Ladislav Kubíček

Dostala jsem od života ten dar, že jsem Ladislava Kubíčka znala osobně a za jeho působení ve Vysokém nad Jizerou jsme ho opakovaně s budoucím manželem navštěvovali. Sedět s ním u jednoho stolu, pít čaj, jíst čerstvé housky z místní pekárny ( to byl panečku páteční půst :o), a hlavně naslouchat jeho slovům, vnímat jeho postoje k životu a názory - to celé v ovzduší přátelského porozumění, to byly chvíle, na které se nikdy nezapomene. Setkala jsem se i s názorem, že byl příliš radikální, já ho nikdy takto nevnímala a použila bych úplně jiné slovo - byl hluboce pravdivý a zároveň lidský. Jeho smrt jen potvrdila jeho život, to, jak každého člověka přijímal, nehledě na osobní bezpečí. Hluboce mne zasáhlo, když byl zabit, i když v té době už jsme nebyli v kontaktu.
Nikdy na něho nezapomenu a spoléhám na něho dál. Ten, kdo miloval život a lidi tak, jako on, se za nás určitě u Boha přimlouvá i dál.