zuzina88
diskuze
woodwarde: mě nic nevadí, já mám Motýlka (jako knihu) ráda. Ale nikdo nemůže přece tvrdit, že byl nevinný, vždyť i on sám o sobě napsal, že byl součástí pařížského podsvětí. A proslavil se jenom díky své knize. A Motýlek je román, ne vyloženě autobiografie, takže podle mého názoru může být Motýlek považovaný za antihrdinu.
To je zajímavé téma... Zvláštní, o knize se mi nikdy nezdálo, i když třeba v mládí jsem dost prožívala Hraběte Monte Christa či Tři mušketýry:-) Takový sen, že se prokopávám z pevnosti If, to bych si nepřála! :-) Mně se spíše zdává o filmech a hercích. Nejvíc na mě zapůsobil film Stalo se za bílého dne (ještě starý černobílý film), na který mě nechali dívat rodiče z výchovných důvodů, abych nechodila s cizíma pánama za čokoládové ježky:-) - bylo mi asi 8 let... Je fakt, že to ten správný účinek mělo, zdálo se mi o tom a křičela jsem ze spaní...
Já si dovolím nominovat Věčnou Ambru. Podle dnešních měřítek by mohla být nazývána stalkerkou :-) Neskutečně mě štvala, jak se vnucovala, neustále intrikařila a kašlala na své děti.
Henri Chariére alias Motýlek. Byl to šmejd, zlodějíček, kterému se podařilo se neskutečně zviditelnit skvělou autobiografií. Kdyby nebyl tak tvrdě odsouzený do kolonie, a trest si odseděl v nějakém pařížském vězení, ani pes by po něm neštěkl...Takhle my mnozí dříve narození čteme opakovaně Motýlka a v duchu ho litujeme a přejeme mu, aby se mu povedl hned první útěk... P.S. Copak asi dělají jeho indiánské dětičky??? Pokud si to ovšem nevybájil...:-)