Hraboshka diskuze

(Makropulos mě o pár minut předběhla předběhla :-) Aspoň se to tu rozjelo.)

Asi jsou prostě některé knihy víc zaměřené na děj, a u nich pak spoilery vadí... U Shakespeara je hlavní jazyk, u Dostojevského myšlenky, takže i když víte, co se tam stane, nepřicházíte o to nejlepší, co vám kniha může nabídnout. Těžko říct, jak moc by se čtení lišilo bez znalostí ze školy (nejen že známe děj, ale dělali jsme i různé rozbory, "co tím chtěl básník říct" a tak...) a je zajímavé o tom přemýšlet.
A u fantasy, detektivek a "lehčích" žánrů vůbec je důležitý děj. Zrovna teda Zaklínač má i jiné přednosti a prostě ho miluju, takže si ho s chutí přečtu (a klidně se u něj i dojmu) ještě několikrát, ale jsem ráda, že jsem si napoprvé mohla vychutnat všechno napětí a starost o osudy postav.

Taky čtu popořadě, od první strany do poslední, předmluvu na začátku, doslov na konci... Asi je to trochu nudné a nenápadité, ale nejspíš bych cítila přinejmenším neklid, kdybych to dělala jinak. :D

A konec dopředu znát nechci. Aspoň poprvé si chci užít napětí a překvapení, a když je kniha dobrá, ráda si ji pak přečtu znovu a budu se soustředit na jiné věci. Ale taky záleží na tom, o jakou knihu jde. Vědomí smrti Romea s Julií nebo vraždy starého Karamazova mě před prvním čtením moc trápit nebude, ale kdyby mi někdo spoileroval třeba Zaklínače, asi bych mu nepoděkovala.

Do minulosti asi ne, trochu škoda... Do budoucnosti by to prý možná šlo, kdyby se vyvinula dost velká rychlost. Jenže by se pak už nešlo vrátit, a stejně se nám to v nejbližší době asi nepovede. :D Budoucnost bych tedy viděla ráda, snad ještě radši než minulost...

Ten film je super. A já bych doporučila knihu Dveře do léta od Heinleina. Kdysi se mi hrozně líbila a už dlouho se k ní chci vrátit. Kromě cestování v čase je tam i skvělý kocour Petronius.

Jacck: Taky nehraju nějak moc (řekla bych, že mám tak možná jednu odehranou hru na 50–100 přečtených knih), ale zrovna na Zaklínače nedám dopustit. Xenogears vypadá dost zajímavě, něco takového by se mi asi líbilo.

encyklopedie: Jojo, hudba mi sice bohužel nic moc neříká, ale na tohle se chystám už od chvíle, kdy jsem nedávno podruhé viděla Vesmírnou odyseu a hrozně mě dostala.

Je pravda, že dost často tvůrci čehokoliv vezmou slavné jméno a napasují na něj vlastní příběh, který se pak líp prodává. Ale Zaklínač... to myslím není ten případ, jak už psal Jacck. Jsou lidé, co ho četli a pak si proto zahráli hry, ale rozhodně je víc těch, kteří až díky hrám zjistili, že nějaký Sapkowski vůbec existuje. Vážně tu nechci nikoho přesvědčovat, aby hrál hry, ani srovnávat hry s literaturou, protože to fakt nejde. Ale tvůrcům herního Zaklínače bych nevyčítala, že chtěli zbohatnout na známé "značce". Naopak jim patří dík za kvalitní práci, chytře vymyšlené příběhy, spoustu dobře napsaných (a do češtiny skvěle přeložených!) rozhovorů, ostatně i za popularizaci Sapkowského díla... A vůbec. A taky jsem se teď i na základě jednoho úkolu právě v Zaklínači konečně pustila do Tak pravil Zarathustra. :D

MikeDV3: Sapkowski taky nedá čtenáři nic zadarmo. Občas si s ním vyloženě hraje, a to způsobem, který by mě jinak asi naštval, ale jemu to ráda odpustím, stejně jako to dělá mnoho dalších čtenářů. :-)
Ne že by šlo vyloženě o hrozně náročnou literaturu, ale jednoduché čtení, kde je vše vysvětleno po lopatě, to také není. V Zaklínači je spousta náznaků a nedovysvětlených věcí.
Každopádně přeju, ať si čtení užiješ; vždycky závidím lidem, co s mou milovanou sérií teprve začínají. :-) A když se ti bude líbit, zkus potom i hry, pokud je neznáš. Určitě stojí za to.

Dneska nad ránem mi chvíli možná byla skoro až zima... Ale teď si říkám, jestli se mi to jen nezdálo. V tom vedru se mi ani číst nechce.

