Karel Havlíček Borovský citáty

česká, 1821 - 1856

Citáty (35)

„Dosvědčiti mohu, že Rusové s ostatními Slovany nikoli bratrsky, nýbrž nepoctivě a soběcky smýšlejí. To už jsou mi milejší Maďaři, kteří proti nám bojují otevřeně, než Rusové, přibližující se s jidášským polibkem, aby nás pak strčili do kapsy. Tito pánové počínají všude místo ruský říkati a psáti slovanský, aby pak místo slovanský zas také ruský říci mohli.“


A vlastencem může být v Čechách každý tvor, rozumný nebo nerozumný, jen když písně české zpívá, z korbelíčku si nalívá, přitom nezná větší slast než-li milovati vlast.


Co sám nerad, nečiň jinému, žáku pravil kantor kdesi, třepaje ho za pačesy. (Příklady táhnou)


Co umíme, naučili jsme se od někoho, a udati hranici mezi napodobováním a původním tvořením zůstane věčně nemožno. Nejznamenitější umělci často užili patrně cizích myšlenek, aniž jim to na újmu vzato býti může.


Česká hlava stěnu prorazí: to je moje naděje a víra.


EPIGRAMY - Jsou malinké nádobky, do nichž vztek svůj nalévám, aby mi srdce nežral.


Chceš-li dodělat se vezdejšího chleba, bývej hloupým, kde je toho třeba.


Já jsem z kraje muzikantů, na pozoun jsem hrál, a ten pořád ty vídeňské pány ze sna burcoval. (Tyrolské elegie)


Jedna nepravda ze sebe rodí tisíce jiných a jedna libovůle zruší na tisíce pravd.


Jsou toliko dvě strany politické na světě: strana poctivých a strana nepoctivých, poznáte a rozeznáte je podle toho, kterak školství podporují. Špatný stát naschvál učitelům a profesorům dává v poměru k jiným úředníkům malé platy, aby schopnější lidé raději k jiným, vděčnějším stavům a zaměstnáním se obraceli než k učitelství, a tak nemohla se příliš vzmáhati osvěta v národu, která jest úhlavní prostředek proti vládní libovůli.


Jsou toliko dvě strany politické na světě: strana poctivých a strana nepoctivých; poznáte a rozeznáte je podle toho, kterak školství podporují.


Každého to mistra hněte, jiný-li se do řemesla plete.


Každý je demokrat, když jde o někoho vyššího, než on jest, a každý je aristokrat vedle nižšího. Ta pravá demokracie však neleží v tom, abychom se rovnali vyšším, což lehké jest, nýbrž abychom se nevypínali nad nižší, než jsme sami; každý musí začít s demokracií sám u sebe a pak to půjde.


Kdo sám v sebe doufá, ten nejlepší podporu naleznul.


Kdo si nechce hubu spálit, musí mlčet nebo chválit.


Kdyby stáří dodávalo moudrosti, byl by dubový pařez největším mudrcem.


Když milovat, tak milovat celou duší, celým srdcem, jen nic polovičatého.


Kéž by nám Pán Bůh všeliké to vlastenčení z huby do rukou vraziti ráčil!


Křesťanské náboženství a hlavně matka má vychovaly mne k vlídnosti; rozum však a opět láska - ten plamen mého srdce - káže mi nevlídnost - a na tuto stranu se nakloniti musím!


Lenoš a řvi, dají mzdu dví! Pracuj a kuš, hubu suš!


My jsme největší nepřátelé národnosti své, a proto zapotřebí není v Rusích a v Polsku pomoci hledati, nýbrž jenom zastaralou převrácenost ze sebe vypuditi.


Nečinně se chovat, je nazpět jít.


Nechoď, Vašku, s pány na led, neboť mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme. (Demokratický epigram)


Odjel jsem tam (do Ruska) jako Slovan, vrátil jsem se jako Čech.


Pořádný muž od lúzy tím se označuje, že čemu nerozumí, to neprovozuje.


Prospěšná bývá rada jen v jednom případě - když jde Pokora k Moudrosti pro radu.


Proto jest obec, jest společnost, aby, co jednotlivý sám dovésti nemůže, spojené síly dokázaly.


Přislibujte si mně, poroučejte si mně, vyhrožujte si mně, přece zrádcem nebudu.


Smažme husitskou válku z naší historie, i zhasne sláva českého národa. Ta jediná doba váží více než ostatní naše dějství, ba více, než celé věky čínské říše.


Tak to chodí na tom světě, každou chvíli jinák, dneska ctí tě za svatýho, zejtra budeš sviňák!