Romain Rolland citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

francouzská, 1866 - 1944

Citáty (108)

„Každá vteřina byla zrno zlata a on byl lakomec, který se zamilovaně laská sesvým pokladem. (Petr a Lucie)“

„Každé dílo, jež trvá, je vytvořeno ze samé podstaty své doby; umělec je sám nevybudoval; je v něm vypsáno, co vytrpěli, milovali, o čem snili jeho druhové.“

„Kde žena přebývá, tam ticho nebývá.“

„Když tak kolem sebe vidím tolik bídy a tolik utrpení, opravdu se bojím dožadovat se něčeho... Ale mé srdce přece žádá a volá: "Ano, mám právo, mám svaté právo na trochu, trošinku štěstí."“ — Petr a Lucie

„Krutost ke zvířatům a lhostejnost k jejich utrpení je nejhorší hřích člověka. To je základ lidské zkaženosti. Nikdy jsem nedokázal myslet na tato miliony trpěná a snášená muka, aniž by mě to nestísňovalo. Když je člověk původcem tolikého utrpení, jaké má právo si stěžovat, když se sám souží?“

„Láska tělesná se obejde bez úcty. Lásku založenou na úctě nelze snížit na pouhý požitek.“

„Láska žije v tom, kdo miluje, nikoli v tom, kdo je milován.“

„Lekce, které se srdce nenaučí na vlastní útraty, je špatně naučena. Slova nejsou z téže látky jako zkušenost.“

„Manželství je vyzvání přírody na souboj.“

„Miloval a právě proto jej viděl všude ve všech podobách. Neboť každý úsměv, každé světlo, každý život je láska. A chtít ji vidět v přesné podobě, to by znamenalo oklešťovat ji. Přece však po této době toužíme, abychom svou lásku mohli sevřít v náručí a zmocnit se jí. (Petr a Lucie)“

„Milovat někoho, znamená pochopit i to, že Vás nemiluje.“

„Myšlenka, která u muže a ženy trávících spolu noc, potřebuje - k tomu, aby byla pochopena - být vyslovena, je květ bez vůně.“

„Nebývá mračných období, jsou jen zamračení lidé.“

„Nebývá mračných období, jsou jen zamračení lidé.““

„Nejhorší chorobou, kterou trpí svět, není síla špatných, ale slabost nejlepších.“

„Nejraději snili o tom, že se znávali v elementárních plynných podobách, které se navzájem pronikají, zaplétají se v sebe a opět rozplétají jako závitky snu nebo také dýmu; jistě se znávali jako bílá oblaka splývající spolu vysoko pod nebeskou klenbou, jako hravé vlnky, jako déšť padající na zem, jako rosa v trávě nebo jako semena z pampelišek, volně plující vzduchem...“ — Petr a Lucie

„Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.“

„Nemoc deptá sice tělo, ale osvobozuje duši a také ji očišťuje; v nocích a dnech nucené nečinnosti napadají člověka myšlenky, které jako by se jinak bály příliš ostrého světla... Kdo nikdy nestonal, nezná dobře své nitro.“

„Není možná diskuse s tím, kdo se snaží nikoli pravdu hledat, ale dokázat, že už ji našel.“

„Není radno vnucovat lidem štěstí proti jejich vůli. Mnohem lepší je být šťastným po jejich způsobu s nimi, a potom po svém sám se sebou. Jedno štěstí není nikdy tolik jako dvě.“

„Není smutných časů, jsou jenom smutní, zamračení lidé.“

„Není těžké dělat věci nové, ale dobré.“

„Neříká se neprávem, že žena je mužovou polovicí, neboť ženatý muž je už jen polovinou muže.“

„Nespravedlnost se nedá vyčíslit, spravuješ jednu a děláš druhou.“

„Nespravedlnost se nedá vyčíslit, spravuješ jednu a děláš druhou.““

„Nic neznamená utrpení, nic neznamená smrt, jestliže vidíme, proč trpíme, proč umíráme. (Petr a Lucie)“

„Nic neznamená utrpení, nic neznamená smrt, jestliže vidíme, proč trpíme, proč umíráme. Oběť je slastná, jestliže chápeme, proč jsme obětováni.“ — Petr a Lucie

„Nic neznamená utrpení, nic neznamená smrt, jestliže vidíme, proč trpíme, proč umíráme. Oběť je šťastná, jestliže chápeme, proč jsme obětováni. Ale může dorůstající jinoch chápat smysl světa a jeho rozbrojů? Co ho může, je-li upřímný a zdravý, zajímat na té surové řeži národů, dorážejících na sebe jako tupohlavý berani nad propastí, do níž se nakonec všichni zřítí? Vždyť cesta byla dosti široká pro všechny! Proč tedy tak zběsile touží zničit sami sebe? Nač ty pyšné vlasti, ty lupičské státy, ty národy vychované k vraždění jako k nějaké povinnosti! A nač to krveprolévání všude mezi lidmi? Ten svět, v němž jeden požírá druhého? Proč život vypadá jako nekonečný řetěz, obludný a děsivý, jehož každý článek se vztekle zakusuje do sousedovy šíje, pase se na jeho těle a žije z jeho smrti? Nač boj a nač bolest? Proč smrt? Proč život? Proč? Proč?“ — Petr a Lucie

„Nikdy nečteme knihu. Skrze knihy čteme sami sebe, buď abychom se poznali, nebo abychom se naučili ovládat.“

„Nikdy není láska silnější, než když cítí, že se pouští do něčeho, co jí přinese utrpení.“