notburga
diskuze
woodward: trefa! Odhalil´s mou tajnou dětskou lásku :)
Už se těším na tvou hádanku :)
Díky :) Básnička mi vážně neříkala nic. Já byla jako dítě spíš na Žáčka a moje děti básničky nikdy moc nebraly ;) Tak teda zkusím...
Postava, kterou hledáme, je velmi dobrým přítelem člověka velmi neoblíbeného u anglických důstojníků. Osud ho zavál z jeho rodiště daleko na východ a má ve velké oblibě doutníky :)
Já bych si tipla, že je to Ljuba Štíplová, i když mě nakoply spíše ty čtyři postavičky z Kokořínska :)
Prase jako hrdlička, obojí má ocas... používáme poslední dobou zcela pravidelně :)
Jo, starší knihy ve slovenštině jsou leckdy oříšek. takové cestopisy od Pierra Lotiho musím číst s papírem a tužkou, abych si neznámá slova mohla zapsat a později identifikovat. Ale líbí se mi ta malebnost jazyka, i když připouštím ,že podobné čtení si dopřávám jen jednou za čtvrt roku. :)
Já si při kočkách okamžitě vzpomenu na dvě věci: blogerku Petru Žallmanovou, která o nich píše opravdu úžasně a kterou jsem jako první viděla použít výše zmíněný úryvek z Pratchetta
http://zallmannova.blog.idnes.cz/
A pak Tuf od G.R.R. Martina. To byl zatracený kočkofil. Pokud někdy budu mít kočku, pojmenuje ji Kalamita, na jeho počest :)
"Žena zamrkala. "Bože, máte něco na krku!"
"To je kotě, madam," vysvětloval Tuf. "Velice přítulný tvor."
Jo, to je přesně to období, kdy přestávám se svým vkládáním a čekám, až zas ten šrumec přejde... :)
newtory: tak to nemělo chybu. Já zrovna dostala svrzáno za překlep v bohužel už vydaném článku. A to všechno po sobě čtu několikrát... Díky za zvednutí nálady :)
Medunakvera: To také někdy používám, je to pěkné :)
Jinak manžel včera nakráčel do kuchyně, kde jsem kmitala okolo sporáku a zcela vážným tónem pronesl: "Tak kde to vázne? Trvá ti to jak hladovýmu s.raní..." Já po něm loupla okem, pak šla do křečí a připálila palačinku. Jo, je to někdy zlatíčko, ten můj chlap :DD Jinak mu to prý řekl kolega z práce, tak mě chtěl taky pobavit :)
Haviland Tuf, jeho sebevědomí, mazanost a lásku ke kočkám bych chtěla mít :)
Aha, já si současné vyložila jako žijící, jinak by tu Mackerle byl taky a sním i Dušan Zbavitel
U mě to tak platí. Já podobné věci nepoužívám. Já jsem spíš na "hejbni kostrou", případně "leze to z tebe jak z chlupatý deky," což ale poslední dobou nepoužívám, bo syn hned začne šibalsky dávit ty chlupy a je po výchově :/
No, mě Sandokan oslovil až po tom "pravém" období, neb jsem o něco mladší než většina jeho příznivců. Byl to čtyřdílný film Sandokanův návrat, který vysílali na nově a čtvrtý díl pro malou sledovanou stáhli a nahradili ho filmem Kudrnatá holka. To se dobře pamatuju, neb jsem na ten poslední díl čekala 14 dní a pak ho odvysílali někdy dopoledne.Mou náhlou vášeň odnesly všechny školní atlasy, protože jsem v každém z nich vyhledala Indonésii, zakroužkovala jeden ostrov a dala k němu velkou vlajku s tygrem a název Mompracem. Nikdy na mě nepřišli - byla jsem premiantka třídy, že jo :)
Velmi rychle jsem se dostala ke kodovce se Sandokanem a ostatní filmy i knížky sháněla postupně. Jeden slovenský mi přišel domů teprve předevčírem. Filmy si občas s chutí pustím i dnes a znělku ze Sandokana mám jako vyzvánění na manžela. On je taky takovej fousatej... ale do další polemiky se radši pouštět nebudu ;)
Rychlé Šípy jsem taky okusila, ale jen sešitové komiksy. Do knih nějak nebyla chuť se pouštět, ale třeba to ještě napravím. Další moje vášeň byla jednu dobu Pokémoni, ale to už jsme zase jinde, i když díky nim jsem objevila později jiná kvalitnější anime...
Nj, moje děti to mají s klasickými pohádkami také na štíru... nějak je to nebaví. Asi jsou málo akční. Ale číst si nechávají ledasco, i ty pohádky - tak nevím :)))
Když jsme u těch pohádek, u nás hrozně rádi používáme... "asi vítr, Máchale" i když spíš jako upozornění, pokud nám něco spadne.
A pak nám doma řádí Japonec ONOSETO .. to říkáme dětem, když se kroutí a vymlouvají, že ono se to nějak asi samo. To vždycky kvitujeme právě zvoláním: "Aha, zase ten Japonec, co?" Už jsme na to naučili i spolužáky a děti od sousedů. Já jsem sice přes tu orientalistiku ,ale vocaď pocaď, že jo?
Tak série Ve Stínu Padišáha je také mým nejoblíbenějším Mayovským kouskem, i když Vinnetou se drží hned v závěsu. Jen se pamatuji, jak jsem v pubertě zjistila, jak to všechno s těmi knihami bylo doopravdy a kolik je tam nepřesností. To jsem se zařekla, že už to nikdy číst nebudu a na dlouhou Maye odepsala. Ale člověk roste a (snad) přitom i trochu zmoudří, tak se názor zase změnil. I knihy byly ve své době fenoménem, ať už byl jeho osud jaký chtěl :)
Jinak včera jsme nad tou zprávou s manželem poklesli oba. Nad čímž se zpětně dost podivuji, neboť manžel podle jeho tvrzení podobná díla přerostl už dávno. Ale stopy z dětství jsou někdy hodně silné... Teď čtu synovi před spaním Setonovy Dva divochy a zjišťuji, jak občas tajně poslouchá za rohem :))
No, já tady na to všechno právě čumím jak péro z gauče :)
A ty padající psy si živě představuju :)
Jinak pro mojí babičkou jsou takové ty podzimní plískanice bezpohlavním počasím :)
MGT - To mi připomnělo: Dám ti takovou, až se ti hlava otočí kousavym dozadu (můj táta) :)
Mě napadá tohle http://www.databazeknih.cz/knihy/pohadka-z-cukrenky-25043
Možná to není úplně ono, ale za přečtení stojí :)