A u oblíbených postav mě asi málokdy něco štve... Možná jen věci, které dělaly v minulosti, nebo drobnosti - Cyrano, že si tak málo věří, Geralt, protože nemá rád kočky...
Ale mám i pár docela nesympatických oblíbenců, hlavně teda literárně–seriálových a komediálních. Třeba sir Humphrey z Jistě, pane ministře nebo Rimmer z Trpaslíka.

Taky tak. A vlastně skoro u každé knihy, co čtu, si říkám, že se k ní někdy vrátím, třeba za pár let... Opravdu málokdy se stane, že bych nějakou dočetla s vědomím, že už ji nikdy do ruky nevezmu.

MichelleS: Přesně, taky miluju, když mi až při čtení dojde, proč se ta kniha jmenuje právě tak.

Všimla jsem si, že se mi dost často líbí názvy, ve kterých je sloveso... Kdybych někdy něco napsala, pravděpodobně ho do názvu taky dám. :D

To mi připomnělo Zde by měly kvést růže. Skvělý název i sbírka. Taky se mi líbí název Tisíciletá včela, na to jsem si asi vzpomněla, protože vytáčíme med. :D
A už jsem to asi říkala, ale miluju názvy knih Loukotkové: Není římského lidu, Navzdory básník zpívá, Doma lidé umírají... Prostě paráda.

Dokážu si tedy představit, že sedět na balkóně s knihou v ruce, mít připravený kýbl vody a čas od času ji chrstnout na náhodného kolemjdoucího může být docela hezky strávený den... :-)

Já se teď v rámci ČV asi pustím do Dicka Francise. Už jsem od něj dlouho nic nečetla a docela se na to těším...
A pak tu mám připravenou knihu Kámen a bolest; nevím, kdy se k ní dostanu, ale dost si od ní slibuju... :-)

Lenka.Vílka: Díky; je mi jasné, že už se to někde řešit muselo, právě mě zajímala odpověď... Jinak s rozlišením komentářů a diskuze souhlasím a určitě bych diskuzi nerušila, spíš mi přijde škoda, že se dost málo využívá.
Jen bych někdy ráda napsala do komentáře třeba svůj názor na to, jak autor zvládl vývoj nějaké postavy, a když se to neobejde bez spoileru, tak radši nepíšu nic. Ale je fakt, že to můžu napsat do diskuze a třeba se mnou někdo bude diskutovat. :-)

A proč to vlastně nejde udělat tak, že by část komentáře obsahující spoiler byla rozbalovací, jako je to v různých jiných fórech nebo databázích? Pak by se nic nemuselo přesouvat a každý by si mohl vesele psát o zahradnících i umírajících postavách. A nehrozilo by, že si někdo spoiler omylem přečte - protože to se i při sebelepším označení může stát.

denib: To je zrovna jedna z těch věcí, které jsem nikdy neviděla, stydím se za to a měla bych s tím něco dělat :D

Eicherik: Upíry mám ráda klasické i moderní, krvesaje i abstinenty, prostě všechny. I když teda zrovna nemusí zářit na slunci... :-) Ale i to Stmívání si nejspíš někdy přečtu.

Tenhle víkend se mi čte dobře - jsem na dovolené, to toho vždycky nejvíc přečtu. :-)
Takže jsem dočetla Píseň o Bernadettě. Opravdu je to zvláštní kniha, hlavně tak posledních sto stran stálo za to. Místy byla moc krásná, místy zase docela dost děsivá. Každopádně skvělá.
A začala jsem číst knihu Radleyovi - upíři odvedle. Zatím zajímavé, upíry mám hrozně ráda, tak uvidím.

Myslím, že to byl náš učitel biologie na střední, kdo nám říkal, že kresby často zachycují živočichy lépe než fotografie, že si díky nim člověk lépe představí, jak to vypadá skutečnosti... Určitě to tak nebude napořád, technologie se přeci jen vyvíjí, ale něco na tom bude. Snad aspoň v papírových učebnicích a encyklopediích kresby zůstanou, obzvlášť u hodně mrňavých zvířátek se to může hodit.
Ten Dungel je úžasný.

Rozdíly jsou, zahraniční je tak nějak víc... světová :D Ale ráda čtu všechno, mám hodně oblíbené autory naše i zahraniční.

A je pravda, že u cizojazyčných knih dost záleží na překladu - tam je zase výhoda, že české si rovnou můžu vychutnat tak, jak byly napsané. Pak můžu číst v originále už jen anglicky psané knihy a moc mě to baví - a taky jsem si všimla, že když přečtu knihu anglicky, užiju si ji víc, než kdyby byla přeložená. Asi je to tím, že mám zároveň radost, že jsem to zvládla přečíst...

Eicherik: Já právě čekám, že mně to blízké bude, ale uvidím. :-)

Jsem asi ve čtvrtině Písně o Bernadettě a zatím dost dobré...

A včera jsme tu měli letní kino, dávali Po strništi bos. Moc pěkné, musím si přečíst i knížku.