Ladislav Heryán citáty

česká, 1960

Citáty (18)

… evangelium není šaria ...


… Když je člověk milosrdný a soucitný - tehdy se podobá Bohu...


Bůh je dávající se milosrdenství a Ježíš je jeho vtělením...


Bůh je jen tehdy skutečný, pokud jeho přítomnost někoho mění, vede k vnitřní svobodě, pravdivosti, velkorysosti a soucitu.


Bůh je milost, je zadarmo, pro každého, jedno jací jsme...


Jak by však mohli lidé v české společnosti přijmout muslimy, pohrdají-li křesťany a sami vyznávají náboženství ekonomické prosperity za každou cenu, na únor lidských práv a solidarity s trpícími?


Jak je to možné, že část našich lidí si chce raději nechat vládnout prolhaným estébákem a šlechtice by nejraději věšela? Je mi to stejně nepochopitelné jako to, že si lidi namísto pro Ježíše vyřvali milost pro vraha Barabáše. Základní otázkou zřejmě bude to, komu chceme sloužit.


Jako jsme my závislý na milosrdenství Božím, tak jsou lidé kolem nás závislí na milosrdenství našem.


Jde o to, vybrat si: jak se na svět kolem sebe budu dívat, v takovém světě budu žít.


Je Bůh, nebo není? Já si myslím, že je. Avšak ať už je, či není, jediné, co zůstane, je láska.


Je jedno, zda jako křesťané, židé či muslimové, skutečný Bůh je jen jeden, je Světlo a Láska.


Je mnohem krásnější lidi přijímat se soucitem a velkorysostí takové, jací jsou, snažit se stát se maličkým, a a objevit tak něco z Ježíšova pohledu na svět.


Je spousta předsudků, které jsme mezi sebe a Boha postavili a jež souvisí s obrazem, který jsme si o něm vytvořili. Je-li Bůh policajt, je k němu možné kromě strachu cítit opravdovou lásku? Je možné k ní vůbec mít odvahu?


Jen člověk hlubokých vztahů může skutečně ‚truchlit‘. Je to cena za to, že se otevřel a vydal všanc. Cenou za otevřenost je zranitelnost. Člověk uzavřený a sobecký v pravém slova smyslu truchlit nemůže, je zpravidla jen plný hněvu.


Nejdůležitějším je prožívat milosrdenství... žít jako ten, který je neustále přijímán a milován za každých okolností … a co to udělá s člověkem?...zdravého, normálního člověka... milosrdného člověka, soucitného člověka...


Odpouštění a milosrdenství potřebuje každý, bez rozdílu, protože nikdo nedokáže sebe samého vytáhnout z vody za vlasy.


Otázka strachu naší společnosti z muslimů, například, je totiž - vedle jiného - především otázka spirituální. Jak mohu nemít podprahový strach z národů, které mají na prvním místě jakéhosi Boha, jestliže sám žádného nemám a vůbec nechápu, o čem to všechno je?


Skutečná radost je vědomí, že jsem milován, že nejsem sám, že můj život má smysl a že někam spěje. Skutečná radost je zakotvením v Bohu, díky kterému mohu s patřičným a moudrým odstupem hodnotit věci tohoto světa. Skutečná radost není popřením bolesti a utrpení, nýbrž jejím lícem a vyústěním.