Peter Høeg citáty

dánská, 1957

Citáty (29)

„Na šťastné dětství není nikdy pozdě.“ (Děti chovatelů slonů)


[…] v nitru i té nejparanoidnější podezřívavosti se skrývá láska k bližnímu a touha po kontaktu a čeká, až se bude moci vylíhnout.


[…] víceméně všechno v životě je proto, aby se to sdílelo. (Cit slečny Smilly pro sníh)


Archiv je docela prostě krystalizací přání mít pořádek v minulosti.


Balancování a modlitba konfrontují člověka se sebou samým. Za svalovým a duševním napětím se musí nacházet bod svrchovaného klidu a ticha. V tom bodě člověk potkává sám sebe. (Tichá dívka, s. 87)


Člověk přece vždycky může doufat, že zatím začalo sněžit, co stál k oknu zády.


Domnívali se, že dětem velice pomáhají, když je hodnotí. To se asi lidi domnívaí pořád, je to ve společnosti dost rozšířené. Že je dobré být hodnocený. (Až nadejde čas)


Existuje jen jeden způsob, jak pochopit jinou kulturu. Žít ji. Přistěhovat se do ní, poprosit, aby člověka trpěli jako hosta, naučit se jazyk. Pak se pochopení možná jednou dostaví, ale vždycky bude beze slov. V okamžiku, kdy člověk ono cizí pochopí, přejde ho nutkání je vysvětlovat. Vysvětlovat nějaký fenomén znamená vzdalovat se od něho. (Cit slečny Smilly pro sníh)


Jakmile se člověk dopracuje k přesvědčení, že překvapit ho může jen PaníBůh, stává se vlastním přičiněním zranitelný. (Tichá dívka, s. 388)


Každé teoretické vysvětlení je redukcí intuice.


Kým je človek mladý, nazdáva sa, že sex je vrcholom dôvernosti. Neskôr zistí, že je to len začiatok.


Lidé drží svůj život pohromadě pomocí času. Když jej člověk nepatrně pozmění, stane se téměř vždy něco pozoruhodného.


Mám slabosť pre tých, čo prehrávajú. Pre invalidov, cudzincov, triedneho tučibombu, tých, s ktorými nikto nechce tancovať. Pre tých bije moje srdce. Možno preto, lebo som vždy vedela, že istým spôsobom patrím k nim. (CSSPS)


Matematika života není jednoduchá, štěstí a neštěstí nejsou rozdělené rovnoměrně.


Možná není třeba modlit se k někomu. První pouštní matky říkaly, že Bůh nemá tvar, barvu ani obsah. Možná není modlitba modlením se k někomu, možná je to aktivní způsob, jak se vzdát. Možná budete potřebovat právě tohle, vzdát se a přitom nejít ke dnu. (Tichá dívka, s. 136)


Nemůžeš se modlit za něco. Rozhodně ne za jiný noty. Leda za to, abys ty, který jsi dostala, zahrála co nejlíp. (Tichá dívka, s. 100)


Nič nie je také odzbrojujúce, ako ochota počúvať.


Nože, které doma mám, jsou právě tak nebezpečné, aby se s nimi dala otevřít obálka. Ještě se s nimi jakžtakž dá uříznout krajíc černého chleba. Já je ostřejší nepotřebuji. Za špatných dnů mě totiž snadno napadne, že si člověk přece vždycky může stoupnout k zrcadlu v koupelně a podříznout si krk. Při takových příležitostech je fajn, když ještě má tu pojistku, že by musel nejdřív k sousedovi o patro níž a půjčit si pořádný nůž.


Pochopil, že nehledají pravdu. Hledali fabrikaci, se kterou by oni sami i veřejnost dokázali žít. (Tichá dívka, s. 389)


Pokud neexistuje žádná metoda, jak rozhodnout, kdy něco je dobré nebo špatné, proč se tedy mluví, jako kdyby existovala? (Až nadejde čas)


Přání být něco extra je nesmírně silné. U všech. Je lhostejné, že váš život je jedno velké utrpení, hlavně že jde o jedinečné utrpení. Ale když člověk potká někoho chytřejšího, než je on sám, někoho, kdo slyší hlouběji, pak riskuje, že bude rázem jeho jedinečnost relativní. (Tichá dívka, s. 294)


Přirozenost není svěrací kazajka, kterou je třeba roztrhat. Přirozenost je darem z milosti, možností růstu, kterou vše živé dostalo do vínku. Jako vodítko do života. (Až nadejde čas)


Spisovatelé vidí, kam spějeme, dříve než vědci. To, co nacházíme v přírodě, není ani tak otázka toho, co v ní existuje. Podstatné je, co můžeme pochopit.


Spousta lidí se domnívá, že děti jsou otevřené, že pravda o nejniternější podstatě jejich bytosti z nich jen crčí. To není pravda. Nikdo není utajenější než děti a nikdo to nemá zapotřebí víc než ony. Je to jejich odpověď světu, který za nimi pořád chodí s otvírákem, aby se podíval, co v nich je, a jestli by se to nemělo vyměnit za nějakou obyčejnější konzervu. (Cit slečny Smilly pro sníh)


Štěstí nespočívá ani tak v tom, co člověk nahrabe a vybuduje, jako v tom, čeho se dokáže vzdát. (Tichá dívka)


Talent je schopnost nechat jisté možnosti ležet ladem. (Tichá dívka, s. 10)


Už necítil úzkost. Ono to má svou mez, kolik toho člověku můžou sebrat. Pak je svobodný. (Tichá dívka, s. 398)


Zaľúbenia sa veľmi preceňujú. Zaľúbenie tvorí 45% strachu, že neuspejete, a 45% zúfalej nádeje, že práve tentoraz bol tento strach zbytočný, a skromných 10% krehkého pocitu pre možnosť lásky. (Cit slečny Smilly pro sníh)


Zamilovanost se silně přeceňuje. Být zamilovaný, to je z pětačtyřiceti procent strach, že člověk nebude akceptován, a z pětačtyřiceti procent maniakální naděje, že zrovna tentokrát tenhle strach bude zahanben, a ze skromných deseti procent chatrné tušení možnosti lásky.