Josef Čapek

Můj strejda z Kopečku a Josef Čapek
Můj prastrýc MUDr. Jan Peřina z Kopečku u Olomouce byl jako student medicíny po událostech v listopadu 1939 zatčen a deportován do koncentráku. Jako dítě jsem nad jeho historkami o seznámení se spoluvězněm Josefem Čapkem zavracel oči a navíc jsem musel při návštěvách všechno dojídat, protože v lágru byl přece hlad. Škoda, že jsem ho tehdy neposlouchal víc, byl jsem ale zkrátka moc malý. Naštěstí mi dávnou vzpomínku na prastrýcovo vyprávění vrátil starý článek na internetu (z HN 2006, strojový překlad ze slovenštiny - bez záruky).
Cituji: "Na první setkání s Josefem Čapkem nemůže zapomenout ani doktor Jan Peřina. Ke konci léta 1942 onemocněl a nějakou dobu ležel v táborové nemocnici. Vrátil se do bloku a naproti sobě spatřil malého, brýlého člověka. "Už z dálky mi říká: Já jsem Josef Čapek a zabral jsem ti postel! Odpovídám mu: Já jsem Honza Peřina, klidně můžeš zůstat, já lehce vylezu navrch... Byl jsem rád, že spával v mé posteli a neměl starosti s vyskakováním na vrchní palandy.Peřina s Čapkem později pracovali v jednom komandu - "on v malířské dílně a já ve vedlejších místnostech, kde se zhotovovaly rámy na obrazy... Jednou chtěl jeden esesák od něj nějaký obraz. Poradil jsem mu, aby takovému primitivovi namaloval něco primitivního. Náhodou jsem měl u sebe pohlednici německého tanku Tiger. Namaloval ho v pestrých barvách, jak prochází průsmykem. V pozadí ještě přidal jeleny v říji. A to se esesákovi náramně líbilo. Když si obrázek bral, řekl: Capek, Sie sind wirklich ein Kunstmaler! Teprve teď byl podle něj skutečným malířem."
Taková práce ho však ubíjela. Tvrdíval, že více, než kdyby dělal těžkou fyzickou práci. Jistý čas uvažoval, že se dá přeložit do jiného komanda, což mu nikdo neschvaloval. Čapek říkal: "Když kreslím tyto otřesné kýče, je mi na zvracení!“ Pod tyto obrázky se nepodepisoval, i když někteří chtěli."

Vynikající spisovatel.

Josef Čapek byl sice spíš uznávaný malíř a umělec, který byl ve stínu svého mladšího bratra Karla, ale určitě patří i mezi důležité spisovatele naší historie.

Pro mě PAN spisovatel a hlavně člověk s otevřenou duší. Postava bratra samozřejmě ovlivnila jeho život, ale on sám se snažil jít svou vlastní cestou a to velice úspěšně. Ať jako malíř, nebo jako spisovatel- jeho pohádky provázely nejednu generaci dětstvím a jsou pořád aktuální.

"Mnohému z nás se zbořil celý svět o spravedlnosti dějin, toho podzimu 1938. Žijeme v troskách se silně otřesenými představami o spravedlnosti dějin, o ceně mravnosti a o pevnosti pravdy- jaká bída a přece- jaký životní úkol."
Josef Čapek v r.1939

Jeho Povídání o Pejskovi a kočičce mě provázelo dětstvím, provázeli dětstvím mé děti a nyní je čtu vnoučatům.....

nemyslím si i já že by Jozef Čapek byl lepší než brácha já je mám rád oba a myslím si že každý si aspon v jedné knize těchto dvou pánů najde svoje jak dospělé tak i děti jako třeba u Svěráka

Škoda, že bratři Čapkové zemřeli předčasně. Navíc u Josefa nevím, jestli se ví přesně, jak zemřel, ale raději to nechci vědět :(. Nakonec za rudé éry by mohli být nepohodlní a co by se s nimi stalo potom, kdo ví? Čest jejich památce.