by člověk mohl od začátku sledovat a která by v něm probudila nějaké zaujetí. Erikson mě dovedl k tomu definovat si tzv. "mrtvý text". Je to něco, co je napsáno krásným jazykem, velmi dobře, někam se do nejspíše ubírá, jenže vás to ničím nechytne za srdce a kdyby na druhé straně přiletěli alieni a všechno vystříleli blasterama, tak je vám to vlastně u zadku.

Proč jsem dal propracovanost do uvozovek? Protože ve mě během Domu mrtvých vyrašilo podezření, že autor vytvořil jakousi falešnou propracovanost, ve které toho zoufale málo definoval přesněji a v zásadě si může vždycky odněkud vyloupnout, cokoli se mu bude zrovna hodit pro pokračování příběhu. Postavu může vždycky trefit ascendence, další forma blíže nespecifikované magie, boží záměr nebo kdovíco ještě.

V čem Erikson funguje parádně, je specifický humor a konkrétní scény nebo nástroje, čím víc ovšem člověk oddaluje pohled, tím víc je to v pytli. Aktálně tedy beru Malaz jako prozaický slovník možností fantasy žánru, nikoli jako něco, k čemu bych se měl v budoucnu vracet jako k supr fantasy storce. To si radši přečtu něco, co má jen pár postav, ale o to více života a jiskry.

Myslím si, že po duševní stránce není autor v pořádku. Jeho duševní stav, vnitřní rozpolcenost a neutříděná mysl se hodně promítá do jeho knih. Když pominu gigantické množství postav, tak je příběh někdy zajímavý a má spád. Některé části, zejména popisné naprosto hrůzně nezajímavé a jsou tam asi proto, aby autor zkoušel mou trpělivost, jestli knihu nehodím do krbu. U některých částí mám na to obrovskou chuť. Jiné části jsou zase totálně zmatené. Ale zase bych přišel o ty dobré, jsem u třetí knihy, tak uvidím jestli se to zlepší. Třeba navštívil v pozdějších letech psychologa.

Dovolím si povedať, že Autorov štýl písania je mimo hranice obyčajného vnímania väčšiny ľudí. Kombinácia jeho fantázie s tým ako to NE/vie pre mnohých čitateľov zrozumiteľne podať na papier, činia z jeho kníh geniálne- kultové diela alebo (a zároveň) ťažko pochopiteľné príbehy, nad ktorými nejeden zlomí palicu..... Fakt neviem, či chcem aby toto vyznelo že ho ospevujem alebo sa sťažujem, v každom prípade som veľmi rád, že som sa k nemu dostal. :)

Tohle, myšleno MKP, je mustr pro hardcore fantasy. Mám rád Tolkiena, Sapkowského, Martin mi spíš leze krkem, protože si s fans vytírá prdel, ale každý má svůj styl. Tolkien je jako základní kámen, ovlivněn dobou psal jinak než současný autoři. Sapkowski už k tomu přidal víc špíny, příjemný vulgárnosti a humoru. A pak přišel Erikson, namíchal to všechno dohromady, citlivě a správně odměřoval jednotlivý ingredience a výsledkem je delikatesa, po který se musí každej fanda fantasy olíznout a s očima navrch hlavy nechat v sobě doznívat všechny ty roztodivný chutě. Za mě jednoznačně TOP! Ale je fakt, že to ne každýmu sedne, kvůli tempu a i kvůli tomu, že autor nechává hodně věcí nepopsaných a čtenář musí víc zapojit vlastní fantazii.

V některých komentářích se uvádí jak moc je autor jedinečný a proto úžasný a já naprosto soulasím. Nicméně budu upřímná - k Eriksonovi jsem si cestu musela najít. Bez obalu přiznám, že Měsíční zahrady pro mne byly značně nestravitelné a nudné. Rovněž nepatřím mezi fanoušky, kteří přečtou celou sérii na jeden zátah, kvůli vysoké míře deprese a úmrtnosti. Takže dám 2-3 díly za sebou a pak musím přejít na chvíli na něco jiného. Každopádně u tohoto autora mám jistotu, že až budu číst sérii odznova, určitě tam objevím spoustu nového. A příště zase. A potom zase...

Velice nedoceněný autor, který ve své Malazské knize Padlých dal žánru fantasy úplně nový rozměr.

Miluji Malazskou knihu padlých nejlepší fantasy

Dostala se mi do rukou serie Malazská Kniha padlych tak jsme zvědavy :-)

Nejúžasnější fantasy série jakou jsem kdy četla , hned po dokončení 10 dílu jsem začala číst celou sérii znovu abych si ji řádně užila se všemi znalostmi co mám ( poprvé jsem trochu ze začátku tápala ) škoda , že skončila - dalo by se ještě navázat , nebylo tam vše zcela vysvětleno . Miluji Malazskou knihu padlých . Nějak si stále nejsem jistá , kdo vlastně Rychlej Ben doopravdy byl , třeba napodruhé pochytám . ( Matka noc ? )

Často jsem přemýšlel, jestli je Erikson šílenec nebo génius. Po letech přemýšlení jsem došel k jasnému závěru - je to šílený génius. A jeho MKP je něco nepřekonatelného.

Ambiciózní megaloman s velkou fantasií, který umí skvěle napsat epické scény, ale knihu nedokáže srozumitelně podat. To že píše složitě, ještě podle mě neznamená, že to je i kvalitní. Jeho knihy to je většinou 600 stran, kdy nevíte která bije a 200 stran strhujícího akčního finále (ale stejně nepochopíte o čem to bylo).

S Eriksonem mám jeden obrovský problém. Co jsem začal číst MKP, ostatní autoři fantasy jsou najednou jen Béčka.
Je Erikson, pak dlouho nic a potom teprve další moji oblíbenci.

Jedním slovem "génius". A to velmi plodný. Jak mám rád Gemmellovu jednoduchost, tak u Eriksona jsem náročnosti jeho příběhů a postupnému otevírání světa přišel na chuť téměř okamžitě. Píše temně, píše vtipně, píše brutálně, píše hodně a to je jedině pro nás fanoušky dobře. Jeho Malazská Kniha padlých patří do mého topu "Dark fantasy ság".

Nemusí se vám MKP líbit, ale nemůžete Eriksonovi upřít fantazii a talent. Dávám přednost George R. R. Martinovi, ale přesto do světa Malazu občas ráda zabrousím.

George R.R. Martin bol donedávna u mňa číslo jeden, ale po prečítaní šiestej MKP sa prepadol na druhé miesto. Všetky zložité deje z jednotky, dvojky a ostatných kníh súvisia s ostatnými a neskutočne prepracovaný svet začne dávať zmysel nie po prvej ale po minimálne štvrtej knihy. Stále nemôžem uveriť, že taký epický svet mohli vytvoriť iba dvaja ľudia!